Sedmičce draftu bylo u společného velkého stolu, na němž ochutnávali různé chody, moc dobře. „To jsou vzpomínky, které mi zůstanou celý život,“ vypráví Olesz v podcastu Z voleje.
Dnes je mu sedmatřicet, v Olomouci nedostal novou smlouvu a připouští, že už třeba nastal konec krásné hokejové poutě, byť zdraví drží a loučit se ještě nemíní. Možná si tehdy ve dvaceti rodák z Bílovce ještě ani neuvědomoval, jak krásnou životní etapu na slunné Floridě právě prožívá. Do slovutné NHL skočil rovnýma nohama.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Kanadský kouč Jacques Martin mu od začátku věřil. Už na světovém šampionátu dvacítek v roce 2005 chlapec z Ostravska udělal solidní dojem. Česku pomohl k bronzu, a třebaže v prvním útoku obdivoval unikátní střelu tahem Petra Vrány, sám vzal roli střelce na sebe.
Se sedmi góly byl nejlepším kanonýrem šampionátu, společně s tuze nadanými mládenci Jeffem Carterem a Alexandrem Ovečkinem. Vydařený turnaj pod osudovým trenérem Hadamczikem a silný tým, v němž nastupoval například s Davidem Krejčím, mu také pomohly k vysokému postavení na draftu.
Rostislav Olesz v dresu Floridy.
Výjimečný den plný mediálního zájmu prožil v zámoří s rodinou i přítelkyní. Olesz si šel za snem a Panteři na Floridě neváhali útočníka, který debutoval v extralize už v patnácti a poprvé skóroval v šestnácti střelou mezi betony slávistického brankáře Málka, nasadit rovnou do první lajny k lídrům Jokinenovi a Nieuwendykovi. „Musel jsem se naučit jejich bohatou hráčskou historii,“ vypráví pokorně.
Žádná farma, rovnou na věc. První mač proti Atlantě, první gól New York Islanders do opuštěné klece, když Rick DiPietro už seděl na střídačce. Všechno šlo tak rychle.
„Neuvažoval jsem, jestli je to lehké, nebo těžké. Měl jsem něco před sebou a chtěl se prosadit,“ překonával zarputile mnohá příkoří, jež hráči z bývalého východního bloku za oceánem snášeli. Jazyková bariéra pomalu odpadala a na ledě si vedl kurážně. „Jacques Martin mě měl rád. Dělal pak manažera, seděl jsem mu, cítil jsem důvěru,“ jmenuje jednoho ze svých nejoblíbenějších šéfů střídačky.
Dítě Nagana a turínský bronz
Rok 2006 byl rovněž olympijským. Nejlepší hokejisté planety na chvíli vyskočili z kolotoče NHL a zamířili do Turína. Hadamczik si znovu vzpomněl na své hokejové dítě. Olesz měl zrovna po mači v Buffalu, kde dostal ošklivou sekeru do palce. V baru prst ponořil do skleničky s ledem a čekal na spoj do Evropy. „Jak já budu držet hokejku?“ přemítal.
Na letišti byl cvrkot. Potkávali se tam reprezentanti různých národností, ale ještě větší kvapík začal v Turíně. Osm mačů v patnácti dnech a zpátky do NHL.
Olesz se ocitl ve VIP společnosti dosluhující zlaté party, jež si chtěla prožít ještě jedno Nagano. A on, dítě Nagana, jemuž bylo při historickému triumfu třináct, najednou seděl v šatně s olympijskými šampiony Haškem, Jágrem, Hejdukem, Ručínským, Langem či Špačkem.
ZOH Turín 2006. Česko proti Kanadě. Vlevo je Rostislav Olesz, vpravo Bryan Mc Cabe
„Díval jsem se v kabině na všechna ta velká jména českého hokeje. Když mi pan Hadamczik řekl, ať se připravím, začal jsem běhat v plné výstroji před šatnou, předkopával jsem nohy vysoko,“ směje se.
Kumpán z Floridy Olli Jokinen stál na chodbě, omotával si hokejku, žvýkal tabák a jen pobaveně zvedl obočí: „Co blázníš?“
Ve čtvrté lajně s Hemským a Kotalíkem si svědomitě plnil pokyny. Leč 41letý brankář Hašek se záhy zranil a tým se protrápil k postupu ze čtvrtého místa. Když byl Olesz ve čtvrtfinále proti Slovákům vyloučený, jen se dvě minuty na trestné modlil, ať nedostanou v oslabení gól. Klaplo to. Stejně jako výhra 3:0 v zápase o bronz proti Rusku s jistým Vokounem v bráně. I když ostře sledovaný turnaj nebyl ideální a spekulovalo se o napjatém vztahu mančaftu s Hadamczikem, dopadlo to medailí, zatímco Rusové, Američané nebo Kanaďané odjížděli zhrzeně s prázdnou.
Radost z hokeje berou Oleszovi systém i sudí, ale ještě nekončí. Bude pískat? |
„Byl jsem mladý, hleděl si svého. I kdybych věděl o nějakém problému s trenérem, tak bych to neřekl, takové věci mají zůstat v šatně,“ podotkne.
V Turíně dosáhl svého největšího týmového úspěchu. „Celou svou kariéru, která, doufám, ještě neskončila, beru jako jeden velký úspěch. Úspěch je i dostat se ze zranění, nebo když se nedaří.“
Krásné časy v NHL fatálně narušila zranění. Dvě operace kolen, ramena, přitahovače, blbě zlomené ruce...
Hlavně urvané křížové vazy v utkání v Atlantě, proti níž svou zámořskou misi začal, byly zkouškou vůle. Rok trvalo, než se vrátil do formy. „Kariéra v NHL byla krásná, ale kvůli zraněním složitá,“ líčí.
Tenkrát se pánové na bruslích sráželi častěji a byly to těžké váhy. „Byl to hokej. Dnes se to strašně zrychlilo, bezpečnost posunuli na takovou úroveň, že už si nedáváte pozor,“ porovnává vývoj.
Chicagský útočník Rostislav Olesz (vpravo) sleduje, jak si poradí edmontonský gólman Devan Dubnyk s pukem.
Takhle střílej! Páni, mě učí Eliáš a zadarmo!
Na Floridě byl šest sezon. Připouští, že krásné destinace jako mladý muž nevyužil tak, jak by využil dnes. Kolikrát se jen zavřel v hráčském rezortu roztáhlém několik kilometrů a pařil s volantem závody na Xboxu. Nelétal do Mexika na dovolenou, jak je teď zvykem. „Něco jsem poznal, ale cestoval bych víc,“ kývne.
Když Pantery převzal kouč Peter DeBoer, Olesz po zranění ztratil pozici. Měl pocit, že cokoli udělá, mu není dost dobré. Trejd byl nevyhnutelný.
Chicago Blackhawks.
Před prvním zápasem mu volá kapitán Jonathan Toews: „Nikam nejezdi, jedu pro tebe.“
Chování hvězdy první velikosti udělalo dojem. „Úžasné.“
Olesz měl oči otevřené. Učil se svědomitě také od spoluhráčů, se kterými přes léto vytvořil tréninkovou skupinu. Fascinovaly ho šikovně ruce Milana Michálka i Martina Havláta. Stříleli na gólmana Fleuryho, jenž učebnicově vykrýval úhly. Patrik Eliáš ochotně ukazoval, jak pálit z jedničky. Že není klíčové se soustředit tolik na postavení brankáře, ale hlavně trefit směr brány, mít správné postavení celého těla. „Ikona New Jersey mi dávala rady a zadarmo,“ považoval si.
Další odchody. Hokejová Olomouc se loučí s útočníky Oleszem a Strapáčem |
Už když Olesze v Porubě vedl srdečný pan Duhan, byl malý Rostík pozorný, jakmile mu předával základy bruslení, ale především jej učil řešit situace pod tlakem, aniž by se zbavoval zbrkle puku. Kdo sledoval Olomouc v uplynulém ročníku, musel si všimnout, že Olesz, ač často zastrčený ve čtvrté brázdě, stále vyniká přehledem v rozích a silou v soubojích. Dychtivě naslouchal ve Spartě také Marianu Jelínkovi, osobnímu trenérovi Jaromíra Jágra. Ukazoval mu pohyb v rohu, jak slavná 68 využívá vystrčenou zadnici, jak si krýt kotouč, jaké volit oblouky u hrazení.
Od každého si vzal něco. U kouče Slavomíra Lenera obdivoval detailní videorozbory. U Vladimíra Růžičky v národním týmu zase to, jak se bez videa prakticky obejde, neboť hokej měl v oku a dokázal rychle reagovat na vývoj hry.
V Chicagu jej však znovu trápila zranění, stihl jen šest startů. „Ale bylo úžasné poznat hráče, město, organizaci, velmi cenná zkušenost,“ říká.
Za Jágrem! Jenže kouč DeBoer po mně šlapal
Jako dítě Nagana neodolal jedinečné možnosti zahrát si v NHL s božským Jaromírem Jágrem. Ozvalo se New Jersey. Když Oleszovi volal agent nečekanou nabídku, nepřipadalo mu to jako nejlepší nápad vzhledem k tomu, že k Ďáblům se mezitím přesunul starý známý DeBoer. „Agent mi říkal: To bude dobrý. Nakonec nebylo.“
Olesz si však tak moc chtěl zahrát s Jágrem, že souhlasil. A zažil podobný konec jako na Floridě. „DeBoer po mně šlapal, byl jsem jeho ventil.“
Rostislav Olesz (vpravo) z New Jersey čelí ataku bostonského Johnnyho Boychuka.
New Jersey strádalo, po deseti zápasech Olesz putoval na farmu a tím se napínavé dobrodružství zvané NHL uzavřelo: 365 startů, 134 bodů za 57 gólů (všechny za Floridu) a 77 asistencí.
„Jardovi to nešlo a mě poslali pryč,“ vtipkuje. „Ale poznat Jágra, Eliáše, Židlického beru jako výbornou zkušenost, neberu Jersey jako tým, kde jsem skončil v NHL.“
Kontakty přetrvaly. Vzpomínky jako ty na rodinnou restauraci vysmátého Luonga především. „Srdcovka je Florida, Chicago i New Jersey. Jsem za to vděčný,“ ohlíží se učenlivá sedmička draftu, co koukala mistrům ledového řemesla pod ruce. „Největší vítězství přichází na konci dne, když skončí sezona, kariéra, a vy máte jít s kým na pivo.“
