Zakořeněné je přesvědčení, že stromy obecně by se měly prořezávat mimo vegetační období. To se ostatně projevuje i v této facebookové skupině. Například předjarní řez se provádí pro zmlazení.
Známý se ptá, proč se musely tyhle lípy na ulici 28. pluku řezat, když kvetou. Věřím, ze to má důvod - neznáte jej někdo?
Podle arboristů a dendrologů, kteří se zabývají hojivými a obrannými procesy dřevin, je řez v době vegetace pro stromy vhodnější než v době mimovegetační, protože v době vegetace co nejdříve probíhají hojivé procesy a vytvářejí se obranné zóny ve dřevě. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že v době květu, kdy je strom plný energie, je řez nejlepší.
„Strašně záleží na druhu dřeviny, některé lze řezat až po mízotoku, to je od začátku prázdnin do září. Jsou to často javory, ořešáky, břízy. Nejhorší období na řez je v době od stahování mízy do zahájení mízotoku v předjaří. To je od září až do ledna,“ popisuje Pavel Jeřábek, který se stromy zabývá už několik desetiletí a v Praze se stará o údržbu chráněných porostů.
Je tu ale podle něj ještě další limit, a to velikost řezu. Dřeviny mají odborníci rozděleny i podle toho, jak rychle umí „zavalovat“ řez. Zpravidla u rychle rostoucích dřevin (vrby, topol apod.) by neměl být větší než 10 cm v průměru. A zbytek do 5 cm v průměru. Lípa patří k dřevinám, které se lépe hojí, takže je možný větší průměr řezu.
„Ale existují i respektované výjimky – bezpečnostní řez, kde je skutečně velké riziko okamžitě. A potom určité technické řezy jako nadzvednutí korun nad vozovku, a je také potřeba zvážit dobu řezu s ohledem na hnízdění. Nejde jen o viditelná hnízda, ale i o dutiny. Osobně když jsem psal nějaké připomínky ke stavbám, pokud práce musely probíhat v době hnízdění, tak jsem požadoval prohlídku ornitology. A úřady to respektovaly jako opráněnou námitku a doporučení,“ popisuje obvyklý postup.
Zapeklité je v tomto spoléhat na internet, protože každý odborník prosazuje svoje názory a mohou se radikálně lišit. „Kdo se o tuto problematiku více zajímá, měl by si prostudovat Standardy péče o přírodu a krajinu, které vydala Agentura ochrany přírody a krajiny. Tyto standardy jsou zpracované naší odbornou veřejností a jsou tam zapracovány i znalosti ze zahraničí,“ doporučuje.
Podle Jeřábka je v první řadě třeba zjistit zadání prořezávky, z jakých důvodů se provádí. Zjistit, jak to vypadalo před a po zákroku. „Podle obrázku to vypadá na nadzvednutí korun, ale samozřejmě nevidím, zda se tam řezalo hodně, nebo jen lehce. Ono je totiž také důležité procento odstraněné plochy větví, listí – při silném řezu strom dohání scházející listovou plochu dlouhými výhony a velkými listy. Doporučuje se do 30 % objemu koruny stromu, lépe méně, pokud to je možné,“ popisuje komplikovanost celého procesu.
„Záleží navíc na situaci, stromy jsou stále u nás po desítkách let zanedbané a k těm větším řezům se přistupuje i kvůli bezpečnosti. Vypadá to, že mají dobře vedené řezy, ale je to jen pohled na fotku,“ hádá z obrázku.
Hojení a obrana dřevinVe vzduchu jsou s výjimkou silných mrazů prakticky stále přítomné spory dřevokazných hub a plísní. Ve chvíli, kdy se odřízne větev, řez je prakticky spory obsazen. Dokonce někteří říkají, že podtlakem v cévách strom do sebe ty spory do řezu nasákne. Dřeviny mají určité mechanismy, že okolo kužele větve, který ji drží, je spojena se starší části stromu, jsou místa kde je vyšší obsah obranných látek, na principu fungicidních látek. Houby pro svůj růst potřebují vlhko. Takže zde nastává závod, zda strom vytvořením nové kůry přes řeznou ránu zastaví přísun vláhy pro růst hub. A zde je právě nutné umět odhadnout vitalitu stromu, znát, jak ten který druh stromů umí rychle vytvářet kalus a správně vést řez. Jednak, aby se neodřízly hojivá pletiva, takže se hojení výrazně zpomalí a nebo i zastaví. Anebo daleko od hojivých pletiv a tím se vytvoří mrtvá část dřeva, kterou strom nestačí včas zahojit – zakrýt novou kůrou, a vytvoří se rozpadnutí toho zbytku větve základy dutin. Některé potom mohou zarůst, jiné již jsou zdrojem rozvoje podhoubí a rozkladu pevnosti dřeva. |
