„Když mě moje žena vidí, jak zase koukám do stěny, tak mi říká, abych už nic nevymýšlel,“ říká s úsměvem Pavel Křížek, ředitel a zakladatel neziskové organizace Ochrana fauny ČR s pohledem na siluety skleníků za Voticemi.
Nápad zřídit ve Voticích motýlárium se vzal kde?
To jsem se prostě takhle ráno probudil a říkám si, co by se dalo udělat s těma zarostlýma skleníkama? A napadlo mě motýlárium. Já teda motýlům moc nerozumím, jsem spíš ornitolog. Naštěstí mám velice dobrého kamaráda, entomologa- motýlkáře RNDr. Ondřeje Sedláčka. Učí na Karlově univerzitě, ale krom toho je to podobný blázen jako já. Kdysi jsme se bavili, že bychom se mohli pustit do společného projektu, a vyprávěl mi neuvěřitelné věci ze života motýlů. Takže slovo dalo slovo a už to jelo.
Není ale mezi nápadem na využití starých skleníků a realizací motýlária pořádně dlouhá cesta?
On je to dost specifický záměr, v Čechách zatím nikdo nic takového nezkoušel. Je v tom kus bláznovství. A hlavně vše začalo bez finančního zajištění, i když nyní máme více či méně 50 % nákladů pokryto ze Středočeského kraje a od partnerů. Zbytek musíme sehnat od dalších sponzorů.
Nějaké motýlárium u nás už přece je?
Jasně, dalo by se říct, že tu jsou dvě motýlária: na jaře bývá ve skleníku Fatamorgána při botanické zahradě v Praze a druhé v západních Čechách. Jenže tam je to čistě o tom, že v zahraničí nakoupí kukly exotických motýlů a vylíhnou je v umělých podmínkách uzavřeného skleníku. A to je vlastně všechno. Což mi přijde trochu málo. (Výstava exotických motýlů v pražské Troji aktuálně probíhá do 5. května 2016, více zde.)
Podívejte se, jak to ve skleníku mezi exotickými motýly vypadá (čtěte zde):
17. dubna 2014 |
V čem je tedy votický projekt odlišný?
Když už jsme se do toho pustili, měl by ten projekt být trochu širší. Nesoustředíme se na cizokrajné druhy, ale na místní, aby to nebylo jen o senzaci. Začali jsme na Sedlčansku a Příbramsku připravovat motýlí rezervace v otevřené krajině a votické motýlárium má v první řadě přitáhnout lidi k celé problematice a vysvětlit jim, proč vlastně motýli z krajiny mizí. A třeba poukázat na to, jak by měly vypadat české zahrady. Nebo přidat nějakou informaci navíc.
Například?
Třeba že někteří motýli u nás zimují a jiní táhnou přes Alpy do teplých krajin, podobně jako ptáci. Že svět motýlů je nejenom barevný a pestrý, ale hlavně zajímavý. Že současná zemědělská politika našeho státu jim z hlediska druhové pestrosti vůbec neprospívá.
Nu, a z peněz za vstupné bychom rádi podporovali vykupování pozemků pro vznik zmíněných motýlích rezervací. Výsledkem našich snah by pak měla být síť takových chráněných území s dopadem na celou krajinu.
To zní jako běh na skutečně dlouhou trať.
Toho se nebojíme. Hlavně jsme tým lidí, kteří motýlárium prostě chtějí a jdou do toho po hlavě. A tak to prostě klapne.
motýlárium, skleníky, Votice
hnědásek jitrocelový
motýlárium, skleníky, Votice
Na co se budete hlavně soustředit?
Hlavně na to, že to bude zaměřené na naše druhy. Chceme ukazovat naši přírodu. Budou tu vytvořené informační panely, interaktivní prvky a všechno bude z motýlího prostředí. Bude to vzdělávací pro všechny, nejenom pro děti. Také chceme ukázat v těch skleníkách na malém fragmentu, jaké jsou české zahrádky dnes, takové ty klasické anglické trávníky bez života. A pak tam bude kousek starého dřevěného plotu a za tím bude „zahrádka našich babiček“. Taková, jak si tam každý den nasekala košík trávy pro králíky, a jak to bylo pestrý, květnatý.
A kde budete brát pro vznikající motýlárium živé exempláře?
To je taky věc. Letos začínáme a vlastně celý ten prostor skleníků bude otevřený, nezastřešený. Vevnitř budou vysazeny rostliny, které našim motýlům chutnají. Nejsme stavění na nějak široké spektrum motýlů, půjde asi o deset patnáct druhů vlhkých a suchých stanovišť. A ti do motýlária přilétnou právě na ty živné rostliny.
A to doopravdy přiletí motýli z venku?
S velkou pravděpodobností ano. Protože sice ne u všech, ale u většiny druhů jsou tady ty populace ještě životaschopné. Některé míň, některé víc. Podstatné je, v jakém stavu se nachází jejich biotopy v krajině. Rozhodující je také způsob života jednotlivých druhů.
Larva, kukla, motýl, ne? Nebo je to složitější?
Určitě, ale vemte si třeba modráska hořcového. Ten je úžasný už jenom tím, že klade svoje vajíčka výhradně do květu hořce. To je taková poměrně dost vzácná kytka. Z toho vajíčka se po čase vyklube housenka, která vyleze z kalichu toho hořce a pak spadne na zem. A existuje jeden konkrétní druh mravence, který ji najde a odnese si ji do svého mraveniště. Tam ji mravenci krmí, ona se tam v teple zakuklí a na jaře vylétne z mraveniště modrásek.
A ty druhy, se kterými počítáte, jsou nějak ohrožené?
Ne. Jsou to spíš druhy běžnější v přírodě. Protože, kdybychom tady měli nějaké kriticky ohrožené exempláře, tak by to sem lákalo sběratele. A navíc bychom museli mít spoustu legislativních výjimek ze zákona.
Takže přítomni budou jen ti motýli, kteří sami přiletí?
Budeme tu mít i malý úsek, na kterém budeme líhnout naše motýly z vajíček, aby lidé viděli, jak to funguje. Už jsme si to vyzkoušeli loni, na našich běžných druzích. Třeba na babočce kopřivové. Měli jsme tu takový stan 5 x 5 metrů ze síťoviny. Uvnitř jsme si nachystali vázu s kopřivami, na kterých byly housenky. Dost žravé. Až snědly pár nůší kopřiv, tak se zakuklily, přilepily se zespoda stolku na dřevo, aby na ně nepršelo, a skončilo to motýlama.
A s chovem volně žijících motýlů žádný technický problém není?
To vlastně pořádně ještě nevíme. Teď to začneme zkoušet. Bude to trochu metodou pokus-omyl. Ale sešli se tu lidi z celé republiky, kteří chovají motýly doma, a dokázali v odchovech už spoustu věcí. Mám tu třeba kamaráda-motýláře z východních Čech a ten nám hodně radil při zrodu projektu.
Podívejte se, jaká je to nádhera, když se líhne náš největší motýl martináč hrušňový (největší je současně i v Evropě, více zde):
28. srpna 2012 |
Jsou za blázny, ale lidé jim fandí. Určitě to má smysl
Mokrý biotop s jezírkem si představit umím, ale jak bude vypadat suchý?
Jednoduše jsme sem navezli dva kamiony vápencové hlíny z lomu Skoupý u Petrovic. Chlapík na nás koukal trochu nedůvěřivě, protože lidi si do lomu normálně jezdí pro kameny a nás zajímala jen ta hlína s vápencovou drtí. Tak řekl, že jsme blázni, a že nám to dá se slevou. Víte, vedle toho lomu je právě jedna z těch našich motýlích rezervací. A s dopravcem to bylo podobné. Ten se jenom zasmál, že jsme blázni a že se mu to líbí, tak nám poslal dva kamiony zadarmo. A tak se to nabaluje.
A ten suchý biotop pak dopasujete výběrem prosluněného stanoviště a výsadbou stepních trav. Na to zase máme šikovného botanika z Přírodovědné fakulty, který se na tom podílí. Přijede, a bude nám tu zítra rozsypávat semínka.
Kdy se tady ve sklenících vlastně přestalo hospodařit?
Skleníky přestaly fungovat, myslím, v roce 1992.
Když koukám na fotky, jak to tu vypadalo dřív, nevěřím vlastním očím.
Práce to byla hromada. Zbavit se střepů, vyřezat sklo ze střechy skleníků, odstranit stovky metrů zrezlých trubek ze závlahy, vysekat kopřivy a vyřezat nárost bezových keřů. My jsme tady měli několik brigád, jezdili sem dobrovolníci ze spřátelených firem nebo tak, kteří nám s tím pomáhali a zbytek udělali zaměstnanci z Ochrany Fauny. Někdy se tady sešlo třeba deset lidí, někdy jenom jeden. Prostě jak kdo mohl. Podílí se na tom celá spousta lidí. Třeba ten klučina dole, tak to je náš zahradník Pavel Zadražil, další duší týmu je Martin Kysela, který odešel z teplého místa od státní správy do nejistých vod neziskového prostoru, aby dělal práci, která jej naplňuje. Je to radost dělat s takovým týmem.
Jaké práce vás ještě čekají, než bude otevřeno?
Musíme ještě vybudovat odchovnu motýlů a zastřešenou učebnu, protože tam chceme dělat výukové programy vevnitř, přímo v tom motýláriu. Zároveň bude sloužit i jako posezení pro návštěvníky. Dále pak výsadby a zase další výsadby. Čas nás tlačí.
Kdy můžeme očekávat „vrchol“ sezóny?
To budou asi prázdniny. Ta letošní sezóna bude asi chudší, protože se to všechno teprve sází. Ale už loni, když jsme měli jenom zarostlé skleníky a ani korunu, tak se sem přišlo podívat přes tisíc lidí. Zvědaví, co se tady děje. A my jim ukazovali jenom ten stan s babočkama, a už to mělo úspěch. Takže věřím tomu, že se to bude šířit dál. Očekávání od laické i odborné veřejnosti je velké a zavazující.
Jak blízko se návštěvníci k těm motýlům dostanou?
Úplně. Budou procházet těmi biotopy a motýli budou kolem nich lítat. V areálu jsou také výstavní prostory s úžasnou fotografickou výstavou „Krása motýlích křídel“ od dalších spolupracovníků: Marka Vojtíška, Marka Zlatníka, Petra Jana Juračky a Jána Macka. Sama o sobě nemá ta výstava u nás srovnání.
A nebude to vadit těm motýlům?
Já myslím, že ne. Když jdete loukou, taky jim to nevadí. Odletí si někam stranou. Sami jsme zvědaví, jak to dopadne. Jenom se těšíme, že lidi to bude zajímat a přijdou se podívat.
A když už budou lidi unavení z motýlů i fotografií?
Pořídil jsem si tady hned vedle starý zarostlý sad a dáváme ho trochu do formy. Budou tam lavičky, posezení, ohniště. Při úpravách terénu jsme narazili i na staré hráze rybníčků. Ty budeme obnovovat až napřesrok. Každopádně si tady lidi můžou odpočinout.
