Za variabilitu, s jakou nám růže nabízejí možnost kochat se jejich květy, vděčíme pravděpodobně sběratelské vášni Napoleonovy manželky, císařovny Josefíny. Právě v její zahradě kousek od Paříže byly soustředěny všechny tehdejší druhy a odrůdy růží. I dnes vznikají stále nové a nové odrůdy, takže je z čeho vybírat.
Vyberte si z růží tu pravou
Parkové (sadové) zahrnují většinou původní druhy. Jsou to větší keře a mezi nejznámější z nich patří naše růže šípková. Kvetou většinou jednou ročně a jsou velmi nenáročné. Řežou se jen občas, tím se zmlazují přestárlé nevzhledné keře. Další známou parkovou růží je velmi rozšířená růže svraskalá. Poznáte ji podle lesklých velkých svraskalých listů a většinou růžově červených velkých vonných květů a posléze velkých červených šípků.
Opakovaně kvetoucí neboli remontující keře vznikly z kombinovaných křížení ve snaze získat stálekvetoucí parkové růže. Dorůstají výšky až 1,5 m a opakovaně nakvétají. U těchto růží se doporučuje zimní kořenová přikrývka a každoroční delší řez.
Záhonové růže jsou nejpočetnější a nejvýznamnější. Šlechtitelé neúnavně šlechtí nové kultivary, takže se sortiment nabízených růží stále mění. Tato skupina růží se pěstuje na nezastíněných záhonech s obdělávanou půdou, která má být propustná, výživná a s obsahem vápníku. Růže vyžadují občasné přihnojení a na zimu přikrývku nakopčením (ke kořenům a spodní části rostliny se přihrne vrstva zeminy). Zjara se krátce seříznou, odstraňuje se starší dřevo. Odkvetlá květenství se mají pravidelně odřezávat, aby se rostliny nevyčerpávaly tvořením plodů, více pak pokvetou. Záhonové růže ještě dělíme na velkokvěté a mnohokvěté.
Velkokvěté se pěstují pro krásná poupata a květy, většinou krásně voňavé. Dorůstají výšky půl až 1 m a používají se hlavně k řezu. Největší podskupinu tvoří anglické růže, které jsou vyšší a říká se jim také romantické či nostalgické.
Mnohokvěté jsou nižší a rozložitější. Vytvářejí trsy květů, které dlouho vydrží kvést. Snad díky tomu paří k nejpěstovanějším. Třídí se do několika podskupin na polyanty, polyantahybridy, floribundy a grandiflory.
Pokryvné jsou ideální tam, kde chcete poměrně velkou plochu zaplnit rychle rostoucím porostem s vyloučením plevele. Zejména na osluněných svazích pokryjí velkou plochu a nádherně bohatě opakovaně kvetou. Výhodou je i to, že na rozdíl od jiných růží netrpí tolik chorobami a škůdci, jejich listy zůstávají celý rok krásné.
Popínavé vytvářejí dlouhé větve, které se vyvazují k opoře. Vyžadují slunné stanoviště. Kvetou velmi bohatě a často i opakovaně, takže lákají k vytvoření kvetoucí pergoly, plotu, oblouku nad brankou nebo zdi. V tuhých zimách se doporučuje zimní přikrývka spodku rostliny, popřípadě i zakrytí chvojím. U starších růží postupně odstraňujte přestárlé větve a přebytečné výhony.
Miniaturní růže sice koupíte v miniaturním kontejneru, zdaleka ale nepatří do bytu, ale na zahradu jako všechny ostatní. Růže totiž potřebují proudění vzduchu, jinak hned trpí sviluškami. Vysaďte je do skalky, na střešní zahradu anebo do nádoby na terasu. Většinou vyrostou maximálně do 50cm výšky a vytvoří pěkný hustý keřík.
Co s miniaturami v květináčku
Jak růže správně pěstovat
Ideálním stanovištěm pro růže je slunné a vzdušné místo. Na zastíněných místech se zvyšuje nebezpečí napadení houbovými chorobami. Půda by měla být kyprá s dostatkem humusu. Těžší, hlinité půdy je vhodné vylehčit přídavkem písku a přidáním kvalitního vyzrálého kompostu. Aby růže dobře zakořenily, musí být půda prokypřená a dobře propustná do hloubky minimálně 80 cm.
Když se na listech objeví skvrny, mohou za to houbové choroby, které se rozšiřují zejména za vlhkého počasí. První pomocí je okamžitě odstranit všechny napadané listy. Možnost chemického postřiku konzultujte ve speciální prodejně pro zahrádkáře. Na podzim bezpodmínečně odstraňte všechno spadané listí, kde houby přezimují. Jako účinné opatření proti houbovým chorobám většinou stačí dodržet dostatečné rozestupy mezi rostlinami, protože listy růží musí po dešti rychle oschnout.
Většina ušlechtilých růží je naočkovaná na podnože plané růže. Místo očkování, kde je kmínek růže zesílený, by mělo být při výsadbě pár centimetrů pod zemí. Často se totiž stává, že z tohoto "krčku" vyraší bujný planý výhon. Takové výhony odstraňte, rostlině zbytečně odebírají sílu. Může se dokonce stát, že růže - laicky řečeno - úplně zplaní. Znamená to, že naočkovaná ušlechtilá růže z nějakého důvodu zašla a zpod roubu vám roste obyčejná růže šípková.
V suchých létech růže bohatě zalévejte, aby půda kolem rostliny byla dostatečně prosáklá. Nejlepším hnojivem pro růže je kvalitní vyzrálý kompost. Pohodlným řešením je posypání půdy dlouhodobě působícím minerálním hnojivem v březnu a v polovině června.
V červnu a červenci je vhodný čas pro množení keřových nebo pokryvných růží z řízků. K tomu používejte pružné, ne zcela vyzrálé výhony. Rozdělte je na 10 cm dlouhé kousky s minimálně čtyřmi listy (očky). Takto připravené řízky napíchejte do květináče se směsí písku a zeminy, zalijte a přetáhněte igelitem nebo přikryjte sklenicí, vytvoříte tak miniskleníček. Zakořeněné rostliny nechte přikryté až do příštího jara, pak je teprve můžete začít pomalu otužovat.
K růžím je dobré vysadit keříčky modrých levandulí nebo žlutých a oranžových afrikánů. Nejen že tato kombinace vypadá báječně, ale tyto rostliny udržují růže bez škůdců, kterým vadí jejich výrazná vůně.
