Tato zámecká zahrada v Podkrkonoší se díky svému stáří pyšní vzrostlými stromy či původními kamennými zídkami. Právě s tím bylo tedy zapotřebí při její proměně pracovat.
Fotogalerie |
Současnými majiteli je mladá rodina, která si vybrané odborníky přizvala už k projektu rekonstrukce objektu. I na zahradu, která je památkově chráněná, se tedy architekti mohli vrhnout už úplně od začátku.
Na úpravách zámecké zahrady pracovali krajinářští architekti Kamila a Přemysl Krejčiříkovi, kteří mají s realizacemi podobného typu bohaté zkušenosti. Tady se snažili zachovat maximum toho původního, takže si nejprve pracně dohledávali historické plány zahrady. Současně ale bylo logickým požadavkem přizpůsobit ji potřebám současného člověka, aby se v ní dobře trávil čas.
Důležité jsou cesty a péče o vzrostlé stromy
Hlavním tématem byly dva cestní okruhy, které zahradou vedou. Provázejí totiž návštěvníka nejen celou zahradou, ale navedou ho i k detailům, lavičce, květinovým záhonům a dalším zajímavým prvkům. Cesta přitom není tématem jen u zahrad parkového typu, právě cestičkami a pěšinkami můžete i v zahradě u domu či chalupy navést návštěvníka tak, aby z ní viděl to nejlepší.
Voda i posezeníVodní prvky jsou důležité a alespoň nějaký by měla mít každá zahrada. Pokud netoužíte po větší vodní ploše, bohatě stačí třeba pítko pro ptáky. Ve velké zahradě nezapomínejte ani na klidná menší zákoutí, třeba s lavičkou, kde si může člověk v klidu sednout a rozjímat.  |
A doslova velkým tématem jsou v každé vzrostlé zahradě – a v zámecké dvojnásob – stromy. V tomto konkrétním případě byla zhruba polovina vzrostlých stromů v poměrně špatném stavu, dendrologický průzkum byl tedy jedním z prvních kroků.
Častým problémem jsou houbové choroby. Zvlášť pokud jsou stromy napadeny ve spodní části kmene, a často tedy i na kořenech, je nutné posouzení odborníkem. Odstraněním viditelných napadených částí se totiž nic nevyřeší. Pokud má totiž napadené kořeny, může strom z ničeho nic sám spadnout, varují zahradní architekti (Jak poznat strom napadený parazitickými houbami, čtěte zde).
Navíc podle zkušeného krajináře Přemysla Krejčiříka platí, že pokud v zahradě nějaké stromy vykácíme, má to vždy přímý vliv na ty ostatní, které v místě zůstanou. Podle zkušených krajinářů je nutné myslet i na takové „drobnosti“, jako je více slunečního svitu v zahradě nebo vítr. A jakmile jednou začnete v zahradě kácet, je třeba i sázet a myslet tak na další generace.
I v zámecké zahradě vynikne keřové a bylinné patro
Ve velké zahradě vyniknou jen velké vysazené plochy, které sice zpočátku potřebují zvýšenou péči, zahradu ovšem oživí, zútulní a časem ušetří péči nutnou na ošetřování trávníku.
Inspirativní zahrada u secesní vilkyPro inspiraci, jak na proměnu starší zahrady, zajel průvodce pořadem zahradní architekt Ferdinand Leffler kousek za Prahu. K secesní vilce s velkou zahradou, která ovšem na rozdíl od té zámecké není tak svázaná historickými pravidly.   Vlevo koupací jezírko s molem z modřínového dřeva, vpravo schody vedoucí k nové terase. Nová výsadba nebo záhony tedy slepě nekopírují původní zahradu, ale lemují nově vytvořené cesty. Kontakt s historickou vilkou pak udržují použité materiály: třeba pískovcová dlažba, která byla položena před pár lety, ale už teď působí, jako by byla na zahradě odjakživa. Nebo modřínová terasa u koupacího jezírka, která rychle zešedla a získala patinu, takže secesnímu domu absolutně nekonkuruje. A ač se koupací jezírka dříve nebudovala, toto díky použitým materiálům do starší zahrady skvěle zapadá. A vypadá přirozeně a uvěřitelně. |
Manželé Krejčiříkovi vybrali pro zámeckou zahradu se vzrostlými stromy v Podkrkonoší rododendrony a hortenzie, které v takovém prostředí krásně porostou. Další rostliny sázeli na základě nalezených podrostů.
A vrhli se na záhony. V tomto případě je ideální taková skladba rostlin, aby v zahradě od jara do podzimu stále něco kvetlo. A opět je lepší sázet rostliny ve větších skupinách, ne po jedné. Zahradní architekti se nechali inspirovat i okolními lesy a vysázeli do parku i sněženky a bledule.
Nakonec prostor rozsvítily lavičky, na jejichž podobě se autoři domluvili s majiteli. Nicméně vyzkoušeli i moderní kousky: netradiční lehátko, sedátka z různých materiálů, protože právě prací s takovými detaily lze dotvářet nebo zcela změnit atmosféru místa. A moderní mobiliář dodal této zámecké zahradě švih a energii, aniž by narušil historickou duši místa. (Na celou proměnu se můžete podívat v archivu ČT.)
A jak vybírat v antiku doplňky do zahrady? Radí architekt Ferdinand Leffler:
