Mnohem smysluplnější je totiž v zoologické zahradě chov divokého druhu, který je ve volné přírodě ohrožen. A jehož populace chovaná v zoo je pak jakousi genetickou zálohou pro případ, že by se ho v jeho domovině "podařilo" vyhubit. Proto se i Zoo Praha rozhodla vyměnit soba domácího (který se tu choval už v roce 1949) za divokého evropského soba lesního neboli karelského.
Historie ukázala, že to smysl má - například díky koním Převalského chovaným v pražské zoo se teď tento druh daří vracet do jejich domoviny, mongolských stepí (více se o tomto in situ projektu dočtete například zde).
Sob je takový drsný jelen
Sobi jsou v čeledi jelenovitých každopádně výjimečným druhem. Fascinující je způsob jejich života, protože se dokázali maximálně přizpůsobit životu v nehostinných podmínkách dalekého severu, kde obývají tundru i tajgu.
Divocí sobi v Zoo Praha |
Před zimou je chrání hustá a dlouhá srst, která je oproti letní mnohem světlejší. Chůzi v hlubokém sněhu či v podmáčeném terénu jim ulehčují dlouhé prsty opatřené širokými kopyty, která účinně rozloží váhu těla.
V adaptaci na sezonní nedostatek potravy jim pomáhá i život v početných stádech, která podnikají pravidelné migrace na velkou vzdálenost. Tento pud zůstal zachován dokonce i u domácích sobů, takže lidé, kteří je chovají, žijí stejně jako jejich zvířata - jako kočovníci.
V Praze se první sobi chovali už krátce po válce
Letos se Zoo Praha rozhodla vyměnit domácí soby evropské za příslušníky rovněž evropského, ale volně žijícího poddruhu soba karelského (Rangifer tarandus fennicus), známého také jako soba lesního. "Naším cílem je přispět ke snaze o vytvoření stabilní záchovné populace soba karelského v lidské péči," vysvětlila Barbora Crkvová, kurátorka kopytníků.
Santové jako zavlečený druhVe dnech 21. až 23. 12. 2013 bude v expozici nedaleko hlavního vchodu k vidění poměrně nově zavlečený druh: Santa Klaus. Před Štědrým dnem bude odeslán, kam patří. Později už v našich zeměpisných šířkách nemá co dělat, české Vánoce patří Ježíškovi. (Více na fb profilu ředitele pražské zoo zde, prosincový program zde.) |
Od zdomácnělých sobů se sobi karelští liší světle šedým zbarvením a výrazně delšíma nohama. "Potřebují je, aby dokázali zvládat pohyb v hlubokém sněhu, který v tajze leží několik měsíců," vysvětlil Miloš Zemánek, chovatel jelenovitých ze Zoo Praha.
Areál soba tohoto poddruhu je dnes omezen pouze na dvě samostatné populace ve Finsku a v severozápadní části Ruska. Na počátku 20. století byl sice sob karelský ve Finsku úplně vyhuben a přežil pouze v Rusku, ale od konce 40. let se rozšířil zpět do východního Finska. Dnes je v celém areálu velmi přísně chráněn.
Několik jedinců soba karelského vytvořilo základ chovu v zoologických zahradách, aby se odtud posléze mohli znovu vracet do finské přírody, kde dnes žije zhruba 2 500 jedinců. Pražská čtveřice sobů lesních se do Troje sjela z celé Evropy. Chovný samec pochází z Rigy, samičky dorazily z Helsinek, Bernu a Kerkrade. Najdete je v horní části zoo, v těsném sousedství příbuzných losů.
