Keňská rezervace Ol Pejeta má plochu 450 km² a snaží se chránit divoká zvířata východní Afriky. Především nosorožce, jichž za poslední desetiletí byla zhruba čtvrtina brutálně zabita a v divočině jich odhadem žije jen necelých třicet tisíc. To je důvod, proč 150 nosorožců dvourohých a nosorožců tuponosých střeží v této rezervaci po zuby ozbrojená stráž, která má k ruce tým speciálně vycvičených protipytláckých psů.
Patří mezi ně zmínění belgičtí ovčáci malinois, kteří dokážou zadržet pytláka na místě s razancí sobě vlastní, jakmile se jim ocitne na dohled. „Náš nejlepší pes je Diego, útočí na povel,“ pochvalují si strážci psího parťáka, na něhož se mohou absolutně spolehnout. Ne nadarmo je ve světě používají i další ozbrojené složky, například policie nebo celníci.
Belgické ovčáky malinois, tedy tzv. maliňáky, trénuje pro Afriku i česká psovodka Hana Böhme z Nového Boru, konkrétně je učí odhalovat pašovanou slonovinu, luskouní šupiny i jiný kontraband.
Diego je pěkně ostrý pes, pytláci se tedy většinou raději sami vzdají.
Nicméně zpět do rezervace v Keni, kde pytláci nosorožce stále bezostyšně střílejí a odřezávají jim rohy, které se v Asii prodávají za astronomické sumy. Lidé tam totiž i v 21. století věří, že mají léčivé účinky. A to i přesto, že obsahují pouze rohovinu a bílkoviny, například keratin, a mají tedy stejné složení jako například lidské nehty.
V rezervaci jsou 24 hodin denně střeženy i dvě samice nosorožců tuponosých severních, Nájin a Fatu, matku s dcerou, poslední dva žijící exempláře tohoto poddruhu na světě. To je důvod, proč byl v roce 2008 tento poddruh prohlášen za vyhynulý. I když odborníci to nevzdávají.
23. srpna 2019 |
Nájin a Fatu pocházejí z dvorského Safari Parku, a protože ani po deseti letech v Africe nezabřezly, vědci jim odebrali vajíčka (viz archivní video) a snaží se o umělou reprodukci druhu.
Bloodhound je stopař, maliňák ostrý hoch
Strážci rezervace používají při ochraně nosorožců vedle maliňáků i bloodhoundy, jako geniální stopaře s naprosto dokonalým čichem, který ještě podporují jejich dlouhé uši. Ty sice bloodhound téměř courá po zemi, nicméně při stopování mu nahánějí okolní pachy přímo pod nos.
Během natáčení dokumentárního seriálu Jedinečná psí povolání se strážci rezervace trénoval stopování pytláků tehdy pouze patnáctiměsíční Otis a už skvěle prokazoval svůj stopařský um. „Musíme je cvičit každý den, aby byli ve formě, protože jsme na nich závislí,“ uvědomují si moc dobře strážci rezervace, že s každým psem je třeba neustále trénovat.
Jakmile jde po pytlákovi (i když je to třeba figurant při tréninku), nic Diega nezastaví.
Platí to i pro ostrého hocha Diega, aby bylo na jeho smysly maximální spolehnutí. „Jako psovod musím být velmi opatrný. Musím sledovat svého psa, abych viděl, co větří nebo co vidí,“ konstatuje jeho psovod. Takže když se nějaký čas žádný pytlák během služby v terénu neukáže, zahraje si na něj některý ze strážců, což chce opravdovou kuráž. Viz úvodní video.
