Květy sedmikrásek jsou asi nejdostupnější jedlé květy. Někdy je lze najít i pod sněhem.
Místní koření a barvy
Aromatická chuť vánočních pokrmů je důležitá. Když se do Evropy začala dovážet exotická koření, byla to kulinární revoluce. Všichni to chtěli, ale dovolit si to ze začátku mohli jen ti nejbohatší. Pokud se tedy opravdu chcete inspirovat minulostí, vyzkoušejte tipy na naše domácí zdroje chutí a vůní.
Nejznámější miříkovitá koření, fenykl obecný a bedrník anýz, jsou rostliny s aromatickými semínky, která se přidávala do různého pečiva. Protože upravují a podporují trávení, mají prokazatelně pozitivní účinek na zdraví.
Vyzkoušejte pikantní cukroví s pepřem a zázvorem, povzbudí trávení Pepřové ořechy se zázvorem povzbudí chuť i trávení. |
Sušené natě, většinou různých druhů hluchavkovitých rostlin, jsou také zdrojem zajímavých vůní. Do sušenek se mohou používat meduňka, šalvěj nebo yzop, z dnešního pohledu pak je extravagantním kořením pelyněk černobýl i jiné hořké byliny, například řebříček. Obojí se používalo v kuchyních nejen do pečiva.
Za luxusnější suroviny pak byly ve sladké kuchyni považovány jedlé květy. Své místo si v tomto směru vydobyly především růže a hvozdíky čili karafiáty. Výborné a velmi dekorativní jsou ovšem i okvětní lístky měsíčku, brutnáku, květy fialek či sedmikrásek.
A co se týče barvení, již byla řeč o žlutých zdrojích, měsíčku a aksamitníku. Pro barvení na červeno, protože právě červená barva je symbolem života probouzejícího se s prodlužujícími se dny, se používaly především bobule bezu černého.
