Právě gastronomie – slovy Zdeňka Pohlreicha restaurační byznys – patří mezi ekonomicky nejvíce zasažené oblasti. Jaký vliv na chod restaurací, případně i na jejich menu, má fakt, že teď mezi hosty patří hlavně Češi?
Květnový rozhovor s titulkem „Mám už celé krize dost, hyperbola strachu je šílená“ moc optimistický nebyl. Máme začátek prázdnin, co všechno se ukázalo za poslední měsíc, kdy Pohlreichova restaurace Divinis obhájila michelinské ocenění Bib Gourmand, které patří restauracím nabízejícím „výjimečné jídlo za rozumnou cenu“? Přiláká to českého hosta, nebo to vždy oslovovalo víc hosty zahraniční? A jací jsou čeští hosté?
„Každá klientela má svá specifika, tedy i český zákazník. České hosty, kteří se u nás pěkně pomějou, máme rádi. Říkat, že Češi jsou chudí, je zbytečný mindrák,“ tvrdí Zdeněk Pohlreich na úvod pořadu Rozstřel. Současně si je vědom, že očekávání hostů jsou v dnešní době větší. A sám na tom má díky pořadu Ano, šéfe! podíl. „Zvedl jsem laťku i sám sobě,“ směje se.
Zasáhla podle pražského restauratéra a televizního šéfkuchaře koronakrize všechny restaurace? „Lépe by z toho mohly vyjít restaurace mimo Prahu, ty dnes může zachránit lokálnost. Restaurace v centru Prahy orientované na zahraniční klientelu byly najednou ze dne na den na suchu, tam teď chybí miliardy. A nakolik je Praha schopna zafinancovat řadu věcí pro celou republiku, obráceně to nefunguje,“ je přesvědčen Pohlreich.
Lze vůbec říci, že koronavirová krize přinesla přece jen i něco pozitivního? Naučil se známý šéfkuchař i něco nového? „Naučil jsem se zase líp počítat a hledat, kde lze ušetřit. A naučil jsem se toho hodně o svých zaměstnancích a loajalitě, což bych si klidně odpustil. Jak řekl kolega pan Sapík, pro kuchaře to byla nejdražší dovolená našeho života,“ konstatuje Pohlreich, který je přesvědčen, že druhá vlna přísných opatření nepřijde. Nemůžeme si to dovolit.
Ani během nejtvrdších opatření on a jeho tým nezaháleli, ale zdarma vařili pro pražské záchranné složky a lékaře ve službě, pro něž to bylo často jediné jídlo za den. Nicméně tuto kapitolu už šéf považuje za uzavřenou, ačkoliv je rád, že do toho se svými kolegy šel. A to i přesto, že vedle kladných reakcí se od lidí dozvídal, že „zrovna on by to měl celé zaplatit ze svého“. Čím tedy Zdeněk Pohlreich aktuálně pracovně žije a jak je na tom s nabídkami z televize?
„Doufám, že se brzy všichni vrátíme k něčemu normálnímu. V televizi máme rozpracované nějaké projekty, snad se k tomu na podzim vrátíme. I když třeba pořad 24 hodin do pekla a zpět, který je hodně nákladný, tam letos na další natáčení určitě můžeme zapomenout. Což je škoda, bavilo mě to. Myslel jsem prostě, že letošek bude klidnější. V restauračním podnikání i v televizní práci,“ konstatuje v rozhovoru zkušený šéfkuchař.
„Jak vidí Zdeněk Pohlreich z dnešního pohledu Slevomat a podobné služby, ke kterým nikdy neměl zrovna příznivý vztah?“ zeptal se ho jeden ze čtenářů. „Dnes už to pracuje trochu jinak a je fakt, že náš hotel má dnes díky této platformě hosty. Ale jinak mi to blízké není, nechci lákat zákazníky na slevy. Chci, aby k nám lidi stále chodili proto, že jsme úspěšní,“ konstatuje Zdeněk Pohlreich.
Stejně tak nevyužívá rozvozové služby jídel a raději si to – ve chvíli, kdy ho k rozvozu jídel protikoronavirová opatření dotlačila – zařídil sám. „Nelíbí se mi prostě, že nějaký zprostředkovatel vydělá stejně jako já. V tomhle jsem tvrdohlavej. Musí být jasné, co stojí dílo a co stojí doprava. Nelze ji schovávat do ceny jídla,“ říká nekompromisně. Koneckonců rozvozy jídel rád nedělá, pro jídlo z jeho kuchyně to není ideální. „U nás je to i o servírování, což do plastové krabice moc nejde.“
Rozvážka jídel zdarma pro pražské záchranné složky v rámci akce Vaříme nepostradatelným trvala 35 dní. Na suroviny přispěli sponzoři i veřejnost:
5. května 2020 |
