Zabijačková historie
Porcování masa si žádá sílu i zkušenosti skutečného řeznického mistra.
Mnoho z nás si při slově zabijačka představí už klasické letní scény z Postřižin. Pokud si však prase nezlomí nohu – jako tomu bylo ve filmu – většinou je zabijačka záležitostí zimních měsíců.
V době, kdy lednice ani mrazáky neexistovaly, bylo totiž chladné počasí ideální k porcování prasete a ukládání masa. Zabijačky navíc tradičně probíhaly během masopustu, v době hodů a plesů, tedy ještě před postním obdobím a přípravou na Velikonoce jako největší křesťanský svátek.
Tak chutná zabijačková tradice. Už v neolitu uměli z prasete zužitkovat vše |
A kdy vlastně zabijačky začaly? Pravděpodobně už někdy okolo desátého století, kdy vzniklo řeznické řemeslo. To bylo vždy velmi vážené a v polovině čtrnáctého století získalo i vlastní cech.
Zatímco dřív se zabijačky konaly v každé vesnici, dnes už se často jedná spíš o raritu. Domácí zabijačky jsou přísně kontrolovány veterinární správou, ubývá i řezníků a stále víc lidí tak volí pohodlnější cestu.
Koupí si například polovinu prasete, ze které si doma aspoň vyrobí zabijačkové speciality. A komu se ani do toho nechce, může sáhnout po široké nabídce obchodů.
Domácí zabijačka se mění. Už se sice nezabíjí, lidi však baví vlastní výroba |
Pokud si kupujeme jitrnice nebo prejt v obchodě, vždy je lepší sáhnout po regionálních značkách, které pracují s lokálními surovinami a zpracovávají české maso. Zabijačkové pochoutky už není problém sehnat v kvalitě „jako od řezníka“, je však třeba dobře číst složení.
