Za kondenzaci vody na okenním skle většinou může nesprávné větrání

Rosení skel, které se objevuje při nízkých teplotách, trápí polovinu lidí, kteří vyměnili stará okna za nová nebo je používají v novostavbách. Podle odborníků je tento problém nejčastěji způsobený tím, že lidé si kvůli šetření energií odvykli v zimě větrat.

Zvýšená vlhkost v okolí okna může způsobit vznik plísní | foto: shutterstock.com

Problém s kondenzací vody na zasklení oken se objevil jako jeden z největších problémů, který trápí i naše čtenáře. Projevilo se to i v technické poradně, kterou nedávno Hobby zorganizovalo - čtěte Na vady staveb se ptejte specialisty Michaela Balíka.

Typickým příkladem je dotaz čtenářky s nickem Lenka_M, která se zmiňuje o rosení skla v zatepleném panelovém domě v takové míře, že voda stéká až na parapet a přilehlé zdi a dochází k tvorbě plísní.

Větrejte krátce, ale několikrát denně

Podle některých pramenů dochází ke kondenzaci vody již tehdy, pokud při pokojové teplotě 21 °C a relativní vlhkosti 60 % poklesne vnitřní teplota skla na 13 °C, při 50 % je to zhruba 10 °C.

Vaření, horké sprchy a koupele, praní prádla, dokonce i rostliny v květináčích zvyšují vlhkost vzduchu. K tomu se přidávají vodní páry vydechované lidmi i domácími mazlíčky, jako jsou kočky a psi. Jenom během noci se uvolní do vzduchu až půl litru vody na osobu. V domácnosti sestávající ze 3 lidí se to rovná 12 litrům vody v průběhu 24 hodin.

Aby se zabránilo kondenzaci, měla by se pokojová teplota udržovat co nejstálejší. Optimálním cílem, kterého bychom měli dosáhnout, je pokojová teplota 21 °C a relativní vlhkost 40-50 %. V takovém prostředí by neměly být s kondenzací na okenních tabulích problémy.

Když už začne kondenzát stékat po oknech, je to varovný signál: je naléhavě zapotřebí vyvětrat. "Abychom zajistili účinné větrání, měli bychom okna otevírat dokořán 3-4krát denně po dobu 5 minut tak, abychom vytvořili průvan. Toto krátké větrání zajistí, že se ani nábytek, ani stěny v průběhu větrání neochladí," doporučuje Jiří Scheidel ze společnosti Windows Holding, která vyrábí okna Vekra.

Výměnou vnitřního vlhkého vzduchu za sušší venkovní vzduch vlastně šetříte i náklady na vytápění, protože voda obsažená ve vzduchu absorbuje mnoho tepla. Máte-li okno neustále pootevřené, způsobuje to zbytečnou ztrátu tepla z místnosti. Snižuje-li v noci váš regulační systém ústředního vytápění automaticky teplotu, měli byste těsně předtím místnosti vyvětrat. Tím se odstraní nadměrné vodní páry, které by v případě ochlazení vzduchu zkondenzovaly na oknech.

Chyby u novostaveb

V případě správně navržené stavby by problémy s kondenzací mělo vyřešit řízené větrání tak, jak je popsané výše. U některých novostaveb se ale objevují problémy s chybně navrženým osazením oken.

Je to trend osazovat okna do vnějšího líce stavby. Toto umístění automaticky generuje problém kondenzace v oblasti napojení okna na obvodový plášť. Pokud se ale okna osadí tak, aby bylo možno detail napojení alespoň zateplit, problém nevzniká. V případě nezateplených konstrukcí obvodového pláště lze zjednodušeně říci, že čím bude okno osazeno blíže k vnitřnímu líci pláště, tím bude nebezpečí kondenzace v detailu připojení menší.

Mění se i postup stavby nových domů. Tím, že se spěchá, je snaha před zimou osadit okna, aby se stavba uzavřela a mohlo se během zimy pokračovat s vnitřními pracemi. Tím se ale v novostavbě konzervuje vlhkost ze stavebních prací a po nastěhování do domu může trvat až několik let, než se relativní vlhkost v interiéru sníží na optimálních 40-50 %.

Chyby u rekonstrukcí

V rekonstruovaných objektech je situace trochu jiná. Zpravidla se osazují moderní okna do stavby, která se s výjimkou chronicky vlhkých objektů nachází v příznivém rovnovážném vlhkostním stavu.

U starších objektů s původními zdvojenými (špaletovými) okny však někdy zedníci nová okna umístí až téměř do vnějšího líce masivního obvodového pláště. Mnohem správnější řešení je umístit nová okna zhruba do poloviny tloušťky obvodového pláště, to je často do místa původně vnitřního špaletového okna, a zvenku detail napojení zateplit.

Co má umět správné okno

Česká norma stanovuje, že tepelná prostupnost celého okna má být maximálně Uw =1,7 W/m²K. Čím nižší hodnota, tím lépe. Z toho ale vyplývá, že k zasklení nelze použít obyčejné dvojsklo 4-16-4, které má hodnotu prostupnosti Ug = 2,9 W/m²K. Minimum, které byste měli po výrobci oken požadovat, je zasklení s dovnitř napařenou kovovou vrstvou. Tato vrstvička má schopnost odrážet infračervené záření, tedy teplo, které je normálně vyzařováno okny ven do prostoru, zpět dovnitř místností. Pokud se toto opatření doplní náplní prostoru mezi skly argonem, může se hodnota prostupu skla snížit až na Ug = 1,1 W/m²K.

Detail zasklení a distančního rámečku

Kritickým místem je na okně i vsazení zasklení do rámu. "Příliš mělké vsazení přispívá k vytváření tepelného mostu, sklo by mělo být do rámu vsazeno do hloubky alespoň 15 mm, vysvětluje Scheidel.

Nebezpečí se skrývá i v rámečku, který vymezuje prostor mezi skly. V poslední době se výrobci začínají odklánět od hliníku, který je dobrým vodičem, a začínají používat nerezové nebo dokonce plastové rámečky, které lépe izolují a odbourávají tím nebezpečí vzniku tepelného mostu a v kritickém místě konstrukce okna.