Šlo tedy o československý souboj na ryze slovenském hřišti, což byla protivníkova další výhoda. Úplně stačilo, že zadáním byl slovenský národní klenot v podobě brynzových halušek. A Slováci s brynzou opravdu umějí.
„Znám halušky a znám brynzu a hrozně se na to těším. Je to výzva, ale Přémo, já ti nic nedaruju, já musím tenhle souboj vyhrát a já ho taky vyhraju,“ vzkázal Gabo Kocák, špičkový slovenský šéfkuchař, který roky pracoval v zahraničních michelinských restauracích.
Vůči tak těžkému soupeři se Jan Punčochář rozhodl Přemkovi při vaření pomoci, aby se síly trochu vyrovnaly. Navíc bylo jasné, že budou ochutnávat hosté tety Palušky, kteří její halušky velice dobře znají. Přece jen byla v sázce národní čest, motivace k výhře byla tedy opravdu velká.
Jan Punčochář tedy také pomáhal sehnat brynzu, kterou si museli všichni tři – Přemek, Honza i Gabo – opravdu zasloužit. Bača je totiž nejprve nechal ručně nadojit aspoň tolik ovčího mléka, kolik by ho bylo zhruba na půl kilogramu brynzy opravdu potřeba, pak ji teprve dostali. A že jim to šlo.
Gabo nakonec připravil brynzu s pórkem, šalotkou, křupavou slaninou (použil italské guanciale) a k tomu pirohy plněné houbami, s dresinkem z brynzy a jehličí. Mělo to podle hostů chuť halušek, a přitom to nadchlo lehkostí. A jako dezert nabídl dvě varianty – brynzu s jahodami, libečkem a sněhovými pusinkami, což naprosto omámilo Honzu, a brynzu marinovanou v medu se sirupem z černého bezu a mrazem sušenými, tedy lyofilizovanými jahodami.
Vlevo hlavní chod od Gaba Kocáka, vpravo od Přemka Forejta. Oba prý chutnaly jako halušky.
Přemek vsadil na bramborové halušky s brynzovou pěnou a ragú z guanciale a hrášku, přidal k tomu i trochu uzeného úhoře a drobenku ze smažené cibulky mj. se sušeným tuňákem. Jako dezert připravil brynzovou pěnu s tvarohem a ragú z blum, s drobenkou pečenou s brynzou, ovesnými vločkami a medem.
Vlevo a uprostřed dezert z brynzy od Gaba Kocáka, vpravo od Přemka Forejta.
Chuťově Přemek všechny nadchnul podobně jak Gabo, takže není divu, že toto slovenské brynzové vaření dopadlo remízou. Nicméně degustaci vařených jehněčích očí se nakonec nevyhnul žádný z přítomných šéfkuchařů, přestože nikdo neprohrál. Právě tento nezapomenutelný zážitek byl totiž také v sázce.
