Všechno je nakřivo, samá skvrna a nerovnost, nic nedrží na místě. Výsledkem řady kutilských pokusů je zmar a bolest celého těla. Navíc se technologie i nabídka v obchodech neustále mění, takže co platilo dřív, může být jinak. Navíc i u prací, které na pohled vypadají snadně, lidé často chybují.
1. Hmoždinky a šrouby: vypadávají a nic v nich nedrží
Univerzální hmoždinky se hodí do pevného zdiva či dřeva. Do zdi s dutinami a sádrokartonu kupte speciální typy.
Vhodné velikosti šroubů bývají uvedené na obalech od hmoždinek. Případně zkuste jeden vrut zašroubovat do hmoždinky, zda bude držet. Na obraz postačí plastová hmoždinka 6 mm, na poličky či nábytek 8 či 10 mm. Na těžší věci je lepší kovová o průměru třeba i 13 mm.
2. Měření před vrtáním: měření na špatných místech
Mají-li být dva otvory v rovině, neodměřujte každý zvlášť od stropu, podlahy či boční zdi. Přesnější je takto označit jen jeden a další odměřit od něj s pomocí vodováhy a případně lati.
Je-li otvorů víc, je ideální udělat značky dle přiloženého předmětu, který chcete přivrtat. Když to nejde, překreslete rozložení otvorů na pevný papír či lepenku. Přiložte je na zeď a značky udělejte špendlíkem nebo vrtejte přes ně.
3. Vrtání do zdi: dřina, zničený vrták, malá díra
Vrtáky do zdiva stačí na cihly či umělý kámen. Ale na beton to chce speciální typ. Nejlépe samostatný, nikoliv ze sady. O kvalitě rozhoduje kromě materiálu tvar šroubovice, který dobře odvádí materiál z otvoru.
Místo vrtačky je lepší vrtací kladivo. Do něj koupíte i lepší vrtáky s uchycením typu SDS+ a SDS Max. Použijte vždy vrták stejného průměru jako hmoždinka. Ideální hloubka je délka hmoždinky a centimetr navíc.
4. Nová koupelna: chybí mi obkladačky
Potřebný počet obkladaček nezískáte prostým výpočtem metrů čtverečních. Je třeba si nakreslit kladečský plán. Obklady by měly spárami navazovat na dlažbu.
Na každé stěně je dobré začít od prostředka, aby byl obklad souměrný. Obvykle se začíná celými obkladačkami nad vanou a celými se končí i nahoře, u podlahy se obklad případně ořízne.
U dveří vypadá obklad lépe, když obklopí celou zárubeň. Počítejte s rezervou asi 10 procent, občas se něco rozbije.
5. Kachlíky: při vrtání prasknou
Na vrtání do obkladaček použijte vrták do kamene. Nejdřív vrtejte bez příklepu, a jakmile vrták projde obkladem, přepněte na příklep. Na obkladačku si nalepte krepovou pásku, aby se vrták nesvezl.
6. Šrouby do dřeva: jde to ztuha
I když budete šroubovat elektricky, nezapouštějte vruty do dřeva přímo. Nejdřív si předvrtejte otvory o průměru dvou třetin závitu a hloubce odpovídající celému dříku šroubu a dvěma třetinám závitu.
7. Hřebíky: ohýbají se, rezaví, nedrží, dřevo praská
Na malé hřebíky neberte velké kladivo. Hřebík si můžete přidržet kleštěmi, hřebínkem, sponkou do vlasů, pinzetou či přeloženým papírem, do nějž hřebík zapíchnete. Před zatloukáním do dřeva otupte kladivem hroty, víc hřebíků v řadě netlučte do stejného dřevního vlákna.
Venku používejte pozinkovaný či nerezový materiál. Hřebíky s velkou hlavičkou přidrží lepenku u krovu, ale dvě prkna u sebe moc ne. Na namáhané spoje jsou dobré hřebíky s ozubením pod hlavičkou.
8. Brusné papíry: trhají se, rychle se opotřebují
Pro většinu prací potřebujete aspoň dvě hrubosti – na hrubé broušení a vyhlazení. Brusivo s podkladem z plátna má delší životnost než to na papíře.
Na broušení dřeva před natíráním stačí brusivo s papírovým podkladem a světlým zrnem. Jiné typy smirkových papírů a pláten bývají univerzálnější.
9. Natírání: všude šmouhy a vypadávající štětiny
K akrylátovým barvám kupte štětec s umělými či kombinovanými vlákny, k syntetickým ten s přírodními štětinami, na lazury zas lazurovací typ. Pokud štětec před prvním použitím namočíte do horké vody nebo vytřete do hadru či do brusného papíru, můžete omezit vypadávání štětin. Dřevo natírejte po směru vláken.
10. Štětce a válečky: zaschlé a nepoužitelné
Jakmile skončíte či přerušíte práci, štětce i válečky vyperte nebo aspoň namočte do sklenice či kelímku – u akrylátových barev do vody, u syntetických do ředidla. A to jen po oplechování zpevňující štětiny, aby nerezavělo.
Po vytření do hadru postup opakujte. Váleček lze při přerušení práce jen obalit kuchyňskou fólií. Nemáte-li kam vylévat ředidlo, je lepší použitý štětec vyhodit.
Náklady na ředidlo jsou podobné jako na nový štětec.
11. Malování zdí: samá skvrna a nerovnost
Se štětkou se lépe malují hrubé stěny, překryje i víc vrstev. Váleček se hodí na hladké, rovné zdi, starší vrstvy by se na něj mohly lepit.
Když se starší barva smývá, před malováním ji štětkou ze stěny vymyjte či napenetrujte. Zavadnutou barvu nepřetírejte, dokud nezaschne, jinak se může strhávat.
12. Sádra: rychle tuhne, odpadává ze zdi
Sádru na tmelení rozdělávejte v pružné misce či kelímku. Sypejte ji do vody, nikoli naopak.
Směs před použitím nechte dvě až čtyři minuty zatuhnout. Díry na stěně před tmelením navlhčete. Do spár a míst, která nejsou úplně rovná, použijte pružnější tmel, třeba akrylový.
13. Krycí pásky: při odlepení strhnou barvu
Obyčejná žlutá krepová páska se hodí na pevné povrchy jako ochrana oken a vypínačů. Při vymezování okrajů malby na zdi sáhněte po jemnější růžové pásce, jde snáz odlepit.
Pásky odlepujte, než barva zaschne. Na obalech pásek bývá vyznačena doba, po níž lepidlo ke zdi víc přilne.
