Snad při každé návštěvě restaurace si všimnete někoho, kdo nemá etiketu úplně v krvi. I když v české kotlině působí jako buran, neznamená to, že by se na druhém konci světa nedočkal maximálního pochopení. Než někam vyrazíte na cesty, najděte si, jak to mají s vybranými způsoby místní, ať taky nejste za křupany.
Ve Thajsku nepotřebují nůž
Thajsko je královstvím street foodu. I když jíte na ulici, neznamená to nutně, že jste odsouzení k podřadným pokrmům. Naopak, v této končině by byl hřích se tomu vyhýbat.
Neplatí, že hodíte veškerou etiketu za hlavu. Znemožnit snadno a rychle se můžete i pod širým nebem.
Stačí nevědět, jak zacházet s vidličkou. Thajci totiž jedí převážně lžíci a vidličkou. Nůž je nejméně používaná součást příboru, protože maso bývá nakrájené na kousky. Na steakový nůž můžete zapomenout téměř úplně.
Když vařili street food v Brně Punčochář s Kašpárkem, všem tekly sliny |
Pokud narazíte na pořádný kus masa, je to zpravidla ryba nebo grilované kuře. Na to, abyste si ho nakrájeli, postačí hrana lžíce. Lžíce totiž v Thajsku v příborovém místě stojí na nejvyšším stupínku.
Dokonce to není vidlička, která nese jídlo do úst, ale lžíce. „Zubatá potvora“ slouží pouze k nabírání a narovnávání rýže a jídla na lžíci.
V Japonsku si dávejte pozor, kam odkládáte hůlky
První návštěva Japonska v životě je o naprostém překvapení. Ta přicházejí, kam se vrtnete. Rozdíly v kultuře se prolínají úplně vším. Výjimkou není ani chování u stolu.
Jíst ve společnosti bývá pro našince autentickým kulturním zážitkem. Doprovází ho silné zvukové kulisy a vašim největším protivníkem budou hůlky.
Samotné používání hůlek má jasně daná pravidla. Ať vás ani nenapadne zapíchnout hůlky do rýže. Tím byste se absolutně společensky odrovnali. Postavení hůlek do mísy totiž odráží tradiční pohřební obřad a je připomínkou smrti.
Pohlreich ukázal, že lze dělat pravou japonskou kuchyni i na Vinohradech |
Když hůlky potřebujete odložit, položte je vedle misky na stůl do opěrky. Nikdy na hůlky nic nenapichujte. Zásad, jak zacházet s hůlkami, je více.
Kolize může nastat ve chvíli, kdy cestujete po Asii. V Koreji nebo v Číně platí totiž zase jiné zvyky.
Polévky se v Japonsku nejí lžící. Pro pevné části použijete opět hůlky a tekutinu vypijete. Srkání je nejen povolené, ale i vítané. Značí, že vám chutná.
12. listopadu 2022 |
V Indii se jí rukama, ale jen konečky prstů
Indie je obrovská země s rozmanitými tradicemi. S obzvláště rozdílnými zvyky se setkáte v severních a jižních oblastech. Jídlo se většinou neservíruje po chodech, ale na stůl se snese hezky všechno najednou.
Co se týká příborů, největší nezvyk vás čeká v Indii. Obvykle se tu jí rukama. Prý tak pokrm chutná nejlépe a také se nemusí umývat nádobí. Ne že si jídlem naplníte dlaň a do napěchované hroudy zaboříte nos. Používat budete jen konečky prstů, kterými úhledně zformujete sousto.
Nejčastější přílohou je plochý chléb, ze kterého se kousek odtrhne a složí tak, abyste jím mohli nabrat kari nebo jinou dobrotu.
Vyzkoušejte nejlepší indickou restauraci a zkuste doma typickou masalu |
Vůbec největší zásadou indické etikety je jíst pravou rukou, a to i když jste levák. Levá ruka symbolizuje nečistotu. Je to proto, že je spojovaná s výkonem úplně jiné základní lidské potřeby – toalety.
Stejný pohled na levačku mají ve většině arabského světa. Hlasité říhnutí se tu nepovažuje za neslušné. Tímto hlasitým tělesným zvukem naopak dáváte kuchaři najevo, že vám chutnalo.
V Koreji pití až po jídle
Opovažte se v Koreji u stolu smrkat. To je z pohledu slušného chování zcela nevhodné. Ani pít byste v průběhu jídla neměli. Hrdlo se může svlažit až poté, co dojíte.
Jíst začíná nejstarší osoba u stolu. Ta by měla také první dojíst. V Koreji se jí z misek. Pokud budete někomu podávat misku či sklenici, zapojte obě ruce. Podání jednou rukou je považované za neuctivé.
Inspirace z ulice: 10 jídel, která na dovolené rozhodně ochutnejte |
Vyložené faux pas nastane ve chvíli, kdy si budete chtít dolít svůj vlastní nápoj. To si nechte na doma. Vaší povinností je hlídat, aby měl váš soused více než z poloviny naplněnou číši. To samé očekávejte od toho, kdo sedí vedle vás.
V Itálii cappuccino jen ráno
Synonymem Itálie je káva. Je dokonce považovaná za součást tamní národní identity. Barista je respektované povolání povýšené na umění.
Kultura pití kávy je tak silná, že existují konkrétní časy, kdy Italové pijí konkrétní typy kávy, a že jich mají požehnaně. Večer si ji ovšem zásadně nedávají.
Piccolo nás naučili říkat Italové, tvrdí šéfbarista |
Zatímco my za kávou míříme do kavárny, oni do baru, a to je klidně v sedm ráno. Takových zastavení udělají přes den klidně i šest. Povětšinou si objednají espresso, které do sebe kopnou hezky na stojáka během dvou minut.
Rozluštit zdejší kofeinový kód mnohdy není snadné. Klidně se vám může stát, že se dočkáte pozdviženého obočí baristy. Zejména, když si po obědě objednáte cappuccino. To by Ital nikdy neudělal. Mléko považují Italové za těžké do žaludku a konzumují ho jen k snídani.
