Mezi největší "hříchy" patří používání vrtáků na železo do dřeva, záměna vrtáků s tvrdokovem, takzvaných vidiáků, pro práci s příklepem a bez příklepu, nedodržení doporučených otáček pro vrtání do jednotlivých materiálů a vynechání mazání při vrtání do kovu.
Všechny tyto omyly přispívají k přehřívání nástroje a tím jeho předčasnému zničení, nekvalitně provedenému otvoru a zbytečné námaze.
Na čistou díru do dřeva jedině speciálem
Na dřevo jako měkký materiál lze vzít i klasický vrták do železa. U větších a hlubších děr ale narazíme na problém nedostatečného odvodu pilin drážkou, vrták se pak přehřívá a dřevní hmota se pálí.
Ve srovnání se spirálovitým vrtákem do dřeva se nedosáhne tak hladkého okraje otvoru. Klasický vrták do dřeva má výhodu, že se středicí hrot zavrtá do hmoty a podbroušené břity dřevo čistě odkrajují. Navíc mají vrtáky do dřeva rozměrnou spirálovitou drážku, která dobře odvádí hobliny.
Kdo se práci se dřevem věnuje častěji, může pro větší průměry použít i hadovité vrtáky, většinou je ale využijí profesionálové pro tesařské práce, kde je potřeba přesný hluboký otvor.
Pro amatéra je schůdnější použít plochý frézovací vrták. Neumí sice tak přesnou a úhlednou díru, ale je praktickou a ve srovnání s hadovitými vrtáky podstatně levnější variantou.
S tvrdokovem do cihly, betonu i kachlíků
Vrtání do betonu je postrachem většiny méně zkušených domácích kutilů. "Traduje se, že se v železářství koupí vidiový vrták, nasadí do vrtačky a je hotovo. Jenže je třeba rozlišovat vrtáky z tvrdokovu podle tvaru ostří," radí Jan Čarný ze společnosti Bosch.
Každý by měl mít doma dva druhy. Pro vrtání s příklepem nebo kladivem je to vrták s břitem broušeným do špičky, beton se lépe drtí úhozem vrtáku do čela otvoru. Do kachlíků je zase vhodnější použít vrták s jednostranně broušeným hrotem. Použije se při vrtání bez příklepu a výborně odkrajuje materiál.
Kladivo je efektivnějšíKdo častěji vrtá do betonu, měl by uvažovat spíše o koupi vrtacího kladiva. Je s ním daleko snažší práce. |
Géčko zajede do železa jako do másla
Hroty vrtáků do kovu mívají sklon hrotu 118-135°, úhel se optimalizuje pro použití do různých materiálů. Výbrus hrotu směřuje do bodu nebo úsečky.
Nejběžnější a nejlevnější vrtáky se označují HSS-R (HSS=high speed steel). Je černý, válcovaný a popouštěný v páře. Mají jednoduchý hrot.
O třídu kvalitnější jsou vrtáky HSS-G, často vypadají "stříbrně", mívají samonaváděcí dvojitě broušený hrot. To má výhodu v tom, že není třeba vrtaný materiál označovat důlčíkem, vrták se lépe "chytne" i na oblém povrchu, třeba lešenářské trubce. Vrták také proti nejlevnější variantě snáze proniká do materiálu.
Vrtáky HSS-TiN jsou potaženy nitridem titanu. Má to jediný účel: další zlepšení řezných vlastností a životnosti.
Do speciální kategorie patří vrtáky HSS-Co. Vyrábějí se frézováním jako HSS-G, navíc se legují kobaltem. "Jsou opravdu tvrdé, ale také strašně křehké. Při běžné práci při domácím vrtání je velmi pravděpodobné, že ho brzy zlomíte. A nejsou levné," upozorňuje Jan Čarný.
Bez mazání to nepůjde
I kvalitní vrták lehce zničíte, pokud nebudete dodržovat základní pravidla použití. Na obalu by u každého kvalitního vrtáku mělo být napsáno, jakých otáček použít do jakého materiálu.
Přináší to i další problémy například při vrtání pomalými otáčkami. "Zvláště u hobby strojů bych si dal pozor při vrtání do železa. To potřebuje pomalé otáčky, takže se vrtačka málo chladí. Takže vrtejte s přestávkami a občas vrtačku naprázdno protočte do nejvyšších obrátek, aby se ochladila," radí expert z firmy Bosch.
Připomíná také nutnost při vrtání do kovu mazat. "Kdybyste neměli olej ve spreji, který se pro tento účel prodává, použijte cokoliv. Pořád je to lepší než nic. I obyčejný olej na vaření životnost vrtáku prodlouží. Není tak odolný jako předepsaný olej, ale zato podle toho, že začne dýmit, dostane amatérský kutil o to dříve signál, že se vrták začíná přehřívat," doporučuje Jan Čarný. A ještě přidává tip pro vrtání do skla. "Z letitých zkušeností vím, že ideální je použít petrolej."