Několik rad* Na tenké plechy použijte vrtáky s ostrým centrovacím hrotem, vrtejte při nižších otáčkách. * Vrtáky určené pro použití bez příklepu bývají označeny žlutým proužkem, pro použití s příklepem červeně. |
Problém je v tom, že vám s tím skoro nikdo nepomůže. Schválně si to zkuste! Zajděte do nejbližšího železářství a požádejte o radu. Dostane se vám jen obecných ponaučení: tady máte a vyberte si podle ceny!
Nemůžeme přinést univerzální radu, jak koupit ten správný vrták. Specialista-konstruktér by na toto téma dokázal napsat knihu. Spíše by nás zajímalo, jak vy osobně vybíráte vrtáky, pro jaký materiál a v jakých cenových relacích. Za vaše poznatky buď v diskusi dole pod článkem nebo v našem e-mailu budeme vděčni, určitě pomohou i dalším čtenářům.
O materiálu
Obecně lze materiál pro výrobu vrtáků rozdělit na tři skupiny:
1. Uhlíkové - obsahují 0,6-1,6 % uhlíku, který určuje jejich hlavní vlastnosti. S rostoucím obsahem uhlíku roste pevnost, tvrdost a klesá houževnatost. Používají se na méně namáhané nástroje, například k obrábění dřeva.
2. Slitinové (legované) - do 5 % přísad chromu, wolframu, molybdenu, vanadia. Mají vyšší prokalitelnost a větší stabilitu vlastností za vyšších teplot. Používají se na řezné i tvářecí nástroje pro zpracování ocelí.
3. Rychlořezné (HSS) - odtud označení vyražené na kvalitních vrtácích. Obsahují asi 0,8 % uhlíku. Jsou vysoce legované přísadou chromu, wolframu, molybdenu, vanadia nebo i kobaltu (1-15 %). Vynikají řeznými vlastnostmi a vysokou odolností proti teplotě a opotřebení – lze je zahřát i do tmavočerveného žáru (550-600 °C) a neztratí tvrdost.
Zvláštní kapitolu představují slinuté karbidy (někdy nazývané tvrdokovy), které mohou obsahovat až 30 % kobaltu. Používají se na řezné a tvářecí nástroje a všude tam, kde se vyžaduje vysoká tvrdost, odolnost proti otěru a zvýšeným teplotám (do 900 °C). Samokalitelnost je vlastnost vysoce legovaných slitinových ocelí, které se po zahřátí do červeného žáru a při volném ochlazování na vzduchu samy zakalí.
Pro praktické použití jen několik zásad:
Do dřeva
Na dřevo a měkčí oceli lze použít válcované šroubovité vrtáky z nástrojové nebo rychlořezné oceli. Na tvrdé i měkké dřevo, dřevotřísku, překližku a podlahová prkna se používají šroubovité vrtáky do dřeva se středícím hrotem a přesně broušenými předřezávacími břity.
Na hluboké díry do trámů a hranolů se používají hadovité vrtáky. Umožňují provrtat například dva trámy položené přes sebe, aby se mohly sešroubovat dohromady. Závitový samostředicí hrot zaručuje přesné zavrtání a broušená šroubovice snadno odvádí třísky i z hlubokých děr.
Méně přesné vrtání děr větších průměrů do měkkého a čerstvého dřeva umožňují ploché vrtáky. Ostří nožů lze přeostřit ručním plochým brouskem.
Na díry pro nábytkové závěsy se používají křížové vrtáky z nástrojové nebo rychlořezné oceli zvané sukovníky, nebo Forstnerovy vrtáky s křížovým ostřím uprostřed a vyhlazovacím válcovým břitem na obvodu. Předností je hladká stěna díry. Těmito vrtáky se vyvrtává materiál z celého objemu díry, takže je mnohdy výhodnější vyříznout jen obvod díry tak, že jádro vypadne v podobě kolečka nebo válce. To umožňují kruhové pilky známé též jako pilové děrovače.
Obecně se uvádí, že pro vrtání do dřeva lze v nouzi použít i vrtáky určené na kov, ale není to příliš vhodné. Vrtáky do dřeva mají břit upravený tak, aby "vyhazovaly“ třísku ven – je jiná než železná. Když se použije na dřevo vrták pro kov, může se přehřívat a pálit.
Do kovu
Základním nástrojem bývají šroubovité vrtáky v různém provedení s geometrií břitu přizpůsobenou vlastnostem vrtaného materiálu. Vrtáky mají dvě šroubovité drážky, jimiž se odvádějí třísky. Na hrotu jsou dva hlavní břity a příčný břit, který je spojuje.
Šroubovité vrtáky mají mít pro vrtání do měkkých ocelí úhel hrotu 110-120 °, do zušlechtěných ocelí 130 °, do šedé litiny 95 °, do mědi a hliníku 140 °, do mosazi a bronzu 120 °, do slitin hliníku 110-130 °.
Univerzální vrtáky
Mají normální výbrus (výbrus A). Na vrtání dlouhých děr v tvrdších materiálech je výhodnější křížový výbrus (výbrus B). Pro navrtání plechů nebo plastových desek se používá vrták s rovnými břity se středícím hrotem (výbrus C).
Válcované šroubovité vrtáky s úhlem hrotu 118 ° jsou univerzální nástroje vhodné též na dřevo či plasty. Jsou z nástrojové oceli a lze je ostřit jak na stolní kotoučové brusce, tak v ostřicím přípravku, který se připojí k vrtačce.
Až šestinásobnou životnost ve srovnání s jinými mají vrtáky z rychlořezné oceli s povlakem z nitridu titanu (TiN) nebo jiného kompozitu, jež umožňují až dvojnásobné zvýšení řezné rychlosti. Liší se nazlátlou barvou povrchu. Hladký povrch jejich spirálových drážek dobře odvádí třísky a povrch díry je čistší a bez otřepů. Doporučují se proto i na vrtání plexiskla, jež se chladí vodou, aby se na něm netvořily nataveniny.
Do stavebních materiálů
Vrtáky pro vrtání bez příklepu jsou šroubovité s připájenou destičkou ze slinutého karbidu. Řezná část těchto vrtáků se značí žlutou barvou na rozdíl od červeně označených vrtáků pro vrtání s příklepem. Úhel hrotu příklepových vrtáků je 130 °. Na zdivo a beton se volí menší otáčky, hlubší díru je nutno zbavovat drti vysouváním vrtáku.
