"Nemůže za to samolepicí páska, kterou jste použili, ale to, že jste nedodrželi základní postup lepení," upozorňuje Michal Hoffmann ze společnosti Okentěs, která se specializuje na prodej prodej pomůcek pro řemeslníky. "Určitě jste špatně odmastili lepené plochy, zatížili jste pásku příliš brzy nebo jste použili příliš malou plochu pásky na tíhu lepeného předmětu," vyjmenovává základní omyly.
Podle něho se ale může stát i to, že například koupelnové háčky s připravenou lepicí páskou ležely příliš dlouho někde ve skladě. "Každá páska má určitou dobu expirace, to najdete na obalu. Pak lepidlo ztrácí účinnost," vysvětluje, proč se někdy lepení nedaří.
Vyzkoušejte to maskovací páskou
Vlastimil Vařil, který prodává profesionální samolepicí pásky 3M, se při analýze neúspěchů hobbystického lepení zamýšlí i nad charakteristikou materiálu jednotlivých lepených ploch.
"Začněte tím, co budete chtít lepit. Jsou materiály, se kterými vždycky bude problém, například některé druhy plastů, kterými jsou například polypropylenové zátěry rubu koberců. Problematické je třeba lepení na stěny s hrubozrnnými omítkami. Příliš neuspějete například na površích, které jsou dodatečně upravené protišpinivými úpravami, třeba některé druhy obkladů," tvrdí.
Oboustranná páska nejlépe drží na rovných nesavých površích.
Savé povrchy je vhodné předem napenetrovat.
Na kilogram váhy byste měli použít alespoň 50 cm čtverečních pásky.
Stejně tak nedává příliš velkou šanci lepení na dřevěný masiv upravený vosky nebo oleji. "Takový povrch působí spíš jako separační vrstva," upozorňuje. Ideální je podle něj koupit obyčejnou malířskou maskovací pásku a pokusit se ji pak tahem pod 45° odlepovat. Když je třeba použít větší sílu, je velká šance, že i samolepicí páska bude držet dobře.
Jak postupovat krok za krokem
Jednou z hlavních zásad je po koupi pásky (zvláště v zimě) doma s lepením nespěchat. Pásku byste měli nechat přirozeně ohřát na teplotu místnosti. "Jinak na lepicí vrstvě bude kondenzovat vlhkost a voda vytvoří vrstvičku, která zabrání dokonalému přilnutí k povrchu. Navíc bude daleko déle trvat proces, kdy vrstva lepidla bude vzlínat po lepené ploše," tvrdí Hoffmann.
Pro orientaciObecně platí, že vlastnosti lepidel jsou kompromisem požadovaných vlastností a Akrylát – větší životnost, větší konečná lepicí síla, větší tepelná zatížitelnost, lepší odolnost proti UV záření Kaučuk – větší počáteční lepicí síla, lepí i PE,PP, PS Syntetický kaučuk – odolnější proti stárnutí než kaučuk Silikonový kaučuk – vynikající tepelná odolnost, lepení antiadhesivních materiálů |
Dokonale odmastěte povrch částí, které budete lepit. Slovem odmastit se nerozumí omytí saponátem. Ten po použití zanechává vrstvičku látek, které se do saponátů přidávají například pro dosažení lesku nebo pro ošetření rukou. "V nouzi můžete použít i benzin, ale ten taky není úplně čistý, ideální je čistý líh. Acetony bývají k některým povrchům agresivní, tady je lepší vyzkoušet reakci někde na skryté ploše, abyste ho nepoleptali," radí Vařil.
Pásku lepte od kraje ke kraji tak, abyste dokonale vytlačili bublinky vzduchu – tím se maximalizuje plocha lepení a zvyšuje soudržnost. Lepidlo oboustranných pásek neúčinkuje totiž na principu chemických reakcí s lepeným povrchem, záleží spíše na maximalizaci plochy povrchu s lepeným předmětem.
Je chybou spěchat se zatížením. "Když už si vybereme jako příklad ten držák, tak ho klidně přilepte, ale nechte lepidlo den vzlínat, aby vyplnilo všechny nerovnosti mezi oběma povrchy. A pak teprve na něj zavěšujte těžké předměty. Obecně by vysokozátěžové pásky, někdy nazývané i zrcadlové, měly unést kilogram na plochu kolem 50 centimetrů čtverečních pásky," vypočítává Hoffmann. Při dokonalém odmaštění a přípravě plochy.
Jak mají být silné
Nosič pásky mívá různou tloušťku. Extrémem jsou pásky bez nosiče, které se používají na lepení fotografií do alba. Lepidlo je tu naneseno na separační vrstvě, přitisknutím na stránku alba zůstane na papíru. Na něj se lepí fotky.
SkladováníNačatou roli lepicí pásky skladujte naplocho a v plastovém sáčku nebo potravinářské fólii, bude pomaleji stárnout. |
Nosiče většinou bývají tlusté od 0,4 do tří milimetrů, silnější bývají z pěnových materiálů. Čím tlustší páska, tím lépe vyrovnává nerovnosti povrchu. A lépe kompenzuje případná pnutí vlivem tepelné roztažnosti. To je důležité zvláště u exteriérových pásek, které musí vydržet extrémní změny teplot.
Pro domácí lepení je ideální mít mezi nářadím pásku o síle nosiče kolem jednoho milimetru, měla by postačit pro většinu aplikací. Odborníci se shodují, že při lepení předmětů o délce větší než jeden metr by se kvůli dilataci neměla použít páska s nosičem pod jeden milimetr.
