Evropská rarita na Vysočině na vlastní oči. Žije tu miliarda mravenců

Polesí Šebeň na Českomoravské vrchovině představuje raritu. Pod větvemi smrků se tu skrývá přes tisíc mravenišť mravence pospolitého. Je to největší koncentrace mravenců nejen v Česku, ale podle znalců nejspíš i v Evropě. Během výletu spatříme i vzácné orchideje a navštívíme poslední prales Vysočiny.

Nejvíce mravenišť v Česku

Polesí Šebeň se rozprostírá mezi obcemi Radenice, Jívoví, Dobrá Voda a Cyrilov. První dojem vůbec nevěstí žádný prazvláštní úkaz. U okraje polesí malebně kvetou křoviny, jen občas ze zelené trávy vyčnívá úhledná kupka jehličí izolovaného mraveniště. Po vstupu do lesa se však situace diametrálně obrátí. Mraveniště jsou zkrátka všude. Ani na okamžik nezmizí ze zorného úhlu.

Nízká, vysoká, opuštěná i plná života. Volně roztroušená, sdružená v rojích, uspořádaná do linií podél lesních cest. Jako přírodní patníky. Je jich tu na 1400, to vše na ploše zhruba 133 hektarů. Obývá je mravenec pospolitý, podle odhadů tu žije přes 900 milionů jedinců.

Šebeň, zejména podél lesních cest tvoří mraveniště jednotlivé linie

Šebeň tak zaujala první příčku v hromadném výskytu mravence pospolitého na území České republiky a podle znalců pravděpodobně i v rámci Evropy.

Roku 2002 byla Šebeň vyhlášena přírodní památkou, v roce 2006 se v polesí otevřela naučná mravenčí stezka. Na dvanácti panelech, rozložených na trase o délce 3 km, se dozvíte spoustu zajímavostí. Například že mraveniště může vzniknout třeba i za jediný den a někdy hostí dokonce stovky královen.

Jen při chůzi je nutné obezřetně našlapovat, protože každý metr stezky pokrývají tělíčka mravenců. Tady se hmyzí hemžení pohádkového světa Ondřeje Sekory takřka blíží hororovým vizím Alfreda Hitchcocka. Naopak velmi efektně působí hnědé "čepice" mravenišť vyčnívající z jemného porostu přesliček. A půvaby přírody Šebeně rozhodně umocnily nepravidelné terénní vlny, posázené osamělými balvany.

A proč se mravencům tak moc líbí právě na Šebeni? V tom nemají úplně jasno ani odborníci. Milan Daďourek, jeden z našich předních znalců, se domnívá, že jsou to zbytkové populace mravence pospolitého. Dříve jich totiž bylo celoplošně mnohem více, ještě v 50. letech se vyskytovaly na valném území státu. Téměř je ale vyhubilo nešetrné lesní hospodaření za totality. Na místech holosečí pak mravenci buď vyhynuli, nebo se stáhli do jiných, jim příznivých lokalit, kde se pak objevovali v extrémním počtu. A to je podle Milana Daďourka případ právě na Šebeni.

Podle některých teorií je na Šebeni zase kvalitnější geologické podloží, lepší potravinová úživnost, atd.

Jedno z vysokých mravenišť, to nejvyšší však leží mimo trasu stezky

Stylové orámování panelu naučné stezky – obydlené kupky jehličí mezi travou

Botanické zázraky u silnice

Když budete mít elán pokračovat dál, doporučuju směřovat k Radenicím a v sousedním Skleném nad Oslavou se přidržet červeného značení. Nedaleko Šebeně totiž leží Mrázkova louka, nejstarší chráněné území na Velkomeziříčsku vyhlášené už v roce 1949. Její okraj částečně vymezuje silnice z Borů do Rousměrova.

Květnová Mrázkova louka

Vlhká rašelinná loučka tají skutečné poklady. Jiskrně fialové květy vzácné orchideje prstnatce májového sklidí obdiv i z cesty po obvodu louky. Později zpestří sytou zeleň trav svými bílými kvítky bylina roztodivného jména, tolije bahenní.

Paradoxně během 60. let se o Mrázkovu louku přestalo pečovat, dokonce se částečně zalesnila. Po roce 1979 začaly probíhat první krůčky k opětovnému oživení: odstranění náletů, pravidelné kosení, zbudování tůňky pro obojživelníky. Na znovuzrozenou Mrázkovu louku se tak opět vrátily původní rostliny.

Pohled ze silnice na Mrázkovu louku

Dvojice prstnatců májových

Zapomenutý prales

Zdatní turisté, kteří by rádi poznali oblast podrobněji, se mohou vydat ještě na přírodní památku Rasuveň, jihovýchodně od Krásněvsi. Z Mrázkovy louky je to zhruba hodina cesty. Zároveň si tak otestují své orientační schopnosti.

Rasuveň – v terénu těžko rozpoznatelná, avšak staleté buky ji jednoznačně prozradí

Poslední prales Velkomeziříčska

Skutečnost, že zdejší lesy dříve vypadaly zcela jinak než současné smrkové monokultury, připomínají názvy v mapě: Bukovec, Bukovce, Buček... A opravdu, občas se mezi jednolitou smrčinou vynoří statný kmen přeživšího staletého velikána, který nějakým zázrakem unikl zubatým pilám těžařů. Právě Rasuveň představuje poslední zachovaný ostrůvek přirozeného porostu, kdysi tak charakteristického pro tuto část Českomoravské vrchoviny. Z druhové skladby pochopitelně převládá buk, podružněji je zastoupena jedle.

Nejkrásnější partie přírodní památky Rasuveň s malým kamenným mořem

Nejkrásnější zákoutí leží v nejvyšších partiích přírodní památky, kde se okolo temných skalek tyčí tlející pařezy mohutných buků, obklopené popadanými větvemi a silnými vzrostlými stromy. Atmosféra posledního nefalšovaného pralesa Velkomeziříčska je tu opravdu dokonalá.

může se hodit

Jak se tam dostat

Přístupových variant k Šebeni se naskýtá několik, bohužel žádná není spojena se značenou turistickou cestou. Proto je nezbytné pořídit si mapu oblasti (v edici KČT č. 44, Velkomeziříčsko). Naučná stezka začíná na první levé lesní odbočce ze silničky Jívoví – Radenice (od mostu nad železniční tratí).

K naučné stezce se můžete dostat také z Dobré Vody, Radenic a Cyrilova. Pochopitelně v součinnosti s mapou a dotazy u místních.

Při cestě vlakem jsou dobrým startem výletu železniční stanice Křižanov a Sklené nad Oslavou, položené na tratích Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou – Brno a Třebíč – Velké Meziříčí – Křižanov.

Další místa s vysokou koncentrací mravenišť

Poměrně nedaleko od Šebeně existuje velké seskupení mravenišť také u Bobrůvky. Turisty známá je "Mravenčí cesta" v Hrubém Jeseníku, obdobnou významnou lokalitu tvoří prostor Kleti v Blanském lese.

Užitečné weby

Český svaz ochránců přírody Bory: www.csopbory.unas.cz

Naučná stezka Šebeň: www.ekovysocina.cz/naucna-stezka-seben.html

Mapy © PLANstudio