Zaniklé tratě
Sledovat další díly na iDNES.tv
Volarská spojka zakreslená do mapy III. vojenského mapování
Volary jsou jedním z nejvýznamnějších železničních uzlů na české straně Šumavy, tratě do stanice přicházejí ze tří směrů. Na podzim 1899 se ve Volarech (německy Wallern) setkaly první dvě. Jednu postavila společnost Místní dráha Vodňany – Prachatice, další konkurenční Místní dráha Strakonice–Vimperk.
Paradoxní je, že se obě železniční společnosti v roce 1908 sloučily do jedné s názvem Sdružené pošumavské místní dráhy. O dva roky později získala nová firma koncesi na prodloužení tratě z Volar do Černého Kříže a odtud na jednu stranu do Želnavy (Salnau, dnes Nová Pec), kde se napojila na trať do Českých Budějovic a na druhou stranu ke hranici s Německem.
 |
Do této doby se také datuje vznik Volarské spojky. Nikde ovšem není přesně psáno, proč se začala stavět, jsme tedy odkázáni jen na šumavské legendy. Podle nich se původní vimperská ani prachatická frakce ve firmě nemohly dohodnout, která trať bude pokračovat do Německa bez úvrati.
Zaniklé tratě na Šumavě |
Vzniklo několik návrhů na trasování nové dráhy, ale bez výsledku. Nakonec se obě strany domluvily na kompromisu, vlaky z Číčenic a Prachatic budou pokračovat do Černého Kříže přímo a kvůli vlakům ze Strakonic a Vimperku se před Volary postaví speciální odbočka, aby nemusely úvraťovat.
Je zvláštní, že nikoho tehdy nenapadlo, že parní lokomotivy po náročném stoupání z Vimperku na Kubovu huť musí zbrojit uhlím a vodou a že to jinde než ve Volarech nejde. Spojka tak od svého vzniku v roce 1910 ležela ladem. O jejím používání není sebemenší záznam.
Volarská honorace pózuje s traťmistrovským kolem ve stanici Volary (1900–1914). Možná šlo o jediný stroj, který pravidelně projížděl Volarskou spojkou. GPS: 48.9070964N, 13.8833131E
Dokazuje to i fakt, že už v roce 1914 byly ze spojky sneseny obě výhybky a v roce 1915 byla podána žádost na její zrušení. Nicméně až do roku 1925, kdy byly Sdružené pošumavské místní dráhy zestátněny, byla Volarská spojka evidována v jejich majetku.
O tom, kdy byly vytrhány koleje a snesen jediný ocelový most na 700 metrů dlouhé spojce, není jediný dokument, dokonce ani ve staniční kronice z první republiky. Jako důkaz by snad mohlo posloužit letecké snímkování, ale první fotografie ze Šumavy pocházejí až z období po druhé světové válce. Na snímku z roku 1952 už ocelový most není.
Volarský triangl na leteckém snímku z roku 1952. Koleje spojky jsou už sneseny, včetně ocelového mostu. Na odbočce Planina je vidět výhybkářské stanoviště, proti němu přes koleje pak předválečné fotbalové hřiště české menšiny. GPS: 48.8929614N, 13.8711058E
Pátrání v šumavské divočině a pozor na omyly
Volarská spojka už leží na území Národního parku Šumava, proto při pátrání doporučujeme postupovat obzvlášť opatrně. K trianglu se dá naštěstí dostat po lesních cestách.
Naše pátrání začínáme na vimperské trati, protože jedině tady jsme schopni naprosto přesně určit, kde spojka začínala. Nedaleko kilometrovníku 68,4 se totiž dochoval kilometrovník s hodnotou 0. Za ním je krásně vidět násep, který se odpojuje od hlavní tratě a míří v pravém oblouku do lesa.
Po pár metrech zjišťujeme, že to není žádný drobeček, násep dosahuje výšky až pěti metrů. Všude zpod jehličí vykukují kameny původního štěrkového lože, za vhodného světla vidíme také rýhy v místech, kde ležely pražce.
Opěrné zdi původního ocelového mostu na Volarské spojce GPS: 48.8917939N, 13.8677908E
Opěrné zdi ocelového mostu se dochovaly dodnes. Jen kamenné obložení skončilo jako podezdívka prvního domu, který byl ve Volarech postaven po roce 1945. Majitel prý povolení na odvoz kvádrů měl.
Za mostem pak objevujeme krásně zachovalý kamenný překladový propustek. Uvnitř jsou některé kameny nově vyspárovány, a protože těleso někdejší dráhy patří NP Šumava, je to asi práce jeho lidí.
Podle našeho průvodce se podél tratě dochoval jen jeden hraniční kámen. který určoval pozemek dráhy. Po natočení více než 60 dílů Zaniklých tratí ovšem máme vycvičené oči, takže jsme našli další čtyři.
Původní hraniční kámen, který označoval pozemek dráhy. Písmena WRS značí Wallern (Volary), Reichsgrenze (Říšská hranice), Salnau (Želnava, dnes Nová Pec).
U kamenů se musíme na chvíli zastavit a rovnou se přiznáme, že jsme se stali obětí omylu. Jak už jsme psali výše, na průzkum zaniklé trati musí být vhodné světlo. Když jsme objevili první hraniční kameny, viděli jsme na nich písmena WPS, za bernou minci jsme měli hraničník na nádraží ve Volarech, který tam nechal postavit Stifterův pošumavský železniční spolek, kde byla stejná písmena.
Jenže při zkoumání natočeného materiálu jsme zjistili, že na kamenech je jiný nápis. Dotázali jsme se proto přímo Spolku, jak to s písmeny je. Odpověď byla prostá, správně má být WRS, WPS prý vzniklo omylem natěrače při obnově patníku na volarském nádraží.
W znamená Wallern (Volary), R Reichsgrenze (Říšská hranice) a S Salnau (Želnava, nyní Nová Pec). Nu což, mýliti se je lidské, a není chybou přiznat chybu. Mimochodem, hraničník ve Volarech je už opravený.
Hraniční kameny na volarském nádraží v říjnu a v listopadu
V reportáži vám ukážeme pokračování spojky směrem k trati Volary – Černý Kříž a přibližné místo jejího napojení. Podíváme se také do třetího úhlu Volarského trianglu, k odbočce Planina. Víte o tom, že u ní bývalo v dobách první republiky fotbalové hřiště české menšiny? Prozradíme vám třeba i to, proč nemohli čároví rozhodčí používat při zápasech červené praporky.
Jediná známá fotka soupravy v původní odbočce Planina. Nákladní vlak v čele s lokomotivou 423.0 přijíždí od Černého Kříže. GPS: 48.8960658N, 13.8726308E
Pomozte nám se Zaniklými tratěmiMáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Aktuálně sháníme podklady k těmto tratím:
Náš mail je zanikletrate@idnes.cz |
