Zaniklé tratě
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati mezi Bernarticemi u Javorníka a Otmuchówem
Když rakouská společnost místních drah získala v roce 1885 koncesi na stavbu Slezského Semmeringu z Hanušovic do Glucholaz, zavázala se také, že postaví odbočnou trať z Dolní Lipové do Bernartic, kde se měla o kousek dál v Heinersdorfu, dnešních polských Dziewiętlicích, spojit s pruskou sítí železnic. Ale když v lednu 1894 Semmering přebíraly státní dráhy, odbočná trať pořád neexistovala.
Stát ji proto začal stavět sám v prosinci roku 1894. Němci mezitím se svými vlaky čekali v Heinersdorfu, a to už od roku 1893. Zatím jezdili do Ottmachau (Otmuchówa) a těšili se, až budou Rakušané se svou tratí konečně hotovi.
Do Bernartic se vlaky z vnitrozemí dostaly 2. července 1896 a ihned byl zahájen přeshraniční provoz. Nutno říci, že nikdy nebyl příliš frekventovaný. Jízdní řád z roku 1900 uvádí čtyři páry vlaků mezi Ottmachau a Heinersdorfem.
 |
Přechodová stanice vznikla v Heinersdorfu, kde také sídlila celní správa z obou zemí. Tehdy bylo obvyklé, že se právě v přechodových stanicích muselo přestupovat. Podle jízdního řádu z roku 1912 jezdily mezi Bernarticemi a Heinersdorfem čtyři páry vlaků.
Po vzniku Československa se dopravní situace změnila. Grafikony z doby první republiky popisují přeshraniční osobní provoz jako zastavený. Je ovšem velmi pravděpodobné, že nákladní doprava pokračovala dál, německé obyvatelstvo na Javornicku mělo vazby na sousední Prusko.
V budově československé celnice v Heinersdorfu se 17. března 1936 narodil slavný astrofyzik Jiří Grygar. Jeho tatínek Josef Grygar tam totiž sloužil jako celník. Rodiče ale nechtěli, aby jejich syn měl německý křestní list, a tak ho 4. dubna 1936 nechali pokřtít v kostele v Bernarticích.
Osobní vlaky mezi Heinersdorfem a Bernarticemi (a Dolní Lipovou) začaly jezdit až po roce 1938, ale jen do konce druhé světové války. Tehdy se v tomto kraji z Německa stalo Polsko, na Javornicko přišli po vyhnání starousedlíků noví obyvatelé a tradiční vazby se zpřetrhaly.
Nádraží v Bernarticích a Dziewiętlicích na leteckém snímku ze začátku 50. let 20. století. Je vidět, že koleje v přeshraničním úseku jsou stále položené.
Pověsti mluví o využití tratě v rámci divokého odsunu na podzim 1945, ale relevantní důkazy neexistují, stejně jako u zvěsti o dopravě cukrové řepy do otmuchówského cukrovaru ještě v padesátých letech. Podle leteckých snímků by to možné bylo, koleje stále existovaly.
V každém případě doprava na polském úseku byla zastavena v roce 1961 a koleje sneseny o 16 let později. Těleso trati na přeshraničním úseku bylo rozoráno na konci 80. let.
Stanice Dziewiętlice na snímku ze srpna roku 1971, GPS: 50.4065892N, 17.0791597E
Neuvěřitelné, mosty stále stojí
Na stanici Bernartice u Javorníka je stále vidět její zašlá sláva. Tři koleje ovšem nahradila jediná nádražní budova. Byť je největší na trati, je v žalostném stavu.
Koleje do Heinersdofu (Dziewiętlic) odbočovaly několik set metrů za stanicí. Zajímavostí je v těchto místě dvojí staničení. Kilometrovník s hodnotou 25,9 patří ke starší trati do Německa / Polska, hektometrovníky 0,2 a dál pokračují do Javorníka. Tato kdysi odbočná trať byla totiž postavena o rok později, v roce 1897.
Za stanicí Bernartice stále existuje dvoje staničení. Kilometrovník 25,9 patři ke starší trati do Německa, kámen s hodnotou 0,2 patří k novější trati do Javorníka. GPS: 50.3984783N, 17.0807508E
Už z dálky sledujeme majestátní cihlovou vodárnu na bernartickém zhlaví stanice Dziewiętlice. Je vidět, že obě nádraží jsou od sebe opravdu jen kousek. Staniční budova se taky dochovala, jen je zgruntu přestavěná na obytný dům. Že je to bývalé nádraží dokazuje jen letopočet 1893 nad uličním vchodem.
Za Dziewiętlicemi začíná ráj drážních archeologů. Jak je možné, že v Polsku ocelové konstrukce na svém místě vydrží i šedesát let po ukončení provozu? U nás byli schopni „magneti“ ukrást most na trati ve výluce. Zřejmě jiný kraj, jiný mrav.
Ale zpátky k mostům. Objevujeme jich několik. Přes říčku Średnica, přes Świdnu a nakonec ocelový kolos přes Kladskou Nisu. Do toho nesmíme zapomenout na mosty a mostky kamenné nebo cihlové.
Mosty se mezi Bernarticemi a Otmuchówem dochovaly i po šedeáti letech od ukončení provozu na polské části tratě
V reportáži toho uvidíte samozřejmě mnohem víc. Třeba to, jak dnes vypadá poslední provozovaný úsek celé trati do otmuchówského cukrovaru. Ukážeme vám i historická nádraží Meszno Nyskie (Mösen) a Otmuchów (Ottmachau).
Přesto pro nás zůstává trať z Bernartic do Otmuchówa tak trochu tajemná, kromě jízdních řádů máme o provozu na ní jen velmi kusé informace. Za těch padesát let, kdy vlaky přes hranice jezdily, se snad koleje nestačily ani pořádně ojet.
Pomozte nám se Zaniklými tratěmiMáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Aktuálně sháníme podklady k těmto tratím:
Náš mail je zanikletrate@idnes.cz |
