Severní část Kokořínska na dohled od Máchova jezera je poseta izolovaně vystupujícími vrchy sopečného původu, které dodávají zdejší krajině charakteristický ráz a přitažlivý půvab.
Jejich vznik souvisí s třetihorní vulkanickou činností a dnes představují už jen torza podpovrchových částí dávných sopek. Vedle přírodovědných zvláštností a cenností (případně zdroje kameniva) poskytují nádherné a daleké výhledy.
Navštívit je lze postupně po částech, anebo také naráz během jediné dlouhé, ale nezapomenutelné túry.
Mizející Maršovický vrch
Významnou dominantu krajiny západně od Máchova jezera tvoří protáhlý hřbet Maršovického vrchu, donedávna vysokého plných 515 m.
Bohužel rozsáhlá těžba kamene způsobuje, že dominantou se postupně stává spíše lom než samotný snižující se kopec.
Do sedla pod Maršovickým vrchem přijdete po cca 5 km od nádraží Staré Splavy, přičemž vybrat si můžete trasu červenou nebo zelenou. Pak už zbývá vydat se lesem vzhůru směrem na západ k hraně velkého lomu. Z ní se otevírá výborný rozhled na České středohoří, Lužické hory a okolí Máchova jezera.
Lom je zdrojem stavebního kamene a zároveň významnou přírodovědnou lokalitou, neboť v něm byly objeveny hojné zlomy a pukliny umožňující datovat geologickou minulost Českého masivu v období mladších třetihor.
Výhled z Maršovického vrchu
Hlavně z těchto důvodů vyvíjel roku 1994 Okresní úřad Česká Lípa snahu vyhlásit Maršovický vrch za chráněné území. Zatím k tomu však nedošlo a zřejmě už ani nedojde. Dlužno dodat, že unikátní jevy křehké tektoniky odkryla právě průmyslová těžba kamene, která zároveň požírá celý kopec.
Výrazným strategickým bodem se stal Maršovický vrch v roce 1938, kdy se kolem něj stavěla tzv. Liběchovská příčka linie pohraničního opevnění, projektovaná z Mělníka až za Jablonné v Podještědí. Několik betonových pevností již muselo ustoupit lomové činnosti stejně tak jako část bukového lesa s výskytem významných rostlin – např. střevíčníku pantoflíčku.
Dvěma značkami mimo Šedinu
Pouhé dva kilometry jihovýchodně od Maršovického vrchu ční nad lesy vulkanický suk Šedina (473 m) s charakteristickým nepravidelným tvarem. Lákavě tento vrch nevypadá jenom v krajině, ale také při pohledu na turistickou mapu, která slibuje daleký rozhled hned ze dvou míst. Kuriozitou je, že značené trasy (žlutá a zelená) v masivu Šediny míjejí nejenom vrchol, ale i sebe navzájem.
Šedina vznikla na severojižní čedičové žíle, jež vytváří vrcholový hřbítek s malou skalkou na nejvyšší kótě. Její okolí obklopují pískovce, které vystupují na úbočích vrchu. Zvětráváním těchto pískovců se ve střední a spodní části příkrých svahů vytvořila malá skalní města s terasami, škrapy, výklenky a kaňony. Odlišnost podloží se výrazně projevuje na vegetaci – zatímco na čedičích roste bučina, na pískovcích to jsou převážně smrky a borovice s hustým podrostem borůvky.
Asymetrický vrch Šedina
„Zelená“ vyhlídka z Šediny na Máchovo jezero
Obě značené trasy zpřístupňují hezká vyhlídková místa na pískovcových skalních terasách. Z té žlutě značené spatříte dva kilometry vzdálený a jako ženské ňadro zaoblený Berkovský vrch (450 m), jehož nejvyšší hrot tvoří zřícenina hradu Starý Berštejn. Stačí 45 minut popojít a jste tam!
Sopouchy dvou vulkánů
Čedičový Berkovský vrch je považován ze erozní torzo sopouchu, který prorazil souvrstvím křídových pískovců. Přívodní dráhu dnes již erodované sopky naznačuje vrcholová skála. Její nynější podoba byla však značně ovlivněna antropogenními úpravami v souvislosti s lámáním kamene a stavbou hradu. Převážnou část hmoty Berkovského vrchu však tvoří pískovce.
Berkovský vrch nese jméno šlechtického rodu Berků z Dubé, s nimiž se nejvíce pojí nepříliš dlouhé dějiny Starého Berštejna – od počátku 15. století do konce 16. století. Zřícenina je již léta soukromým vlastnictvím a není veřejnosti běžně přístupná. Je to škoda hlavně z důvodu mimořádně krásného rozhledu, který si lze bez výstupu na citadelu vychutnat jenom částečně. Před svévolným vniknutím do zabezpečeného areálu varují nekompromisní výstražné tabule.
Berkovský vrch s hradem Starý Berštejn
Přírodovědná lokalita obdobného typu – tedy zbytek sopouchu, se nachází v dohledu 3 km nad malou vesničkou Korce (místní část Dubé) a jmenuje se Korecký vrch (465 m). Na vrcholek vede odbočka zelené turistické značky, nahoru však chodí málokdo. A to je škoda, neboť bezlesý travnatý vrcholek se stepní vegetací poskytuje ideální rozhled. Krásně jsou odtud vidět například oba Bezdězy.
Těsně pod nejvyšší kótou vystupují na jižních svazích několikametrové skalní stěny a sruby s náznaky sloupcové odlučnosti nepravidelného průřezu. Nalézt lze i zbytky vulkanických strusek.
Ležící prase Kokořínska
V pořadí další vrch spojený se sopečnou minulostí se jmenuje Velký Beškovský kopec (474 m). Od Koreckého vrchu neleží daleko, cesta však vede oklikou.
Velký Beškovský kopec je opravdovou ozdobou Kokořínska. Má tvar asymetricky modelovaného hřbetu směru s příkrými srázy, přičemž na východ se masiv sklání pozvolněji a přechází do tzv. Kočičího hřbetu. Kopec se v profilu podobá ležícímu vepři a tvarově připomíná siluetu vulkanických kopců Ľubietovský či Klenovský Vepor ve Slovenském Rudohoří.
Silueta Velkého Beškovského kopce připomínající ležící prase
Malý a Velký Bezděz (a Ještěd) z Vrátenské hory
Na rozdíl od karpatských dvojníků je však Beškovský kopec převážně pískovcový a vulkanické horniny v podobě čedičové žíly vystupují pouze na nejvyšším vrcholu při západním okraji.
Příkré svahy Beškovského vrchu zdobí četné pískovcové skalní stupně, různé skalní útvary (například Svatební věž) a na několika místech i suché kaňony. Vše je ovšem ukryto v převážně smrkových a borovicových porostech, které na čedičovém podloží střídají bučiny.
Okolí je protkáno hustou sítí turistických stezek – na vrchol s dílčími výhledy vede odbočka z modré trasy. Některé pískovcové skály v masivu Beškovského kopce navštěvují s oblibou horolezci.
Může se hoditKopce zjizvené lomy Mapy Návrh přechodu |
