Jičínské sopky nebo též jičínské vulkanické pole vytváří pozoruhodný fenomén české přírody. Pokud se s ním chcete blíže seznámit, pak začněte na vrchu Veliš (429 m) jižně od Jičína, na němž stojí zdaleka viditelná a poněkud tajuplně vyhlížející věžovitá stavba z pálených cihel.
Masív kopce se zaniklým středověkým hradem tu rozřezávají impozantní rokle starých lomů na čedič.
Královský hrad, z něhož nic nezbylo
Na základě dnes jen velmi skromných stavebních zbytků je opravdu obtížně představitelné, že na kopci Veliš stával po několik staletí jeden z nejvýznamnějších hradů ve východních Čechách.
Dokonce to byl hrad královský a mezi jeho majitele patřil například Jan Lucemburský, Vartenberkové, Jiří z Poděbrad nebo Albrecht z Valdštejna. Od roku 1500 zde byla sto let uchována basilejská kompaktáta.
Během třicetileté války Veliš neúspěšně dobývali Švédové. V roce 1658 se dostal rozhodnutím císařské rady na seznam hradů určených k demolici, aby nemohl sloužit jako opěrný bod nepříteli.
O další zkázu se pak rychle zasloužili obyvatelé okolních obcí, jimž ruiny sloužily jako zdroj levného a kvalitního kameniva. Největší pohromou pro hrad a celý kopec se však staly rozrůstající se čedičové lomy.
Počátky dobývání kamene sahají údajně až do 17. století. Archeologové vykopali na Veliši nálevkovité poháry z pozdní doby kamenné a předměty z mladší doby kamenné.
Lomy rozřezaný sopečný kužel
Sopečný vrch Veliš vznikl v mladších třetihorách tzv. freatickými erupcemi, při nichž nedocházelo k vystřikování ani výlevům lávy, ale vyvrhování jemnozrnných sopečných produktů v podobě popela, prachu a písku. Jejich navršením se vytvořil tufový kužel, zpevněný zevnitř prostupujícími čedičovými žílami.
Vrch Veliš nad Podhradím
Čedičové žíly chránící kopec miliony let před destrukcí přírodních sil se staly s příchodem nové doby jeho zhoubou. O černý houževnatý kámen byl v širokém okolí velký zájem. Používal se ke stavbě silnic a taky například k dláždění jičínského náměstí. Těžilo se povrchovými jámami i podzemními štolami, o čemž svědčí dodnes zřetelně viditelné zbytky výklenků a převisů. Největšího rozsahu těžba dosáhla v 19. století.
Vytěžením žil a spojením jednotlivých kutisek vznikly vertikální prohlubně v podobě mohutných úzkých roklí se stěnami vysokými místy i více než 30 metrů. Systém těchto pozoruhodných propastí téměř úplně rozřezal masív kopce a málem způsobil jeho zánik. Zároveň ale nabídly názorný průřez velišskou sopkou.
Trigonometrický bod TB 17
Záchranou Veliše se stal trigonometrický bod TB 17, který byl na vrchol situován roku 1879. Díky němu musela být další těžba čediče úředně zastavena a vrchol tak byl uchráněn od celkového zničení. TB 17 dnes patří k bodům geodetických základů ČR a od roku 1942 jej označuje cihlový observační pilíř, připomínající zdálky svým vzhledem starý tovární komín nebo tajuplnou nedokončenou rozhlednu. Stavba z pálených cihel o výšce 10,5 m patří mezi technické památky České republiky a je kolem ní vyhlášeno ochranné pásmo.
Zbytky hradu Veliš a observační pilíř z roku 1942
Z vrcholu Veliše se otevírá nádherný pohled na město Jičín a krajinu v okolí. Za příznivé dohlednosti jsou viditelné další body původně zanesené v geodetické síti: Ještěd, Sněžka, Bezděz, Kunětická hora, Zvičina.
Výstup na Veliš z vesničky Podhradí po žluté turistické značce je sice krátký, avšak v závěrečných partiích mimořádně strmý. Pohyb na vrcholu vyžaduje vzhledem k příkrému srázu do propasti bývalého lomu značnou opatrnost.
Freatické erupce jičínských sopekVznikají tehdy, když se vystupující magma dostane do styku s podzemní či povrchovou vodou. Extrémně rychlé zahřátí způsobuje vznik silně přehřátých vodních par, což vede k roztrhání lávy i okolních hornin na drobné fragmenty a k jejich rozmetání do okolí. Pokud freatická erupce probíhá v mělkovodním prostředí (jezero, bažina) a její energie je ochlazováním zmenšována, může se z vyvrhovaných drobných fragmentů vytvořit tufový kužel. |
Prohlídka starých lomů je vhodná právě v jarním období, kdy zde ještě nebují vegetace.
Další jičínské vulkány: Dubolka a Zebín
V případě, že by se vám rozřezaný kopec Veliš zalíbil, pak existuje jeho obdoba vzdálená 7 km severozápadním směrem. Jmenuje se Dubolka a nachází se poblíž hlavní silnice Jičín – Sobotka.
Jámový lom prořezávající nenápadný sopečný kužel Dubolky má podobu impozantního kaňonu se stěnami až 30 m vysokými. Působivé skalní stěny doplňuje zbytek ražené štoly v podobě malého skalního tunelu a uměle vytvořené skalní okno spojující dvě dříve oddělené lomové jámy.
Bohužel vše je nesmírně zarostlé, takže uprostřed vegetačního období je tudy obtížné vůbec projít, natožpak něco vidět. Na Dubolce se dobýval nepříliš kvalitní kámen z čedičové žíly lidově nazývaný hasák nebo taky babina. Těžba skončila počátkem 20. století.
Sopečné návrší Dubolka
Sopečný vrch Zebín nad Valdicemi
Mnohem nápadnější než Dubolka je impozantní Zebín (399 m) vypínající se v podobě útlého kužele nad valdickou věznicí. I tady objevíte terénní jizvu v podobě vytěžené lomové jámy, za pozornost však stojí spíše kopec jako takový. Jeho příkré svahy pokrývají stepní trávníky, křoviny a staré třešňové sady. Vystupují zde rovněž drobné skalky a sutě. Výživný i výhřevný čedičový podklad a izolovaná poloha lokality umožňuje rozvoj teplomilných rostlinných společenstev.
Působivá je rovněž kaple sv. Maří Magdaleny, která vznikla na vrcholu Zebína roku 1700 z iniciativy kartuziánské řádu v nedalekých Valdicích. Roku 1968 si ji vybrali vojáci Sovětské armády coby vhodný objekt pro umístění vysílačky.
Později sloužila také jako střelecký terč vojenského prostoru pod Zebínem. Zdevastovaný objekt prošel roku 2004 rekonstrukcí a o dva roky později byl opět slavnostně vysvěcen.
červená značka - Veliš, modrá značka - Dubolka, zelená značka - Zebín
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Mapa |
