Kamenné sfingy připomínající různá zvířata či lidské bytosti nechybí v Čechách u žádného pískovcového skalního města. A nelze si bez nich představit ani prohlídku Adršpašských či Prachovských skal nebo labyrinty Broumovských stěn. Vedou k nim značené cesty, upozorňují na ně cedulky nebo průvodce.
Naproti tomu v Českém středohoří se podobné přírodní výtvory vyskytují zpravidla mimo turistické značení a musíte si je najít sami. Tím spíš vás však jejich vzhled překvapí a potěší. Na cestu nových objevů se vydejte z Litoměřic.
Ležící Kočka u Litoměřic
První pozoruhodná kamenná sfinga se nachází doslova za humny Litoměřic a vede k němu modrá turistická značka kolem rozhledny Mostka. Čedičové skalisko připomínající ležící kočku vytváří nejvyšší bod nenápadného vrchu Sovice (271 m), jež vystupuje mezi Litoměřicemi a Žitenicemi. Kočka je velmi známá přírodovědná lokalita, která má i své dějiny. Většina přespolních návštěvníků ji však v konkurenci přitažlivějších výletních cílů obvykle míjí.
Kočka u Litoměřic
Vrchol Sovice měl původně zcela odlišný vzhled, údajně byl špičatě kuželovitý. Jeho hrot tvořila čedičová skála, která se díky svým technickým vlastnostem a nedostatku pevného kamene v okolí stala předmětem těžebních zájmů.
Tip na dovolenouZalíbilo se Vám České Středohoří? Chtěli byste zde strávit svoji dovolenou? Můžete vybírat z desítek nabídek na Dovolená.iDNES.cz |
Navzdory snahám o ochranu vzala původní podoba kopce za své a nynější skalní torzo v podobě kočky je výsledkem posledního odstřelu v roce 1901. Jistě by bylo zajímavé zjistit, zda tato skalní kočka vznikla zcela náhodou, anebo se někdejší lamači na výsledku záměrně podíleli.
Kromě samotného atraktivního tvaru kočičího skaliska je lokalita proslulá coby mineralogické naleziště. Ve výplních dutin horniny se během těžby nalézaly krystaly více než deseti nerostů, kvůli nim se také v minulosti realizovaly mnohé odstřely.
Snadná dostupnost a blízkost velkého města přitahuje na Kočku návštěvníky, jejichž představy o přírodních krásách jsou však poněkud svérázné. Svědčí o tom nejen prázdné láhve a odpadky, ale především sprejem dotvořené kočičí orgány.
Přes Hradiště na Holý vrch
Rozporuplné pocity z návštěvy Kočky si můžete spravit na další skalní lokalitě, která se jmenuje Holý vrch (557 m). Vystupuje nad vesničkou Hlinná a jeho úbočí zdobí pro změnu "zkamenělé" lidské bytosti. Přímá cesta na Holý vrch ovšem z Kočky nevede, takže při pěším putování je třeba trošku zaimprovizovat.
Krajinářsky zajímavá je žlutá turistická značka, na niž se lze napojit v obci Skalice, cca 1,5 km severně od Kočky. Tato žlutá trasa vede docela obtížným terénem jižních výběžků Českého středohoří po stezkách přes potoky a strmé svahy, a následně prudce stoupá na kopec Hradiště (545 m).
Vrch Hradiště. V popředí Kundratice a Hlinné
Tento pozoruhodný vyhlídkový vrch je součástí rozsáhlé náhorní plošiny, která se vytvořila na výlevech lávových proudů z třetihorních sopek. Kousek pod nejvyšší kótou na jižní straně vystupují vrstvy dvou lávových proudů v podobě skalních stěn a řad.
Efektní jsou rovněž mohutná balvanová pole, naopak vrcholové partie a západní svahy pokrývá travnatá step, kde se dříve vyskytoval koniklec otevřený, luční a Hackelův. Díky nim zde v minulosti bylo vyhlášeno chráněné území.
Průřez vrstvami lávových proudů pod Hradištěm
Na vrcholu Hradiště
Z Hradiště míříme na Holý vrch s pozoruhodnými skalními útvary, kam je možné dojít dvěma způsoby. Buď orientačně náročným terénem beze značek přes náhorní plošinu směrem na sever, nebo přes vesnici Hlinné po žlutých a zelených značkách až k silničnímu sedlu nad Kundraticemi, odkud na Holý vrch vede sice taky neznačená, ovšem orientačně bezproblémová a zřetelně vyšlapaná přístupová cesta.
Zarůstající klenoty přírody
Orientačně významným místem ke zdolání Holého vrchu je terénní zářez v ostré pravotočivé zatáčce na silničce Hlinná – Kundratice. Hned za ní odbočuje doprava polní cesta kolem ohrady, na jejímž začátku je možné zaparkovat auto. Odtud jsou již patrné severozápadní srázy Holého vrchu, z nichž vystupují černé skály. Po několika desítkách metrů odbočuje vpravo vyšlapaný chodník, mířící strmě vzhůru k hraně náhorní plošiny. Po jejím okraji se pak pohodlně za pár minut vystoupí až k nejvyšší kótě.
Učitel (dole) a Žáci na Holém vrchu (na obzoru Milešovka)
Z vrcholu Holého vrchu, označovaného na mapách též jako Lysá hora, se otevírá hezký pohled přes údolí Labe na typické siluety Milešovky a Kletečné. Kdysi skutečně "Holý" vrch, obhospodařovaný do konce 80. let 20. století hlavně pastevectvím, postupně neudržovaný zarůstá. To má neblahý vliv především na přítomnost vzácných rostlin, kvůli nimž zde vzniklo chráněné území.
Zarůstání se bohužel nevyhýbá ani bizarním skalním věžím, které vyčnívají ve svahu pod hranou náhorní plošiny. Vznikly rozpadem nestejnoměrně odolných čedičových vrstev podél křížících se horizontálních a vertikálních puklin. V jejich blízkosti se například vyskytují poslední trsy vzácného koniklece otevřeného. Podobně negativní vývoj je typický i pro výše zmíněnou přírodní památku Hradiště, kde se před lety dokonce navrhovalo zrušení chráněného území.
Kamenné lidské bytosti
Nejnápadnějším skalním uskupením na Holém vrchu jsou Žáci – skupina tak trochu neukázněně vedle sebe seřazených drobných postaviček s hlavami, která shlíží dolů na vyčnívající sedmimetrovou skalní věž. To je Učitel, který se snad Žákům snaží cosi vysvětlit nebo ukázat – patrně překrásný výhled na panorama Českého středohoří. Žáci však mají evidentně "navrch".
Hlava Turka na Holém vrchu
Méně nápadná je Hlava Turka, kterou však také není problém najít. Vystupuje ze strmého svahu přímo pod nejvyšší kótou. Vidět je horní část těla s rameny, krk a hlava s nosem i očima. Turka udělal z němé skály zřetelně ovinutý turban na čele.
Bohužel větve okolních stromů i neschůdný terén znemožňují pohodlnou prohlídku. Krajinnou siluetu všem skálám na Holém vrchu obstarává protilehlá hora Varhošť (640 m), která se sama vybízí k zakončení výletu do těchto končin. Turisticky velmi známý a vyhledávaný vrch vystupuje nad pravým břehem Labe zhruba v polovině pomyslné přímky mezi městy Ústí nad Labem a Litoměřice.
Výhled z Krkavčí skály (na obzoru Milešovka)
Rozhledna na Varhošti
O jeho proslulost se zasloužila především originálně řešená rozhledna z roku 1973, z níž je vidět klikatící se stuha řeky Labe celkem na osmi různých místech. Krásná vyhlídka se otevírá rovněž z čedičového útesu Krkavčí skála (445 m) na úbočí Varhoště nad údolím Tlučeňského potoka. Vede přes ni možná sestupová trasa k vlaku do Sebuzína.
Může se hoditDoporučená trasa: Mapa: |
