Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvTrať 197 z jihočeských Číčenic do Nového Údolí byla postavena hluboko v dobách rakousko-uherské monarchie s cílem oživit hospodářství a obchod na česko-bavorském pomezí.
Jako první, v roce 1893, byl postaven úsek z Číčenic do Prachatic. V roce 1899 pak byla dráha prodloužena do Volar, a o deset let později se vlaky rozjely až do Nového Údolí, respektive do německého Haidmühle, které se stalo přechodovou stanicí. Český a německý přednosta měl každý svoji kancelář. V Haidmühle se koleje z Čech napojovaly na trať, která vedla přes Waldkirchen do Pasova.
Provoz nejprve zajišťovala soukromá společnost Pošumavské místní dráhy. Se vznikem Československé republiky jej převzaly ČSD, ovšem na účet vlastníka. Kromě parní trakce se na dráze postupně začaly objevovat i motorové vozy, známé věžáky.
Po mnichovské dohodě připadla velká část trati Říšským drahám, hraniční stanicí se tehdy staly Prachatice. Ani po druhé světové válce neměla trať na růžích ustláno. Osobáky z české strany končily už v Novém Údolí, do Bavorska zajížděly už jen nákladní vlaky.
Ale jen do roku 1951. Tehdy v Aši ujel do Německa slavný Vlak svobody. Aby se něco podobného neopakovalo i na Šumavě, nechali komunisté vytrhat koleje v hraničním úseku. Osobní vlaky potom jezdily už jen do Stožce, a i tak byli cestující pod důslednou kontrolou.
Po roce 1989 byla doprava obnovena do Nového Údolí, koleje na německé straně zmizely v roce 1974. Od té doby trati 197 vládly motorové vozy řady 810 a později také Regionovy řady 814.
Trať z Číčenic do Nového Údolí na historických snímcích
Po přelomu století ale dráha zažila smolné období. Srážky vlaků v letech 2004, 2011 a 2017 si vyžádaly 3 mrtvé, desítky zraněných a velké materiální škody. Kvůli těmto nehodám bylo jako na první trati v republice zkoušeno nové zabezpečovací zařízení - radioblok.
Velkou změnu zažila trať 197 v prosinci 2017. Výběrové řízení na provozovatele šumavských linek (tratí 194, 197 a 198) vyhrála společnost GW Train Regio a České dráhy tyto tratě musely opustit. Dráhu mezi Číčenicemi a Novým Údolím od té doby obsluhují většinou stroje RegioSprinter nebo renovované motoráky řady 816.
Projeďte se po trati 197 za 4 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvSedmdesát kilometrů dlouho cestu motorákem do nitra šumavských hvozdů a rašelinišť začínáme na zamlženém nádraží v Číčenicích. Odbočíme z hlavní tratě Plzeň - České Budějovice a kolem Dřemlinského rybníka pokračujeme už do sluncem osvícených Vodňan. Historické město je plné turistických lákadel. Můžete si prohlédnout zbytky městských hradeb, Městské nebo Rybářské muzeum. Z Vodňan náš vlak kopíruje tok řeky Blanice, s tímto vodním tokem se budeme potkávat až těsně před Volary.
Turistické cíle v úseku Číčenice - Prachatice |
Ze zastávky Pražák můžeme vystoupat na zbrusu novou rozhlednu na Svobodné hoře. Po červené a žluté turistické značce to jsou necelé čtyři kilometry.
Po chvíli zastavujeme v Bavorově. Můžeme si prohlédnout městskou památkovou rezervaci a vydat se na sedm kilometrů vzdálenou zříceninu hradu Helfenburk - od nádraží až téměř k hradní bráně po modré značce.
Zastávka Husinec je sice od rodiště Mistra Jana Husa vzdálená zhruba tři kilometry, to nás ale nemůže od návštěvy jeho rodného domku odradit. Nabízí se i delší výlet až na hráz husinecké přehrady. Pozor ale, toto vodní dílo je zásobárnou pitné vody pro nedaleké Prachatice, takže se v něm nedá v létě koupat.
Historické město Prachatice určitě vydá na delší zastávku. Historické centrum, Muzeum české loutky a cirkusu, Prachatické muzeum, Muzeum krajky, vyhlídková věž kostela svatého Jakuba Většího nebo zbytky středověkých hradeb. To všechno nám zabere minimálně jeden celý den. Rozhlednu na Libíně můžete zdolat buď strmější cestou ze zastávky Prachatice lázně (čtyři a půl kilometru po červené značce s převýšením 511 metrů) nebo mírnější trasou ze zastávky Rohanov (pět kilometrů po žluté a modré značce s převýšením 395 metrů).
Do divočiny vltavského údolí
Nenápadná zastávka Skříněřov je nejvyšším bodem na trati. Od této chvíle bude vlak GWTR až do Černého Kříže klesat, aby potom do Nového Údolí opět nabral výšku. Ze Skříněřova se můžeme vydat přes kopec do pět kilometrů vzdáleného Křišťanova, kde se můžeme podívat na pratury: předky dnešních krav, kteří u nás žili na začátku středověku. Před zastávkou Spálenec přejedeme Blanici po novém železničním mostě, jehož předchůdce strhla povodeň v roce 2002. Trať potom objíždí romantický kostelík svaté Magdalény.
Turistické cíle v úseku Prachatice - Nové Údolí |
Blížíme se k šumavskému městu Volary. Osada na někdejší Zlaté stezce se stala známou také svými roubenými domy alpského stylu, které se u nás nikde jinde nevyskytují. V jednom z dochovaných domů můžeme navštívit Městské muzeum.
Za Volary se úplně změní ráz krajiny, trať 197 míří do údolí Teplé a Studené Vltavy, do míst, kde se už před stovkami let těžila rašelina. V bývalé výhybně Planina doprava odbočuje trať do Strakonic přes Kubovu Huť. Za ocelovým mostem přes Teplou Vltavu železnice vede po hranici I. zóny národního parku. Je to vlastně jediná možnost, jak si legálně prohlédnout legendární Mrtvý luh, rezervaci, kde vrstva rašeliny dosahuje až sedmi metrů.
Naše motorová jednotka přejíždí další most, tentokrát přes Studenou Vltavu. Jen co se k naší trati zleva připojí dráha z Českých Budějovic, zastavujeme v Černém Kříži. Tato stanice může být východiskem pro mnoho turistických výletů.
Na kole můžete vyrazit po Vltavské cyklostezce přes Novou Pec třeba až do Černé v Pošumaví (27 km), pěšky zase po žluté turistické značce na Medvědí stezku, jednu z nejstarších naučných stezek v bývalém Československu (14 km). Vede jednak kolem památníku posledního zastřeleného medvěda na Šumavě, jednak podél Schwarzenberského plavebního kanálu.
Na co zírá mašinfíra mezi Číčenicemi a Novým Údolím |
Podél Studené Vltavy dojedeme do Stožce. Tam do roku 1990 osobní vlaky končily. Hned za nádražím začínalo nejpřísněji střežené hraniční pásmo, dál se dostali už jenom pohraničníci. Dnes už nic takového naštěstí nehrozí, a tak se můžeme vydat na výlet po okolí. Třeba ke Stožecké kapli (4,5 km), k Soumarskému mostu (8,5 km) nebo vystoupat ke Schwarzenberskému kanálu (5,5 km).
Ze Stožce je to na konec kolejí už jenom kousek, v Novém Údolí naše cesta definitivně končí. I tato zaniklá osada ale má turistům co nabídnout. Můžeme navštívit muzeum, které vytvořili nadšenci ze spolku Pošumavská jižní dráha, svézt se po nejkratší mezistátní železnici světa, přejít přes hranice prozkoumat zaniklou trať do Waldkirchenu nebo vyrazit na tůru na nedaleký Třístoličník nebo Plešné jezero.
Trať z Číčenic do Nového Údolí je pouze jednou ze tří unikátních šumavských drah. Po obou zbylých, z Volar do Strakonic a z Černého Kříže do Českých Budějovic, se vlaky GWTR projedeme někdy příště.
Mapa tratě 197 Číčenice - Nové Údolí
