Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati 224 mezi Táborem a Pelhřimovem
Českomoravská transverzálka byla jedním z ambiciózních železničních projektů v 19. století. Byl to vlastně soubor lokálních drah, který měl propojit už postavené tratě, které vedly tradičním severojižním směrem, tedy z Vídně na sever. Transverzálka začínala na západě českých zemí v Domažlicích, vedla přes Moravu a do Horních Uher (dnešní Slovensko) vstupovala skrz Vlárský průsmyk.
O trasování dráhy na Vysočině se debatovalo hodně přes dvacet let. Vždyť první úvahy o jejím zbudování vznikly po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866. Prusové totiž tehdy pochopili, že vojsko nejrychleji přesunou právě vlakem.
 |
Ač to tak nevypadá, úsek z Tábora do Horní Cerekve vede velmi náročným terénem plným poměrně hlubokých údolí. Na stavbě proto pracovaly stovky dělníků z Itálie, takzvaní barabové. Ti také postavili sedm mohutných kamenných viaduktů, kterými se trať 224 dodnes pyšní. První vlak z Tábora do Horní Cerekve po dráze projel 17. prosince 1888.
Trať 224 mezi Táborem a Horní Cerekví si stále drží lokálkový charakter. První část z Horní Cerekve do Pelhřimova jsme vám ukázali už před lety, dnes si projedeme zbytek. Na cestu jsme vyrazili jednoho slunečného letního dne osobním vlakem Českých drah.
Trať 224 z Tábora do Pelhřimova si můžete projet za 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvMalebným a zapomenutým krajem
Jízdu z jižních Čech na vysočinu začínáme v Táboře. Zkušeným turistům určitě nemusíme radit, kam se v historickém městě vypravit. Ve středověkém centru husitského města najdeme muzeum s podzemními chodbami, vyhlídkovou věž kostela Proměnění Páně, hradní věž Kotnov, bývalý klášter bosých augustiniánů, ale i nová muzea: čokolády a marcipánu, pivovarnictví nebo hudby. Obdivovat můžeme také dochované hradby se soustavou bašt a bran.
Navazující tratě |
Kromě Dráhy císaře Františka Josefa z Českých Budějovic do Prahy, která Táborem prochází, za táborským nádražím začíná také jedinečná Křižíkova trať do Bechyně. Byla to první ryze elektrická dráha v bývalém Rakousku-Uhersku.
Zatímco Bechyňka odbočuje vpravo, naše trať se stáčí doleva. Jako první je na trase zastávka Tábor-Měšice, na dohled od stejnojmenného zámku. Barokní stavbu si můžete prohlédnout celoročně, ovšem po předchozí telefonické domluvě.
Dlouhým rovným úsekem opouštíme Tábor a po ocelovém mostě přejíždíme dálnici D3. Ostatně mostů si dnes užijeme více než dost. Musíme objet Knížecí rybník, která stál stavbě dráhy v cestě už v 19. století. Za obloukem se k naší trati připojuje vlečka Čepro, na kterou v zastávce Smyslov navazuje poměrně velké předávací kolejiště.
Za Smyslovem přejíždíme první kamenný viadukt. Ve výšce zhruba 20 metrů se klene na Chotovinským potokem. Druhý viadukt nás čeká těsně před stanicí Chýnov, ten překonává Velmovický potok.
Mezi Táborem a Pelhřimovem je několik kamenných viaduktů
Turistické cíle podél tratě 224 |
Chýnov je rodištěm slavného českého sochaře Františka Bílka, můžete si prohlédnout jeho vilu, navštívit můžete i místo jeho posledního odpočinku na zdejším hřbitově. Poznáte ho snadno podle pětimetrové sochy Modlitba nad hroby.
Milovníci podzemí se zase mohou vydat od nádraží na sever. Po modré turistické značce po třech kilometrech dojdou k Chýnovské jeskyni, jediné přístupné na jihu Čech. Otevírá začátkem dubna a otevřeno má až do konce října, denně kromě pondělí.
Jen co vyjedeme ze stanice Chýnov, je tu další viadukt, v pořadí třetí, nad Chýnovským potokem. Čtvrtý kamenný most stojí těsně za zastávkou Pořín.
A už je tu Obrataň. Z jedné strany obyčejná stanice, pokud ale nádražní budovu obejdeme, objevíme koleje o rozchodu 760 mm. Úzkokolejka do Jindřichova Hradce sice v tuto chvíli ze známých důvodů nejezdí, my ale věříme, že se alespoň turistický sezonní provoz podaří v dohledné době obnovit. Teď se aspoň můžete podívat na jeden z našich předchozích dílů, ve kterém jsme tímto technickým unikátem jeli.
Na úzkokolejce v Obratani čas plynul pomaleji, rozdíly mezi rokem 1969 (vlevo) a 2019 (vpravo) nejsou téměř znát.
Do Pelhřimova za Návštěvníky
Za zastávkou Šimpach se trať noří do údolí Kejtovského potoka, kterým dojede až do stanice Pacov. O tamním nejslavnějším rodákovi jste se určitě ve škole učili, jistě si ho ale nespojujete s Pacovem. Onou „celebritou“ je básník Antonín Sova. Dovzdělat se můžete v jedné z expozic městského muzea. Kromě toho se dozvíte také o historii Pacovska a vztahu Pacova a motocyklů. Necelých 5 kilometrů od nádraží po červené značce najdete hrad Kámen. Ten je však v současnosti kvůli rekonstrukci uzavřen.
Za Pacovem se Regionova Českých drah přenese hned přes tři kamenné viadukty za sebou. Ten prostřední přes Novodvorský potok má úctyhodných 11 polí a je kulturní památkou. Za viadukty opouštíme kraj hlubokých údolí, čekají nás zastávka Leskovice a stanice Nová Cerekev, kde křižujeme s protijedoucím vlakem.
Stanice Nová Cerekev
V Nové Cerekvi si můžete prohlédnout zdejší synagogu, mimochodem vzorně opravenou. Od roku 1945 sloužila jako sklad, ale v roce 1997 se ji pražské židovské obci podařilo vykoupit a rekonstruovat. Pro veřejnost je přístupná od června do září. V nedalekých Stanovicích mají malé zemědělské muzeum, které představuje práci na statku na počátku 20. století. Když budete chtít, prý vám půjčí i koně.
Zastávka Vlásenice vypadá tuctově, i tady se dá najít zajímavý příběh. Do roku 1950 totiž vedly koleje o několik desítek metrů dál. Tehdy byla trať ve Vlásenici napřímena a zastávka přesunuta. Původní budova se strážním domkem tak teď stojí osamocena.
Trať 224 vede malebným krajem na pomezí jižních Čech a Vysočiny
Za Vlásenicí několika velkými oblouky pomalu klesáme do stanice Pelhřimov, konce naší dnešní cesty. Původní staniční budovu, typickou pro transverzálku tady už ale nenajdeme, minulému režimu se nezdála dost honosná, a tak ji nahradil nevzhlednou krabicí. Na město, kde se natáčel slavný seriál Návštěvníci, si rozhodně vyhraďte aspoň jeden den. Pelhřimov je centrem českých rekordů, v Dolní bráně městského opevnění je jejich muzeum.
Prohlédnout si ovšem můžete i Muzeum Vysočiny v tamním zámku nebo pamětní síň slavných pelhřimovských rodáků bratrů Lipských. Zlobivé děti (ale i ty hodné) vezměte do Pelhřimovského pekla nebo do nedalekého Muzea strašidel. A po chvilce strašení se můžete vydat do Děkanské zahrady k malebnému domečku tamního děkana Františka Bernarda Vaňka, který celou zahradu obnovil.
Slavnostně vyzdobené nádraží v Pelhřimově v roce 1938. Tehdy se slavilo 50. výročí dráhy z Jihlavy do Tábora. Budova v pozadí už od roku 1985 neexistuje, byla nahrazena novou.
Železniční výlet vlakem Českých drah z Tábora na Vysočinu všem vřele doporučujeme. Kdo netouží po památkách a ruchu civilizace, může se ponořit do hlubokých lesů (občas ohlodaných kůrovcem) mezi Chýnovem a Obrataní. Čekají na něj desítky kilometrů neznačených cest a můžeme vás ujistit, že za celý den nepotkáte ani človíčka.
