Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvTrať vznikla na počátku 20. století. Podnikatelé z Kamenice nad Lipou se dlouhá léta snažili propojit tehdy ještě okresní město železnicí s nedalekým Jindřichovým Hradcem. Původně měla být Kamenice součástí normálněrozchodné železnice mezi Jarošovem nad Nežárkou a Pelhřimovem, nakonec se plány stočily ve směru jih - sever.
Vláda ve Vídni nakonec souhlasila, ovšem s podmínkou, že trať bude postavena jako úzkorozchodná. První vlak mezi Obrataní a Jindřichovým Hradcem projel 23. prosince 1906.
Provoz na trati postupně sílil, poměrně velká byla nákladní doprava, kterou zajišťovaly normálněrozchodné vozy na úzkorozchodných podvalnících. V roce 1912 jezdily po dráze čtyři páry vlaků denně a v roce 1945 osm párů. Tato frekvence se po dlouhá desetiletí neměnila. V roce 1996 dráhu za symbolickou korunu odkoupila od státu společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD), která ji provozuje dodnes.
Partyzánskými lesy do Kamenice nad Lipou
Kraj hlubokých lesů mezi Obrataní a Kamenicí nad Lipou byl za druhé světové války útočištěm několika partyzánských skupin. A právě těmito lesy se náš vlak proplétá.
Cestu v historické lokomotivě T48 018 začínáme na nádraží místní dráhy v Obratani, které najdeme za staniční budovou tratě Tábor - Pelhřimov. Přejedeme ocelový most přes silnici I/19 a už míříme do zapomenutého koutu kraje Vysočina. Občas se přímo před námi objevuje hora Svidník, kde podle pověstí spí české vojsko, podobně, jako v Blaníku. Na jejím vrcholu najdete veřejnosti nepřístupnou rozhlednu. V Černovicích u Tábora je možné si prohlédnout, byť jen zvenčí, klasicistní zámek.
Trať 228 z Obrataně do Jindřichova Hradce |
Z Černovic náš vlak podjede kamenný obloukový most a začne vytrvale stoupat, až na nejvyšší místo na trati, do stanice Chválkov. Odtud se můžete vydat po žluté turistické značce do obce Mnich k pomníku Slovanského bratrství, kde jsou pohřbeny oběti bitvy Němců s partyzány na konci války.
Těsně za Chválkovem projedeme i místem, kde se v roce 2016 srazily dva osobní vlaky, mineme pozůstatky zastávky a nákladiště Bohdalín, zrušené v roce 1962. Staniční budova ve Včelničce se v roce 2013 dostala do finále soutěže Nejkrásnější nádraží.
V Kamenici nad Lipou čekáme na křižování s kontroverzní „Hašišbednou“, tedy motorovým vozem M27.003. Na prohlídku města je dobré si vyčlenit několik hodin, ideálně aspoň půl dne. Největším lákadlem je určitě kamenický zámek s expozicemi Městského muzea a pobočkou Uměleckoprůmyslového muzea. Za shlédnutí rozhodně stojí i zámecký park s památnou lípou, která byla podle legendy vysazena v roce 1248. Nad městem je vzorně opravený židovský hřbitov.
Mezi jihočeskými rybníky
Za Kamenicí nad Lipou se výhled z čela lokomotivy zcela mění. Opouštíme Vysočinu i s jejími kopci a vjíždíme do otevřenější jihočeské krajiny. Po cestě kolem mnoha menších i větších rybníků, z nichž řada se v létě hodí ke koupání, zastavujeme v Nové Včelnici, rodišti herce Rudolfa Hrušínského.
Pětačtyřicet kilometrů z Obrataně do Jindřichova Hradce lze projet i za čtyři a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvVe stanici Lovětín míjíme velkou halu, kde Jindřichohradecké místní dráhy uchovávají některé ze svých strojů. Na jindřichohradeckém zhlaví uvidíme zbytky úzkokolejné drážky do keramičky Hlubokodol. Za Horním Skrýchovem přejedeme ocelový most přes Nežárku a vjíždíme do technicky velmi zajímavého úseku, kolejové splítky. Aby projektanti železnice ušetřili za souběh normálně rozchodné a úzkokolejné trati, vložili úzkokolejku do osy dráhy Veselí nad Lužnicí - Horní Cerekev. Z pohledu mašinfíry jsou tak vidět tři kolejnice. Náš vlak používá úplně pravou a prostřední.
Po zhruba kilometru a půl se obě dráhy opět rozdělují a vlak JHMD míří na úzkokolejné místní nádraží Jindřichův Hradec. Tam také cestu po necelé hodině a půl končíme. Jindřichův Hradec snad smysl nemá turistům připomínat, stačí zmínit historické centrum, státní hrad a zámek s bílou paní nebo Muzeum Jindřichohradecka se světoznámými Krýzovými jesličkami.