Pondělí 16. prosince 2019, svátek má Albína
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 16. prosince 2019 Albína

Konečně volno. Kam pojedeme? Romantické začátky turismu v Československu

aktualizováno 
Letovisko. To slovo voní sluncem, lesy, vodou a svobodou prázdnin. První republika je milovala, chlubily se jimi obce od Krušných hor po Beskydy.

Sbaleno a jedeme na prázdniny k příbuzným a známým na venkov. | foto: ČTK

Architekt Josef Fanta koupil v roce 1901 v Jevanech bývalý zájezdní hostinec Na vršku a přestavěl ho na letní rodinné sídlo. Sotva tušil, že „nějaká zapadlá vesnička“, jak Jevany nazvala před první návštěvou jeho manželka, se časem změní z pár chalup na letovisko, které se za první republiky v okolí Prahy stalo dokonce jedním z nejoblíbenějších.

Honem pryč z města

Byla to hlavně rychlá industrializace, která od poloviny 19. století hnala městské lidi odjet alespoň na několik týdnů do přírody. Movitější, kteří nehodlali ani o dovolené slevit z luxusu, si stavěli vily, střední a nižší vrstvy si pronajímaly.

Pokoj v penzionu, světničku ve vilce nebo v chalupě, případně chalupu celou. Někdy jen s kufry, jindy i s hrnci, peřinami a občas dokonce se služkou se ven stěhovaly celé rodiny. Otec pak, pokud mu doběhla dovolená, dojížděl. V sobotu večer tam, v neděli zpátky, aby mohl jít v pondělí do práce.

Logicky se tak jednou ze základních podmínek stala snadná a rychlá doprava. Občas posloužil autobus nebo dokonce parník, ale nejlépe vlak. Na něj se postupně navlékala nejoblíbenější letoviska.

Kolem Prahy to byly Černošice, Dobřichovice, Řevnice, Jevany, Krhanice, Senohraby, Říčany... Ostraváci rádi vyráželi do Ostravice nebo do Starých Hamrů, Brňané do Bílovic nad Svitavou, kam to do krásného údolí řeky neměli z města daleko ani pěšky.

V době, kdy lidé neměli bazény na zahradách, byla koupaliště v obležení. Ve...

V době, kdy lidé neměli bazény na zahradách, byla koupaliště v obležení. Ve Zlíně se takhle koupali v roce 1939.

Ve stejném duchu se jezdilo v období první republiky, i když to už stranou zájmu nezůstávaly ani kraje vzdálenější. Hlavně když tam dosupěla veřejná doprava – automobil zdaleka nepatřil k běžné rodinné výbavě.

Kde to bylo z nádraží daleko, majitelé ubytovacích hostinců nebo penzionů pro své hosty rádi dojeli. Na lufťáckých (slovo z té doby velmi oblíbené) adresách rostly vily, hotely, penziony a množily se nabídky ubytování v soukromí, protože pro venkovany to byla dobrá příležitost k přivýdělku.

Na březích rybníků a řek vznikaly plovárny, nad vodními hladinami dřevěná mola s kabinkami. Zahrady rudly tenisovými kurty.

Tak jsem zase tady

Lesy, koupání, houbaření, rybaření, klid, to byly od začátku ty správné magnety. A dotyk s životem mimo město měl často další pozitivní stránky. Sbíraly se a sušily houby, zavařovaly lesní plody, rodiny se najednou vracely k jídelníčku s borůvkovými lívanci a smaženými hřiby.

Mezi hostiteli a hosty, kteří jezdili na stejné místo pravidelně, se často rozvinuly vztahy takřka rodinné. Když v Poláčkově Hostinci U kamenného stolu dorazila jako každoročně do lázní Džbery pod Skálou s rodinným houfem paní radová Dynderová, hostinská jim vyběhla vstříc a obě ženy „si s pokřikem padly do náruče. Jak se máte, co děláte? Dušinko, vy pěkně vypadáte, to jsem ráda, já jsem taky ráda; co je nového? To víte, všechno při starém; no, lepší už to nebude, jenom když to není horší...“

Prázdninová rodinná idyla

Prázdninová rodinná idyla

V těch časech se také ještě často jezdilo na prázdniny k příbuzným na vesnici. Pobýt, pomáhat a přece jen ušetřit. Hlavně o žních tam bývaly návštěvy vítané a městské děti si vyzkoušely, jak vázat povřísla, stavět panáky, krmit králíky či uhnout krávě.

Domů se navíc jelo nejen s „dá-li Pánbůh, tak zase za rok“, ale i se zavařeným vepřovým ze zabijačky a husou v košíku. Nad dnešní agroturistikou, kdy za nemalých pár tisíc můžeme hrabat seno nebo tahat kozu na pastvu, by naši předkové žasli.

Oběd za sedm korun, pokoj za dvě stě

Jeden z oblíbených Hokrových průvodců z roku 1939 mapoval šance na výlety a ubytování ve středních Čechách. Nabídka byla pestrá, informace cenné. Kdo kupříkladu hodlal zamířit na Karlštejnsko, v Srbsku našel na pět desítek letních bytů s cenou od 100 do 200 korun za měsíc, k tomu denní stravu za 15 korun.

Uvážíme-li, že se tehdejší průměrná měsíční mzda pohybovala mezi 1 200 a 1 600 korunami, dalo se to zvládnout.

Luka pod Medníkem, krásně položené letovisko na lučinách, v lesích, na pravém břehu Sázavy, byla na peněženku o málo náročnější: měsíční cena letního bytu, jakých tu byly na tři desítky, se mohla vyšplhat až na 250 korun a oběd v místních hostincích stál kolem sedmi korun.

Fotogalerie

Ovšem turisticky se tu dalo nocovat i v soukromí a nestálo to víc než osm korun za lůžko. Letní byty v soukromí nabízely i Hořovice, a to za pouhých 120 až 170 korun za měsíc.

Jako letovisko i pro značně náročné označuje průvodce Senohraby. Mimo krásných vil a luxusního hotelu Valencia tu ovšem připomíná „přes 300 weekendových chat“. Několik se z těch časů v údolí Mnichovky mířící k Sázavě dochovalo a dodnes mezi nimi najdeme pamětihodnosti patřící do kategorie trampingu.

Sázava se mezi tehdejšími trampy počítala k velkým romantikám, koneckonců, neříkali jí jinak než Zlatá řeka. První trampská chata, Kalifornie, se tu objevila v roce 1927.

Nástup zálesáků

Ne každý totiž hodlal hledět do přírody od kávy na hotelové terase, přibývalo lidí, kteří k ní chtěli mít blíž. V roce 1918 vznikl Klub československých turistů, potomek Klubu českých turistů založeného v rámci monarchie v roce 1888. K jeho základním aktivitám patřilo nejen značení tras, stavba rozhleden a organizování vycházek, ale i budování sítě turistických chat.

Ubytování v nich bývalo někdy jednodušší, ale pro členy KČT levnější. Navíc jim chaty umožnily vyrážet na dovolenou i do míst vzdálenějších, ale turisticky zajímavých. Zejména do hor.

Masarykova chata Klubu českých turistů. Za ní vidíte Malou a Velkou Deštnou,...

Masarykova chata Klubu českých turistů. Za ní vidíte Malou a Velkou Deštnou, tímto směrem se od chaty ráno vydáme.

Holubyho chata na jedné z historických fotografií

Holubyho chata na jedné z historických fotografií.

Hodně z těch stavení se dochovalo dodnes. Třeba Holubyho chata na Velké Javořině v Bílých Karpatech, byť s úpravami, Masarykova chata na Šerlichu, Riegrova chata na Kozákově, chata Prachov v Prachovských skalách nebo Klostermannova chata na Modravě.

Ale hlouběji do přírody se nořili hlavně trampové. Jejich hnutí, světově dokonce unikátní, se u nás objevovalo po první světové válce a záhy o sobě dalo vědět nejen svérázným oblečením, táboráky, kytarami a spaním pod širákem, ale také zakládáním osad, ať už stanových, nebo chatových.

Idylické víkendy a dovolené trampům ovšem na rozdíl od ostatních lufťáků komplikovaly státní orgány.

Už v roce 1931 vydal zemský prezident Hugo Kubát vyhlášku, která mimo jiné zakazovala „společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech – vyjma táboření rodinné...“

Razie četníků hlídajících počestné spaní vydržely jen pár let, v roce 1935 byl posměšně řečený Lex Kubát zrušen.

Konec idyly

V časech mezi válkami už se občas objevovalo mnohé z toho, co dnes považujeme za samozřejmost volných dnů. Lyžování, sjíždění řek, horolezectví, cesty k mořím, mezi nimiž velkou roli hrálo Středomoří, hlavně Jadran. Češi ho objevili koncem 19. století, masověji se k němu začali hrnout počátkem 20. století.

Stejně tak kvetl zájem o Jadran za první republiky. Pravda, ne každý na něj měl, ale mezi nabídkami trávit dovolenou u moře zůstával stálicí. Čedok inzeroval krásy zdejšího pobřeží ještě v roce 1939. Ale to už se blížily jiné starosti.

V duchu Rozmarného léta

- Prvorepublikovou idylku stále nabízí říční plovárna z roku 1920 na Sázavě pod zlenickou Hláskou, a to včetně dřevěných kabinek a přívozu.

- Zdobný půvab dřevěných kabinek z roku 1925 najdeme na plovárně Dachova u Hořic v Podkrkonoší.

- První republiku připomínají i 150 metrů dlouhé dřevěné kabiny u rybníka Babylon nedaleko Domažlic.

- K architektonickým perlám patří plovárna ve Mšeně, postavená v roce 1932 ve stylu art deco.

- Z roku 1930 je Jureček v Říčanech, kam se jezdil koupat i herec Oldřich Nový.

- Původní dřevěné kabiny, sprchy i bazén z let 1939–41 najdeme ve Volyni.

Autoři:
  • Nejčtenější

KVÍZ: Otestujte se, jak znáte Česko. Úspěšní čtenáři vyhráli knihu

Možná znáte celý širý svět. Přešli jste poušť, viděli jste silný příboj na irském pobřeží, nebo mrzli na osamělých...

Nový stát světa? Obyvatelé Bougainville se jasně vyslovili pro nezávislost

Obyvatelé Bougainville v referendu drtivou většinou rozhodli o tom, že si přejí nezávislost svého území na souostroví...

SLEPÁ MAPA: Slaví se mezinárodní den hor. Jak se v nich vyznáte?

Organizace spojených národů vyhlásila Mezinárodní den hor poprvé v roce 2003. Jeho cílem je podporovat život v horských...

Ideální lyžovačka v Rakousku pro celou rodinu. Víme, kde ji hledat

Existuje zimní rodinná dovolená, aby si spokojeně zalyžovali rodiče i děti? Jde to. Redaktor magazínu Víkend našel a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Šumava, kterou nesmíte vynechat. Údolí Vydry přitahuje turisty jako magnet

Šumava je široký pojem, snad každý má tu „svou“. Většina návštěvníků se však asi shodne na tom, že její nejkrásnější...

Premium

Neustále se mě ptají na honorář, říká „holčička“ z reklamy s prasátkem

Tak nám ta malá holčička z prasátkové reklamy na kofolu trochu povyrostla. Už jí je dvacet, jmenuje se Sandra Flemrová...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

  • Další z rubriky

KVÍZ: Otestujte se, jak znáte Česko. Úspěšní čtenáři vyhráli knihu

Možná znáte celý širý svět. Přešli jste poušť, viděli jste silný příboj na irském pobřeží, nebo mrzli na osamělých...

Český výletník: Řekněte zpaměti, která hora je druhá nejvyšší v Česku

Víte, která je nejvyšší hora České republiky? Jistě, Sněžka. Šestnáct set tři metrů nad mořem. A teď, která je druhá...

Na co zírá mašinfíra: Plnou parou vpřed po nádherné úzkokolejce z Osoblahy

Se seriálem Na co zírá mašinfíra zamíříme na slezsko-polské pomezí, do osoblažského výběžku. Parním vlakem Slezských...

Šumava, kterou nesmíte vynechat. Údolí Vydry přitahuje turisty jako magnet

Šumava je široký pojem, snad každý má tu „svou“. Většina návštěvníků se však asi shodne na tom, že její nejkrásnější...

Najdete na iDNES.cz