Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

aktualizováno 
Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace. | foto: Pressdata

Proč film dostal titul „kultovní“, se dá odhadnout. Zadání sice bylo evidentní: soudružský kolektiv rekreantů společně napraví leckterý mezilidský problém včetně Andělova bručounství.

Jenže autoři z té agitky vybruslili s humorem, podepřeným vděčnou komikou Jaroslava Marvana. Tenkrát lidé v kině mohli na chvíli zapomenout, že prezident Gottwald na Hradě podepisuje další rozsudky smrti.

Rekreace za socialismu

Teď spíš s pobavením hledíme na nadšenecké brigádničení rekreantů při opravě školky, na kolektivní výlety či na scény „my jsme parta ze slévárny“ a „my zedničky“...

Odborářská rekreace mívala své rituály, formovat socialistického člověka bylo třeba i ve volném čase.

Přesto pro mnoho lidí představovala zejména zpočátku jedinou šanci, jak strávit dovolenou jinde než doma, a to za únosné peníze.

Pěkně v kolektivu

Odstartovalo to už v létě 1945, kdy se v odborářských zotavovnách vzpamatovávalo na čtyři a půl tisíce vesměs navrátilců z vězení nebo koncentráků. Pravý boom ovšem vypukl po roce 1948, kdy si ROH (Revoluční odborové hnutí) začalo tvořit ze zabraných objektů síť dalších zotavoven.

Od hotelů či dokonce zámků, jakými byly třeba Žinkovy nebo Hrubá Skála, po chaty skromného standardu. Tu lepší variantu si užil i zmíněný revizor v tatranské zotavovně Morava, kam se v zimě 1955 odebral s filmem Anděl na horách.

Atraktivní lokality, výlety, pravidelné jídlo, kulturní program, výuka sportů. A žádné starosti. Kdo by odolal jednomu nebo dvěma týdnům. I když ne na každého se dostalo.

Na „výběrové“ rekreace ROH jezdili vynikající pracovníci nebo lidé z náročných provozů. Ale stačí opět zabrousit k Andělovi. V Tatrách s ním byl i rekreační referent Puleček (Rudolf Deyl ml. se slavnou hláškou „Skáču dobře, skáču rád“). Právě díky jemu se autoři filmu mohli strefovat do způsobů vyvolených: Puleček si poukazy na odborářskou dovolenou přiděloval pro sebe taky rád.

S kamarády z práce

Koncem 70. let vyjelo do zotavoven ROH na půl milionu lidí, ale to už jim vyrostla silná konkurence v podobě podnikových zařízení. Bohaté firmy si dopřály komfort horských bud nebo dokonce zámků, třeba Chlum u Třeboně, kam jezdili z neratovické Spolany.

Chudší podniky si kupovaly venkovské chalupy nebo budovaly kempy. Zejména jednodušší varianta ovšem měla svůj půvab. Sjížděly se sem celé rodiny, často předem domluvené, dělily se o kuchyň i večerní táboráky.

„Byly to nejkrásnější prázdniny,“ vzpomíná sedmdesátnice Zdena Hrušková. „S partou dětí jsme lítali do noci, z vody jsme takřka nevylezli.“

Za hranice? Jak kdo

Domácí rekreace se rozbíhala naplno, zahraniční ovšem vázla. A pokud už někdo někam mohl, pak dlouho jen do zemí socialistického tábora. Navíc po roztržce mezi Stalinem a Titem se pro nás záhy uzavřela i Jugoslávie.

Odboráři na promenádě v Mariánských Lázních

Odboráři na promenádě v Mariánských Lázních

Na Západ? Výlet jen pro vyvolené z vyvolených. Během 60. let se sice situace zlepšila a mnozí dokonce směli navštívit příbuzné, podmínkou ovšem bylo „pozvání“. Dopis od někoho, kdo se zaručil, že se o vás postará, banka totiž na takový výlet přidělovala jen pár dolarů.

Ale pozvání se vždycky dalo nějak získat a zejména mladí lidé, ochotní vydělat si za hranicemi brigádami, se tak dostali do světa.

Po roce 1969 klec zase spadla a vzhledem k rostoucí emigraci bylo těžké získat místo na Západ i v organizovaném zájezdu. A tak našinci opět zbyl socialistický Východ. Pravda, s moři a horami, s plážemi v Soči, na Zlatých pískách, v Mamaie, na Rujaně, na Balatonu, víc už většině dopřáno nebylo.

Jugoslávie dál zůstávala nedostupná, jenže pro krásy modrého Jadranu byli lidé ochotni podstoupit cokoli. Ale o tom až příště.

Nejčtenější

Sedm her z časů minulých: bavte se a vyhrajte exkluzivní cestu kolem světa

Barevná Indie - Taj Mahal

Připomeňte si třicet let svobody se soutěží iDNES.cz a CK S.E.N. Výherce na podzim absolvuje cestu kolem světa. Soutěž...

Moře i nejkrásnější jezero Evropy. Kde hledat skvělé destinace na podzim

Pláž Pearl Beach v Eilatu

S koncem letních prázdnin se pomalu vylidňují pláže i horská střediska a nastává ideální čas pro kratší dovolenou bez...

KVÍZ: Poznáte města, která po pádu komunismu změnila název?

Komunistická propaganda slibovala mnohé. Plakáty lákaly například na rekreaci v...

Po rozpadu východního bloku a Sovětského svazu probíhaly ve střední a východní Evropě obrovské změny. V některých...

Deset nejlukrativnějších linek, které na nebi vydělávají stovky milionů

Na letištích trávíme při přestupech i hodiny. Některá letiště dokážou dlouhou...

Letecká doprava se neustále zhušťuje a nad hlavami nám prolétá stále více letadel. Některé destinace aerolinky...

Elektrokola v Alpách budí vášně. Začíná boj o budoucnost cykloturistiky

Elektrokola jsou v Alpách tuto sezonu absolutním hitem.

Němci si jen za loňský rok pořídili téměř milion elektrokol. A nic nenasvědčuje tomu, že by tento trend měl upadat. V...

Další z rubriky

Zaniklé tratě: Úzkokolejka na Bruntálsku čelila závějím i chudobě

Poslední vlak, který po trati projel. Rok 1936 foto: Johann Theimer sbírka:...

Další díl seriálu Zaniklé tratě nás zavede na severní Moravu, do chudého kraje, kterému úřady ani nepovolily postavit...

Třiatřicet českých divů světa. U nás najdete poušť, Versailles i Fudžijamu

Letní slunovrat - nejkratší noc roku u menhiru Kamenný pastýř u obce Klobuky na...

Nejkrásnější a nejzajímavější místa planety se vejdou do hranic naší vlasti. Nevěříte? Magazín Víkend MF DNES vám...

Na co zírá mašinfíra: Trať z roku 1895 vás doveze až do Hanáckých Atén

Na padesát jízd historických vlaků přijelo v uplynulých letech po opuštěné...

Mašinfíra iDNES.tv se v tomto díle po dlouhé době vydá na Moravu. Motorovým vozem M286.1032, zvaným Krokodýl, projede...

Najdete na iDNES.cz