Ostrovy Severního moře - den pátýGlenforsa – Iona – Barra – Stornoway – Isle of Skye – Plockton – Eilean Donan Castle – Glenforsa |
Na letiště bez přistávacích drah skrz vítr a déšť
E-kniha pro letecké nadšenceStáhněte si e-knihu z expedice Jiřího Pruši. Najdete v ní palubní deník složený z jeho SMS zpráv i fotografie evropských ostrovů.  |
Poté, co jsem nafilmoval a nafotil ostrůvek Iona s klášterem, který byl po několik staletí centrem keltského křesťanství a dnes ho vyhledávají turisté kvůli krásné přírodě, přeletěl jsem idylické městečko Tobermory a vydal se za jedním z vrcholů mé cesty – na letiště Barra. Počasí se začalo zhoršovat – snižující se základna mraků, zrychlující se vítr a chvílemi velmi hustý déšť. To nebylo příliš slibné ve chvíli, kdy jsem vylétal na cestu asi 100 km nad
otevřeným mořem směrem na letiště bez přistávacích drah. Rozhodl jsem se, že to zkusím a pokud by se to opravdu nedalo, tak se prostě vrátím.
Následující skoro hodinu letu nebudu raději popisovat. Asi 30 km před letištěm Barra se mi podařilo spojit s jejich věží a dozvěděl jsem se, že počasí tam se po přechodu dešťových mraků začíná rychle zlepšovat. To byla skvělá zpráva a tak jsem čekal, až zahlédnu letiště. Žádné jsem ale neviděl – jen pláž. Trochu jsem se styděl zeptat, kde letiště je, když mi GPS ukazovala, že jen kousek přede mnou.
Potom jsem to zkusil a dispečer mě ujistil, že jsem správně a že mám přistávat „přes ten oranžový marker“, který značí střed dráhy. Moje hlava to ale pořád nechtěla vzít – neviděl jsem žádnou dráhu, jen písek a na něm třpytící se vodu. Létal jsem nad letištěm a přemýšlel, jak dál. Zeptal jsem se proto ještě, jestli je to dost tvrdý povrch, abych se nezabořil. Prý ano, ujistili mě. Udělal jsem proto ještě jeden
obhlídkový okruh a šel na přistání.
Nácvik přistání na vodu, diplom a terminál v restauraci
Byl to dobrý nácvik přistání na vodu, při doteku se voda rozstříkla a já jsem pokračoval směrem k věži. Letadlo dělalo neobvyklé zvuky, což byla asi voda a kamínky odhazované koly zespoda na křídla. Pak jsem se zastavil a chvilku to musel rozdýchat. Na věži mě mile přivítali a dokonce mi dali i diplom, protože mimo pilotů pravidelné linky společnosti Flybe na ostrově Barra prakticky nikdo nepřistává.
Letiště Barra, ostrov Barra, Vnější Hebridy. Jediné letiště na světě, kde přistávací dráha je součástí pláže a může se používat jen odlivu nebo nízkém přílivu.
On-line: Ostrovy Severního moře Evropské ostrovy z výšky Sledujte devítidenní cestu pilota Jiřího Pruši nad ostrovy Severního moře. V kabině letounu Dynamic WT-9 (OK-LEX) je sám, čeká ho 7 000 kilometrů a odhadem 37 hodin letu. |
Pravidelná linka malým dopravním letadlem má v létě obvykle pět spojů týdně do Glasgow. Terminál letiště tvoří restaurace, kde se odehrává prakticky vše – odbavení letů, security, toalety, informace – chybí snad jen duty free obchod. Celkem je to tak 50 m², jo, a ještě tu stojí hasičská zbrojnice. Když jsem se trochu zklidnil a najedl, vyměnil jsem baterie v kamerách, zapnul opět satelitní telefon s GPS a požádal o povolení k nahození motoru a pojíždění.
Vše jsem obdržel, jen jsem vlastně nevěděl, kam mám pojíždět a tak jsem se domluvil, že nejlepší bude startovat podél pláže směrem na mou další destinaci – Stornoway. Několik nadšenců na parkovišti mi mávalo a fotilo si můj start. Při rozjezdu to trochu stříkalo a drncalo, ale nakonec jsem se vznesl a udělal ještě jednu stoupavou otáčku nad letištěm, abych se rozloučil. Teprve asi po deseti minutách jsem si všiml, že jsem nezavřel podvozek – to rozrušení ze startu z pláže bylo zřejmě tak velké, že potlačilo obvyklou rutinu.
Práh dráhy 07 jejíž začátek je vyznačen oranžovým markerem.
Dynamic na stojánce letiště Barra
Opuštěné pláže a pohádkově tyrkysové moře
Další cesta vedla od jihu k severu přes ostrovy a ostrůvky Vnějších Hebrid. Jsou tam překrásné, zcela opuštěné pláže a modrozelené voda. Letěl jsem ve 300 metrech výšky, abych si to užíval. Přes hlavní ostrov Lewis and Harris jsem letět nemohl, protože tam zrovna řádily těžké deště a visely nízké mraky a tak jsem to vzal kolem jeho východního pobřeží přímo do Stornoway.
Odsud jsem po krátké přestávce zamířil přes Isle of Skye do městečka Plockton a pak už jsem přelétal nad nejfotografovanější památkou Skotska - impozantním středověkým hradem Eilean Donan Castle. Tento hrad na stejnojmenném ostrůvku možná znáte z některého z mnoha filmů, které se zde natáčely, např. Soukromý život Sherlocka Holmese, Highlander nebo bondovka Jeden svět nestačí s Piercem Brosnanem.
Hrad Eilean Donan Castle, Skotsko. Tento hrad patří k nejfotografovanějším hradům Velké Británie.
Chtěl jsem toho ještě obletět trochu více, ale počasí se zásadně zhoršilo, tak jsem byl rád, že jsem se dostal zpět tam, kde mám teď dva dny domov a kde mě po přistání hned při vystupování z letadla vítal můj kamarád David.
Kamarády najdeš všude
David, který má na starosti letišťátko Glenforsa a žije tady ve svém velmi staromládeneckém domku, mě ráno zachránil, když mi pomohl sehnat benzin. Nejdřív jsme v jeho skladu našli tři velké plechovky na 30 litrů, naložili je do Davidova velmi ošumělého auta a vyrazili pro benzin k místní pumpě.
Nikdo nevěděl, kolik oktanů, ale paní u pumpy mě ujistila, že tam přesně tenhle benzin už do sportovních letadel pár lidí bralo. Vzali jsme tedy 80 litrů, dovezli je k letadlu a s pomocí ruční bateriové pumpičky, na kterou je David ohromně hrdý, se nám podařilo většinu benzinu dostat do nádrží letadla.
Městečko Tobermory – hlavní město ostrova Mull, Vnitřní Hebridy. Vlevo dole je výrobna celkem známé whisky Tobermory, která tu stojí od roku 1798 a je nabízena pod jménem Ledaig.
Zde probíhají bezpečnostní prohlídky cestujících odlétajících z ostrova Barra. Je to kancelář umístěná v rohu letištní restaurace.
Mezitím jsem se dozvěděl, že David žije spokojený manželský život, protože jeho žena bydlí v Newcastlu, tzn. několik set kilometrů odsud. S bratrem prodal rodinné pozemky ve Skotsku a koupili si pozemek v Portugalsku, kde postavili nějaké domky na pronájem. Taky mi vysvětlil, jak na letišti v Obanu pracuje 12 lidí, jeho provoz stojí kolem jednoho milionu liber ročně a tržby jsou asi 50 000. To je letiště, kam jsem původně chtěl letět, ale zavírali už v neuvěřitelné čtyři hodiny odpoledne... Vysvětlování ekonomické situace letiště Oban prokládal David mnoha šťavnatými výrazy. Každopádně v Glenforse, kde David žije, bude ještě jeden den i můj domov.
