Proč francouzskou policii zajímá, zda má český pilot záchranný člun

Pátek jsem začal filmováním La Rochelle, města, jehož jméno mnozí znají ze Tří mušketýrů. Při filmování přístavu jsem se nemohl zbavit myšlenek na 20 tisíc protestantů, které kardinál Richelieu vyhladověl k smrti při obléhání města, píše Jiří Pruša ze svého letu nad evropskými ostrovy.

Poté jsem pokračoval směrem na sever do St. Nazaire, abych tu natočil místa bývalé německé ponorkové základny a loděnice, které dnes vyrábějí jedny z největších osobních lodí světa. Byl trošku problém s nízkou oblačností, kvůli níž jsem nemohl až nad přístav.

On-line: Evropské ostrovy z nebe

Zkušený pilot Jiří Pruša vyrazil 22. dubna 2014 na dvoutýdenní cestu nad evropskými ostrovy s letounem Dynamic WT-9 (OK-LEX) . Z cesty dlouhé 8 600 kilometrů posílá články, data a fotky  na iDNES.cz.

Pokračoval jsem přes La Baule, jednu z nejprestižnějších francouzských pláží. Dostal jsem chuť na oběd, tak jsem se rozhodl přistát na malém letišťátku na poloostrově Quiberon. Když jsem v kanceláři letiště chtěl platit přistávací  poplatky, otevřely se dveře a vstoupil policista se svou mladou kolegyní. Zeptal jsem se, zda jsem něco provedl. Řekl, že ně, ale že se půjdeme podívat společně k letadlu. Cestou jsme museli projít letištní restaurací. Všichni hosté, kteří se na mě pět minut předtím se zájmem dívali, jak přistávám, mě teď s rostoucí nedůvěrou sledovali, jak jsem eskortován dvěma městskými policisty.

U letadla vytáhl policista několikastránkový formulář a začal mi pomalu předčítat, co všechno mu mám ukázat. Seznam můžete vidět v páteční on-line reportáži. Celá prohlídka trvala padesát minut, během nichž restaurace přestala podávat obědy. Dal jsem si tedy potom hot dog, zaplatil přistávací poplatek a mohl jsem pokračovat dál v cestě. Ještě chvíli jsem přemýšlel, proč městští policisté v Quiberonu potřebují vědět, zda český pilot v českém letadle má záchranný člun, protože před dvěma dny letěl v Portugalsku nad mořem. Pravdu měl asi šéf letiště, který mi řekl, že na strážnici nemají co na práci, tak si koupili vysílačku, na které poslouchají komunikaci s letadly. Když slyší cizí přízvuk, okamžitě přijedou.

S čipem se tankování benzinu protáhlo desetinásobně

Letiště Dinard mi opět potvrdilo rozmanitost, se kterou lze pilotům komplikovat život. U palivové pumpy jsem se od místního pilota náhodně dozvěděl, že jako cizí pilot si musím vyzdvihnout u letištních hasičů čip pro natankování. Hasičská zbrojnice se nachází na druhé straně letiště, což představuje kilometr chůze tam a kilometr zpátky. Čip jsem dostal, ale bez jakéhokoliv vysvětlení. Po návratu k pumpě mi trvalo téměř půl hodiny, než jsem ji uvedl do provozu. Pak už stačilo znova přejít letištní plochu, vrátit čip, zaplatit a proklestit si cestu davem pasažérů, vystupujících z dopravního letadla a vrátit se ke svému letadélku. Obvyklá sedmiminutová záležitost se tak protáhla na rekordních 70 minut.

V sobotu plánuji doletět do Štrasburku, pokud počasí dovolí.