Poté jsem pokračoval směrem na sever do St. Nazaire, abych tu natočil místa bývalé německé ponorkové základny a loděnice, které dnes vyrábějí jedny z největších osobních lodí světa. Byl trošku problém s nízkou oblačností, kvůli níž jsem nemohl až nad přístav.
On-line: Evropské ostrovy z nebe Zkušený pilot Jiří Pruša vyrazil 22. dubna 2014 na dvoutýdenní cestu nad evropskými ostrovy s letounem Dynamic WT-9 (OK-LEX) . Z cesty dlouhé 8 600 kilometrů posílá články, data a fotky na iDNES.cz. |
Pokračoval jsem přes La Baule, jednu z nejprestižnějších francouzských pláží. Dostal jsem chuť na oběd, tak jsem se rozhodl přistát na malém letišťátku na poloostrově Quiberon. Když jsem v kanceláři letiště chtěl platit přistávací poplatky, otevřely se dveře a vstoupil policista se svou mladou kolegyní. Zeptal jsem se, zda jsem něco provedl. Řekl, že ně, ale že se půjdeme podívat společně k letadlu. Cestou jsme museli projít letištní restaurací. Všichni hosté, kteří se na mě pět minut předtím se zájmem dívali, jak přistávám, mě teď s rostoucí nedůvěrou sledovali, jak jsem eskortován dvěma městskými policisty.
U letadla vytáhl policista několikastránkový formulář a začal mi pomalu předčítat, co všechno mu mám ukázat. Seznam můžete vidět v páteční on-line reportáži. Celá prohlídka trvala padesát minut, během nichž restaurace přestala podávat obědy. Dal jsem si tedy potom hot dog, zaplatil přistávací poplatek a mohl jsem pokračovat dál v cestě. Ještě chvíli jsem přemýšlel, proč městští policisté v Quiberonu potřebují vědět, zda český pilot v českém letadle má záchranný člun, protože před dvěma dny letěl v Portugalsku nad mořem. Pravdu měl asi šéf letiště, který mi řekl, že na strážnici nemají co na práci, tak si koupili vysílačku, na které poslouchají komunikaci s letadly. Když slyší cizí přízvuk, okamžitě přijedou.
S čipem se tankování benzinu protáhlo desetinásobně
Letiště Dinard mi opět potvrdilo rozmanitost, se kterou lze pilotům komplikovat život. U palivové pumpy jsem se od místního pilota náhodně dozvěděl, že jako cizí pilot si musím vyzdvihnout u letištních hasičů čip pro natankování. Hasičská zbrojnice se nachází na druhé straně letiště, což představuje kilometr chůze tam a kilometr zpátky. Čip jsem dostal, ale bez jakéhokoliv vysvětlení. Po návratu k pumpě mi trvalo téměř půl hodiny, než jsem ji uvedl do provozu. Pak už stačilo znova přejít letištní plochu, vrátit čip, zaplatit a proklestit si cestu davem pasažérů, vystupujících z dopravního letadla a vrátit se ke svému letadélku. Obvyklá sedmiminutová záležitost se tak protáhla na rekordních 70 minut.
V sobotu plánuji doletět do Štrasburku, pokud počasí dovolí.
