Mutěnice, jedna z nejvýznamnějších vinařských obcí na Moravě, bývá obvykle cílovou destinací, kde se s turistikou většinou končí. Zvláště pak v době podzimních burčákových pochodů.
Pro tentokrát se však Mutěnice stanou nikoli lokalitou cílovou, ale výchozí s tím, že o interiéry cca šesti set vinařských bud se nebudeme zajímat. Ostatně vinaři mají teď na jaře i jinou práci než nalévat (cyklo)turistům.
Mutěnický Triangl
Novou dominantou Mutěnic je od letošního roku rozhledna na nejvyšším bodu obecního katastru Vyšicko (267 m). Hezky je vidět například od kostela. Dřevěná 12 metrů vysoká trojboká věž asymetrického tvaru je vyztužená železnou konstrukcí a doslova čeká na oficiální zpřístupnění, k němuž by mělo dojít co nevidět. Téměř vše je připraveno.
Rozhledna Triangl stojí nad mutěnickými vinohrady a nese starý název zdejší tratě. Její geometrická podoba byla tomuto názvu přizpůsobena.
Lze předpokládat, že v době burčákových pochodů u ní bude velmi veselo, neboť obě 2 km dlouhé přístupové cesty (zeleně značená a neznačená) vycházejí přímo od areálu mutěnických bud.
Na druhou stranu ne každému se asi podaří k rozhledně dojít, neboť výstup je místy značně strmý. Na kole velmi náročné zdolávání, zvláště po zelené značce!
Výhled z Trianglu je hezký hlavně při daleké dohlednosti: věnce hor na obzoru, zvlněná krajina kolem dokola spolu s příkrým profilem výstupové trasy narušují zažitou, ale mylnou představu o tom, že jižní Morava je rovina. Ve výhledovém panoramatu zaujmou také dva vysoké kouřící komíny hodonínské elektrárny, které by dle webových stránek ČEZu kouřit neměly...
Cyklostezka Mutěnka
Pokud si chcete užít v okolní krajině na kole rovinu, pak se vydejte na cyklostezku Mutěnka, která začíná v Mutěnicích poblíž vlakového nádraží. Jedná se o těleso zaniklé železniční tratě z Mutěnic do Kyjova v délce 13 km a s převýšením pouhých 17 m.
Mutěnické búdy a vinohrady
Cyklostezka Mutěnka na drážním tělese bývalé železnice Mutěnice – Kyjov
Jednodušší a pohodovější cyklistický terén v okolí nenajdete. Je třeba jen dávat pozor na poměrně úzký profil (2,5 m), občasné zpomalovací prahy a hustý provoz cyklistů i bruslařů.
Lokální železnice z Kyjova do Mutěnic vznikla roku 1900 a spíše než osoby vozila lignit vytěžený v blízkých dolech. Od 50. let 20. století pak hlavně lignit z Dubňan do hodonínské tepelné elektrárny. Pravidelná osobní doprava přežívala na trati až do roku 2004, poslední fotovlak projel o čtyři roky později. Na jaře roku 2012 byla na většinové části drážního tělesa slavnostně otevřena cyklostezka.
K významným záchytným bodům Mutěnky patří dvě bývalá nádraží. První v Dubňanech poblíž Jarohněvického rybníka má ještě původní nápis, je však zřejmé, že v brzké době podlehne generální přestavbě, pravděpodobně na penzion. Projíždějící cyklisty a bruslaře láká k odpočinku opodál stojící hospůdka se zahrádkou a také meditační areál Kamenná brána.
Nádraží v Dubňanech
Další budova nádraží ve Svatobořicích praská ve dnech příznivého počasí doslova ve švech. Od letošního roku v ní funguje restaurace s velkou vnitřní i venkovní kapacitou, celodenním vařením a vynikajícím dalešickým pivem. Tady se nezastavit je hřích!
Pochmurný lágr a úsměvné opice
Za žhavou turistickou novinku lze považovat také na podzim loňského roku otevřený Památník internačního tábora Svatobořice. Nachází na konci obce při hlavní silnici do Kyjova vedle areálu textilní firmy Technitex.
Původně uprchlický tábor zřízený již za první světové války pro migranty z Haliče a Bukoviny neblaze proslul v období 1942–45, kdy sem gestapo shromažďovalo rodinné příslušníky a známé různých nepohodlných, uvězněných nebo popravených osob. Táborem prošlo na 3 500 lidí, mnozí odtud putovali dál, například do Osvětimi. Památník je přístupný v odpoledních hodinách vždy o víkendech; během letní sezóny i ve středu, čtvrtek a pátek pro skupiny minimálně pět osob.
Památník internačního tábora Svatobořice
Svatoborské opice
Mnohem veselejší podívanou než prohlídka pochmurného památníku nabízejí nedaleké „svatoborské opice“ z doby okolo roku 1720. Dvě pískovcové busty znázorňující hlavy římského boha Januse (bůh dveří a vstupů) se dvěma tvářemi najdete u branky do areálu bývalého panského dvora.
Původně zdobily vchod hlavní, ale při rozšiřování vjezdu pro těžkou techniku v dobách JZD byly sochy přemístěny. Obě zvětralé a poškozené „opice na vyhození“ prošly v roce 2016 generální odbornou restaurací a v plné kráse opět dotvářejí pestrý venkovský kolorit Svatobořic.
Náklo: bájná metropole Velké Moravy
Cyklostezku Mutěnku máte projetou z Mutěnic do Kyjova doslova za chvilku a bylo by jistě škoda nezavítat ještě někam jinam. Od hospůdky v bývalém svatobořickém nádraží odbočuje krásná cyklostezka podobné kvality a profilu jako Mutěnka směrem k Milotickému zámku. A když už jste v Miloticích, pak nemůžete minout 2 km vzdálený vrch Náklo (265 m) přezdívaný někdy taky jako Vrch lží.
Podle přitažlivé, ale exaktní vědou neakceptované teorie se právě v okolí Nákla nacházelo bájné centrum Velké Moravy – slovanský Veligrad. Teorie předpokládá, že velkomoravská metropole ležela v terénním kráteru obklopeném výrony hořících uhlovodíků, což mělo přivádět v úžas všechny přijíždějící cizince.
Liliový kříž a kupec Sámo
Milotický zámek
Plochý vrchol Nákla s velmi omezeným výhledem slouží jako malé poutní místo moravských srdcařů. Stoji na něm Liliový kříž a dokola sochy Sáma, Rastislava, Svatopluka a Kontantina a Metoděje.
V plánech je dlouhodobě také výstavba rozhledny, mezitím však jižní obzor zcela zarostl neprůhlednou plantáží rychle rostoucích dřevin, takže případná vyhlídková věž by musela být hodně vysoká. Srdcař moravsky chladnější očekává od Nákla asi víc.
Půvab baťovských domků v Ratíškovicích
V okolí vrchu Nákla by se hořlavé uhlovodíky pod zemí určitě našly, v minulosti se však v okolí těžil spíše lignit. Nejpozoruhodnější památku představuje v tomto ohledu bývalý důl Tomáš 1 km jižně od vrcholu Nákla, v němž začala pro potřeby svého průmyslového impéria těžit lignit v roce 1934 firma Baťa. Vytěžené uhlí se odtud vozilo po kolejích přes Rohatec k Výklopníku na Baťově kanálu a pak lodí do Otrokovic.
V osadě Baťovka
V těsném sousedství dolu vznikla dělnická kolonie tvořená typickými baťovskými domky z červených cihel, která se dodnes jmenuje Baťovka a je součástí Ratíškovic. Baťovka si žije svým izolovaným poklidným životem a určitě stojí za vidění.
Může se hoditMapa Jak se tam dostat |
