Od našeho průvodce Damiána dostáváme sněžnice, ale nasazovat je nemáme, velkou část cesty si ušetříme šestisedačkovou lanovkou (mají tu dvě, stejný počet kabinkových lanovek a po osmi menších lanovkách a deseti vlecích). Je superrychlá, takže i když fouká, jako lyžaři nepromrznete a hned se zase můžete spouštět do údolí po sjezdovkách.
Těch je k dispozici přes 80 kilometrů všech stupňů obtížnosti, místa je na nich dost, některé jsou široké skoro jako pražská Letenská pláň.
A když si chcete dokázat své umění v hlubším sněhu mimo urolbované svahy, nikdo vám nebrání. A nikdo se nezlobí ani na snowboardisty, mají tu dva velké snowparky.
Na polární stanici
Za pár minut překonáme skoro kilometrové převýšení. "Nasadit sněžnice!“ radí průvodce Damian a jako první šlápne do bílého moře. Pomalu stoupáme prašanem obklopeni zasněženými skalami, do plic nám proudí zmrzlý kyslík, modrá obloha, slunce - je tu nádherně. Po půlhodině zahlédneme na obzoru stan a dřevěné tyčky. Vzápětí zaslechneme štěkot, psi zavětřili.
Připadám si jako na polární základně na Aljašce, kolem vojenského stanu trčí ve sněhu zastrkané boudy, je jich asi dvacet. U každé na šňůře přivázaný jeden husky. Šéf smečky Christophe se přemýšlivě rozhlíží, pak vykročí k jednomu z nich a zapřáhne ho k saním.
"Znám každého dokonale a vím, s kým se snesou, a s kým ne. Taky myslím na to, jestli je některý ze psů unavený a potřebuje pauzu,“ vysvětluje alchymii při sestavování spřežení. Úplně na závěr přivede fenku. Šovinisti to neradi uslyší, ale jen psí dáma dokáže reagovat na povely levá a pravá. To jediné musher k ovládání potřebuje.
Levá a pravá
Usadím se do saní, psi jako pološílení trhají postrojem, pak Christophe odsekne brzdu a spřežení vystřelí jako šíp. Naše cesta vede k místní přehradě zaklesnuté na samé hranici s Itálií. Je to třetí největší umělá nádrž ve Francii.
Dole v údolí se snažím najít hotel, kde bydlíme. Středisko Val Cenis se skládá ze dvou vesniček Lanslevillard a Lanslebourg, které propojuje bezplatný skibus jezdící od rána do večera. V horní obci mají krytý bazén s vířivkou a vodními atrakcemi, horolezeckou stěnu i kluziště. V nedalekém Termignonu si zase můžete užívat sáňkařské dráhy. Koho omrzí sjezdovky, může nasadit běžky a prosvištět upravené stopy v okolí přehrady.
"Chceš si zkusit řízení?“ ptá se musher Christophe. Přikývnu. Stačí říkat levá a pravá, vedoucí fenka spolehlivě poslouchá a tažní psi ji bezhlavě následují. Christophe má přehled, vyzná se snad ve všem od lovectví přes klokany až po tankery. "Mezi psy je mi ale nejlíp. Nedokážu se jich vzdát a jim je tady nejlíp. Nedělám to pro peníze, těch mám dost,“ říká.
Nekonečná večeře
Když se vracíme na základnu, už se stmívá, Christophe rozdává psům za jejich celodenní práci odměnu. Aby se také napili, zalije granule v misce vodou z barelu. Psi se na porci vrhnou, misku vymetou, pak se stočí do klubíčka a usínají.
Průvodce Damian mezitím zajistil večeři. Venku třeští mráz, ale ve stanu bublají kamínka, rozžínáme svíčky. Savojská večeře je neodolatelná, ale také nekonečná. Začínáme aperitivem, při něm se objeví na stole vynikající sušená šunka a sýry.
A pak přichází na řadu pekáček s tartiflette, připomíná zapečené brambory, ale je prolitý skvělým rozteklým sýrem. Vypadá venkovansky a tradičně, ale kupodivu není původní stravou horalů. Recept vznikl teprve před dvěma desetiletími ve sdružení odborářů výrobců sýru Reblochon, kteří chtěli zvýšit prodej.
Už nemůžeme, ale Damian nemilosrdně servíruje dezert - koláč s borůvkami nasbíranými v létě v okolí Val Cenis. A na úplný závěr vytáhne trumf: vlastnoruční várku místní pálenky génépi, alkohol z pelyňku, něco na způsob naší becherovky.
V Napoleonových stopách
Venku už je úplná tma. Jak se dostaneme do údolí? Damian má naštěstí v batohu baterky. Nasazujeme sněžnice a scházíme do údolí.
Vede nás pohodlná horská silnice L’Escargot. V létě po ní jezdí auta, v zimě se promění v osmnáctikilometrovou sjezdovku. Kdysi ji nechal vystavět Napoleon, aby průsmyk mohli překonat i dělostřelci. Dnes dělá radost lyžařům, kteří si chtějí vychutnat pohled na ledovcové krunýře.
Damian říká, že nejvhodnější doba pro dovolenou ve Francii je březen a duben, ale také první týdny v lednu. "Francouzi mají konec roku spojený nejen s dárky, ale i s placením daní, takže začátkem roku nemají na dovolenou peníze.“
Příští rok navíc bude Val Cenis ještě atraktivnější. Místní přes léto postaví lanovku, která spojí nedaleký skiareál Termignon, a tak celkem přibude dalších 35 kilometrů upravených sjezdovek.
Týdenní skipas pro dospělého vyjde na 138 eur, ale když si koupíte zájezd s cestovní kanceláří, které mají s lyžařskými centry smlouvy, můžete ušetřit jak za lyžování, tak za ubytování. Apartmány stojí zpravidla hned u lanovek, takže na sjezdovky se dá vyjet hned z lyžárny.
Zajít do restaurace je ve Francii dražší, ale je to vždy výjimečný zážitek. Jídlo se vyplatí nakoupit v údolí, v níže položených supermarketech jsou logicky nižší ceny. Pak už jen zbývá mít štěstí na počasí. Zatažená obloha je však v Savojsku spíš náhoda.
Může se hoditJak se tam dostat Při cestě autem počítejte s mýtným na francouzských a švýcarských dálnicích. V Alpách jsou některé horské průsmyky v zimě uzavřené. Jejich seznam a další informace o cestování ve Francii najdete zde: http://cz.franceguide.com/ Pokud nejedete ve větší skupině, lze využít i letadlo. EasyJet: denně do Ženevy, Air France: 2x denně do Lyonu, ČSA: denně do Marseille. Odtud pak cesta trvá dvě až tři hodiny taxíkem nebo autobusem, který lze rezervovat na webu www.altibus.com Ceny potravin 12 vajec 2,20 € (ceny se mohou v různých střediscích lišit) |
