Je listopadové pondělní ráno. Po dvou letech lyžařského půstu se blížíme k lanovkám. Navíc k takovému fenoménu, jakým je ledovec Hintertux na samém konci jednoho z nejkomplexnějších rakouských sportovních regionů, tyrolského Zillertalu.
Mimochodem: zillertalských 542 kilometrů sjezdovek mám ráda. Vlastně je mám hodně ráda, protože protínají skrz naskrz nejširší vedlejší údolí táhnoucí se od řeky Inn na jih a člověk může podle počasí, ročního období i momentální nálady jezdit prakticky kdekoli a na čemkoli. Samozřejmě – na podzim ještě není všechno v provozu, ale už ten pocit, že si můžete někde zajezdit na prašanu, je skvělý.
Celkem svižně projíždíme Mayrhofenem, posledním větším městečkem, kde si nakonec děláme základnu. Původní chvilkový nápad na zimní kempování ve wohnmobilu čili obytňáku dole na parkovišti u lanovky ustoupil pohodlnosti. Přece jen se třemi dětmi je po lyžování mokré veteše dost a sušit všechnu na prostoru dva krát čtyři metry, to rádi oželíme.
 |
Proto dáváme přednost komfortu apartmánu v alpském stylu: wellness, velká terasa s výhledem na ledovec a sklenka Glühweinu, tedy svařeného vína, je také princip.
V autě jako doma
A tak opouštíme Mayrhofen v ranních hodinách a vyjíždíme po klikaté silničce s nezvyklým označením L6. Údolí se během půl kilometru smrskává do miniaturního tvaru. Jako by člověk s každou serpentinou stoupal do jiného světa.
Z inverzních 630 metrů nad mořem se točíme v prudkých obratech podél potoku Tuxerbach přes Finkenberg, Vorderlanersbach, Tux, Juns až do Hintertuxu.
Pohled z ledovcového lyžařského areálu Hintertux na údolí Zillertal. Z inverze vystoupáte do jiného světa.
Na silnicích je jen poprašek, ale i tak je náhon na všechna čtyři kola výhodou. Nullgradgrenze, neboli hranice, od které padá sníh, je dneska poměrně vysoko, ale v horách řidič nikdy neví. Proto máme s sebou prostorný Volkswagen T6 Multivan 2.0 TDI 4×4. Přiznávám, pro toto auto jsme sněhové řetězy ani nebrali.
A pak jsme najednou tu. Děti jásají a (do)oblékání znovu prověří schopnosti multivanu. Kufr slouží nejen jako úložný prostor, ale i lavice na sezení, ratolesti se pohodlně přezouvají uvnitř, kde mají od předních sedadel komfortní rozestupy.
Nástupní stanice ledovcového areálu Hintertuxer Gletscher je od nás asi tak čtyři řady zaparkovaných aut. Pro děti v přezkáčích výhoda, pro rodiče s nákladem lyží dvojitá.
V nitru ledovcové trhliny
Na Tuxu, jak mu Češi podomácku říkají, se lyžuje 365 dnů v roce. Je to jediný celoročně zprovozněný areál v Rakousku. Už jsme ho zažili v květnovém vedru i říjnovém babím létě, v prosincové vlhké mlze, za vichru, ale i za dokonalých podmínek s půlmetrovým prašanem, takže nás teoreticky nemá čím překvapit.
Hintertux je ledovcový lyžařský areál na konci tyrolského údolí Zillertal, které je prošpikováno „pistami“ jak maso na svíčkovou.
Jenže tentokrát si hodláme uďobnout více než jen perfektní lyžování a tradiční výjezd Gletscherbusy. Systém na sebe navazujících kabinových lanovek je pro mě z pohledu kapacity skousnutelný, velké „dobytčáky“, jaké jsou ve francouzských lyžařských střediscích či ve švýcarském Zermattu, to vážně nejsou.
Celé to končí na Gefrorene Wand. Uf, 3 250 metrů nad mořem je tu. A všichni to musíme zpočátku rozdýchávat, protože je to pěkná výška a samo zdolání kovového schodiště na vyhlídkovou terasu se zdá prvních pár minut jak výstup na osmitisícovku.
A pak už nás čeká Paulo. Vypadá jako opravdový horal, jenže je to spíš namixovaný Evropan, jenž se naučil dobře svoje řemeslo. Naučil se žít v ledovcové trhlině pod Gefrorene Wand, kam teď vodí turisty.
Natur Eis Palast je největším překvapením po dvanácti letech, kdy jsme na Tuxu byli naposledy. Prohlídka trvá místo plánované hodiny více než dvojnásobek, z ledového paláce vylézáme „vyflusaní“, ale okouzlení.
Z inverze vyjedeme rovnou do sluneční lyžařské lázně.
Potom už se jde lyžovat, protože sjezd z více než tří tisíc metrů nad mořem za ideálního počasí je v podání Hintertuxu hodně vymazlená záležitost. Lyžařská instruktorka neboli hezky po německy Skilehrerin se ujímá dětí a ty dělají přesně to, co po nich Imke chce a co by se rodičům nikdy nepodařilo.
A sjíždějí s přehledem o šest set výškových metrů níže na Tuxer Fernerhaus a my máme co dělat, abychom s nimi udrželi krok.
Ze života lanovek
A je tu další den a na Tuxer Fernerhaus čeká Konstantin. Podívat se do zákulisí lanovkového divadla je možnost, která se neodmítá. Prolézáme sklepními prostory a ani nám nepřipadá divné, že se vlastně pohybujeme v nitru skály. Děti baví „nemocnice“ pro kabinky, tedy dílna, kde se pravidelně opravují a prohlížejí jednotlivé kabiny a jejich součásti.
Výstupní stanice lanovky na Gefrorene Wand
„Každý rok provedeme kompletní revizi závěsných zařízení u třetiny kabin, během tří let projdou všechny gondoly zevrubným servisem. A pak začínáme opět od začátku,“ říká Konstantin.
Je tu také „garáž“, kam se schovávají kabinky na noc nebo na léto, pokud nejsou nasazené. V tak velké garáži jsme tedy ještě nebyli! Konstantin nám ukazuje agregáty, které pohánějí obrovská lana, chvilku sedíme v rolbě a najednou vyroluje vrata do skutečné garáže, posadí mě za sebe a po pistách vyrážíme na zdejší div – Gletscherbus 3, nejvýše položenou dvoulanovou cirkulující kabinovou lanovku na světě. Sice tomu nerozumím, je to technika, že… ale vypadá to monumentálně.
Nejlepší snídaně na světě
Příští ráno se na Tuxer Fernerhaus sháníme po něčem k snědku. Útulná kabinová lanovka s vyhřívanými sedadly zastavuje v mezistanici a během mžiku se proměňuje v nesmírně zajímavou restauraci.
A my jezdíme nahoru a dolů pod Gefrorene Wand a přitom ochutnáváme tyrolské jogurty, místní salámy i sýry, domácí mléko, skvělé houstičky i horkou čokoládu, ve které stojí lžička, jak je mléko tučné.
A původní plán, že uděláme jen dvě „rundy“, bere za své, protože při takovém počasí, kdy se okolní třítisícovky doslova cpou do foťáku, se snídá jedna báseň.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Desetidenní dálniční známka v Rakousku vyjde na 9,60 eura (245 Kč). Můžete ji zakoupit na shop.asfinag.at. Mnichovu se vyhněte v dopravních špičkách, probíhající dálniční opravy vás mohou zdržet. Za kolik tankujete Skipasy (1denní 4denní) Web: |
