Život ve městě Zamość plyne po většinu roku v poklidném duchu. Město je sice díky ojediněle dochovanému konceptu tzv. ideálního renesančního města zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, ale ani tak sem příliš mnoho návštěvníků během roku nezavítá.
Do města je totiž odevšud dost daleko a celá oblast, jihovýchodní cíp dnešního Polska, zůstává velmi řídce osídlená.
Poláci, Arméni, Židé i Italové
Záhy po úsvitu je Rynek Wielki (hlavní náměstí) ještě prázdný, po ploše dokonale symetrického prostoru jen sem tam spěšně projde osamělý chodec. Kdybychom si tu chtěli zkusmo odkrokovat stovku metrů, tak máme ideální šanci: všechny strany čtvercového náměstí mají přesně tuto délku a symetrii narušuje na severní straně jen radnice, která směrem do středu náměstí „vysílá“ dvě symetrické rampy se schodišti.
Vystupujeme nahoru a když se dostaneme do radničního prvního patra, tak k nám přes střechy městských domů proniknou první paprsky ještě mladého slunce.
Pak přijde čas obejít náměstí kolem dokola, což lze bez výjimky učinit ve skrytu podloubí. Všechny domy jsou vzorně opravené a na některých objevujeme znaky a nápisy připomínající jejich někdejší majitele a obyvatele.
Výrazně barevné domy v severní frontě patřily arménským kupcům, naproti bydlel italský architekt Bernado Morando. A o blok dál začínala židovská čtvrť, z níž se dochovala alespoň synagoga.
Dějiny města Zamość se totiž začaly psát jako vzorový příklad, v němž se spojila idea osvíceného vladaře s panevropským rozhledem. Když se Jan Zamojski, bohatý polský šlechtic a vojevůdce, rozhodl v roce 1580 založit město, inspiroval se evropskými vzory, zejména italskými renesančními sídly. K výstavbě najal Itala, zmíněného Bernarda Moranda, který město vystavěl na šachovnicovitém půdorysu s velkým náměstím v centru. Mohutné opevnění, v rovinaté krajině nezbytné, pak zařadilo Zámostí mezi nejdůležitější pevnosti polsko-litevského státu.
Tzv. arménské domy na náměstí v Zamošči svědčí o rozkvětu města v raném novověku..
Obnovená synagoga je jedinou výraznější památkou na kdysi silné židovské osídlení v Zamošči.
Poloha na důležité obchodní spojnici mezi Baltským a Černým mořem přilákala do města Zamość mnoho cizích obchodníků, mezi nimi i arménské kupce, Židy a další národnosti. Po staletí mělo město skutečně multikulturní charakter a tento fakt nezměnilo ani několikeré střídání panstva, včetně ruské nadvlády v 19. století.
Místní pevnost, postupně zdokonalovaná, odolala během následujících staletí většině nájezdů (mj. kozáckému a švédskému obležení), ale ve 20. století už bylo všechno jinak.
S vypuknutím druhé světové války se totiž Zamostí ocitlo v kleštích dvou totalitních mocností, nacistického Německa a komunistického Sovětského svazu. Tato pozice znamenala pro velkou část obyvatelstva smrt nebo deportaci. Zamostí s okolím se z ideálního renesančního města mělo proměnit ve výkladní skříň nacistických rasových plánů.
Rotunda, místo smrti a utrpení
Železnici vinoucí se jižně od hradeb města přecházíme již v době prodlužujících se stínů a cesta nás vede širokým koridorem k jihu. Ale řady prostých pomníčků po obou stranách prozrazují, že to není jen tak obyčejná alej a po pár stech metrech se před námi zjevuje mohutná kruhová budova.
Rotundu, jak se objekt nazývá, nechali postavit počátkem 19. století Rusové jako předsunuté zesílení městského opevnění, ale všeobecnou známost – v těch nejčernějších barvách – získala až mnohem později.
Pohřebiště kolem Rotundy
Po vypuknutí druhé světové války totiž připadlo město Zamość na základě Molotov-Ribbentropova paktu nacistům a ti začali následujícího jara konat. Opuštěná, stranou očí ležící Rotunda se hodila ideálně pro gestapo, které zde provádělo brutální výslechy a záhy se zde začalo také popravovat.
Mezi oběťmi nacistického řádění v Rotundě byli nejčastěji příslušníci místní inteligence (učitelé, právníci, kněží, doktoři apod.), dále partyzáni či lidé spojení s hnutím odporu a po napadení Sovětského svazu v červnu 1941 zde nacisté stříleli také sovětské válečné zajatce.
Poměrně pestrého spektra nešťastníků, jejichž život tu vyhasl, si všímáme při ztichlém bloumání kolem Rotundy. Hroby povstalců, často příslušníků Zemské armády (Armija Krajowa), jsou vesměs vzorně udržované, často obložené květinami. To hroby zavražděných sovětských válečných zajatců působí o poznání prostším dojmem, ale přes dlouhodobě napjaté polsko-ruské vztahy jsou také v dobrém stavu. Jen málo náhrobků nese Davidovu hvězdu, životní cesta většiny místních Židů (ti ve 30. letech 20. století tvořili skoro polovinu obyvatel města) totiž skončila v nedalekém vyhlazovacím táboře Belzec (psali jsme: Ticho, až mrazí. Vyhlazovací tábor Belzec ukazuje, jak fungoval holocaust). Na řadě hrobů žádné jméno nenacházíme.
Pohled dovnitř Rotundy z obvodové zdi
Hroby partyzánů na pohřebišti před Rotundou jsou opatřené polskou červenobílou stuhou.
Při vstupu do vlastní Rotundy procházíme dřevěnými vraty s dochovaným německým nápisem Gefangenen Durchgangslager (vězeňský tranzitní tábor). Hned za nimi označuje pamětní kámen místo, kde vězně stříleli. Pak se noříme do zšeřelých kobek Rotundy, v nichž gestapo provádělo výslechy a zadržovalo „odsouzené“.
Výraz Durchgangslager ovšem v tomto případě značí typický nacistický eufemismus: pro mnoho „chovanců“ toto místo znamenalo tranzit leda tak na onen svět. Celkový počet obětí nacistického řádění v Rotundě se odhaduje na osm tisíc.
Nové Německo na Východě
Někteří z těch, kteří byli zavražděni v Rotundě, se ovšem stali víceméně náhodnou obětí obřího projektu nacistického sociálního inženýrství. Ten nesl název Generální plán Východ (Generalplan Ost) a jeho cílem byla kolonizace oblastí východní Evropy německými dosídlenci.
Generální plán VýchodGeneralplan Ost (GPO) neboli Generální plán Východ představoval syntézu nacistických představ o kolonizaci východní Evropy árijským obyvatelstvem po vojenském dobytí území. Hlavním principem bylo násilné odstranění (fyzickou likvidací či přesunem) původního obyvatelstva z oblasti mezi tehdejšími východními hranicemi Německé říše a Uralem a následné osídlení této ohromné oblasti německými kolonisty. GPO počítal s vyvražděním celých velkých skupin obyvatelstva (zejména Židů) a s přesunem asi 50 milionů lidí za Ural. Vyhnanci měli být v první fázi nahrazeni asi deseti miliony německých novoosídlenců. Zatímco v řadě oblastí dobytých wehrmachtem opravdu došlo k vyvraždění velké části usedlého obyvatelstva, kolonizační akce se z časových i kapacitních důvodů uskutečnila jen ve velmi omezeném rozsahu. Oblast kolem města Zamość je nejvýznamnějším příkladem tohoto šíleného pokusu. |
Byla to právě oblast kolem města Zamość, poskytující úrodnou půdu, kterou nacisté vybrali jako „zkušební“ pro osidlování východní Evropy árijci.
Tento kout Říše se měl stát vzorovou ukázkou pokrokové německé civilizace, s „mnohem krásnějšími vesnicemi a typickým německým pořádkem“, jak si jeden z místních velitelů poznamenal.
Relokační plán měl ovšem jeden podstatný háček. Aby se zde mohli usadit přicházející němečtí osídlenci, bylo nejprve třeba z vesnic v okolí města vyhnat usedlé slovanské obyvatelstvo. A mnozí se nechtěli dát.
Akce začala testovací fází v listopadu 1941, kdy nacisté v okolí města „vyklidili“ prvních sedm vesnic.
O pár měsíců později už to byly desítky sídel, jejichž obyvatelé měli být buď rovnou postříleni (to v případě, že by kladli odpor) či převezeni do tranzitních lágrů, odkud pak pokračovali na nucené práce do Německa či do koncentračních táborů. S tím, jak Generální plán Východ nabýval na intenzitě, ovšem rostl i odpor vesničanů. Mnozí vyměnili pluhy za zbraně a přidávali se k již operujícím partyzánským skupinám.
Nacistické stráže dohlížejí v prosinci 1942 na vyhánění vesničanů v okolí Zamošče.
Největší počet zajatých vesničanů skončil v Rotundě v létě roku 1943, kdy se místní nacistické velení, znervóznělé nevelkým úspěchem osidlovací akce, rozhodlo „vyčistit“ ohniska odporu v okolí města. To už se odbojné vesnice rovnou vypalovaly a osoby, které přežily vlastní vojenskou akci, vesměs čekala kulka na nádvoří Rotundy.
Když se vracíme z Rotundy zpět, je už šero a městské hradby osvěcuje tlumené světlo. Procházíme městem, které bylo založeno osvíceným vladařem na principu pokrokových myšlenek, aby se po několika stech letech stalo jevištěm nejhrůznější kapitoly evropských dějin. Rotunda už za námi zmizela ve tmě, ne však její memento: toto se už nikdy nesmí opakovat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditDoprava Informace |
