Kolosální Walhalla. Pyšný chrám německých velikánů inspirovali Vikingové

Bavorský panovnický rod poznamenala vysoká koncentrace excentrických osobností. Nesmrtelnou slávu mezi nimi získal šílený král Ludvík II. Bavorský, jehož odkaz symbolizuje světoznámý kýčovitý zámek Neuschwanstein. Další kontroverzní připomínkou bavorských vladařů je památník Walhalla.

Walhalla se nachází poblíž našich hranic, těsně vedle starobylého Řezna (Regensburgu). Tam z výšin zeleného pahorku položeného nad širokým tokem Dunaje září monumentální bílý chrám.

Hned na první pohled je jasná inspirace obdobnými stavbami antiky: zčásti římským Pantheonem a zejména ústředním chrámem aténské Akropole - Parthenónem, jehož je volnou kopií.

Perfektní umístění do krajiny, společně s dokonale promyšleným průčelím, mnohonásobně zvyšuje impozantní efekt celého komplexu. Posvátný areál je dobře vidět už z velké vzdálenosti a v kontextu pozdějších peripetií dějin okamžitě vyvolá silné emoce.

Pompézní soubor byl dokončen roku 1842. Své jméno obdržel dle bájného nebe severských Vikingů, kde po své hrdinské smrti na bojišti společně hodovali stateční válečníci.

Podobnost s římským Pantheonem je též zcela záměrná, neboť nosnou ideu zbudování Walhally představoval záměr vytvořit svatyni jednotného germánského (potažmo kontinuálně německého) národa, pod jejíž střechou bude vzdán věčný hold nejlepším osobnostem vzešlým z okruhu německého jazykového prostředí.

Mecenášem komplexu byl dědeček šíleného krále Ludvíka II. - Ludvík I. Bavorský. I život tohoto panovníka byl plný vzrušujících zvratů, velikášské posedlosti a nespoutaných eskapád.

Hlavním architektem Walhally byl dvorní stavitel Ludvíka I. Bavorského – Leo von Klenze, který zrealizoval starší záměr.

Mendl, Koperník i Radecký

Kolosální dílo uvnitř pokračuje s nezměněnou intenzitou. Zde je ale oproti přísně klasicistickému vnějšku mnohem jemnější, barevnější a zdobnější. O první překvapení se postaral nečekaně prosvětlený interiér.

Podobnost s chrámem tak pokračovala dál, jen místo oltáře dominovala prostoru socha Ludvíka I. Bavorského umístěná na čestné pozici. Ze všech stran mu pak sekundují sněhobílé kamenné busty velikánů politiky, vojenství, vědy, kultury a dalších disciplín. A vše doprovázejí mýtické Valkýry.

Sešli se tu společně Martin Luther, Karel Veliký, Marie Terezie, Immanuel Kant, Joseph Haydn a další. Dávným osobnostem, jejichž věrohodná podoba zůstala neznámá, byly věnovány pamětní desky. Přesto některé tváře mohou vyvolat určitý rozpor. Nás určitě překvapí přítomnost zakladatele genetiky Řehoře Jana Mendela, ale ten skutečně pocházel z německy hovořící rodiny.

Pohled k hlavnímu vchodu s pokladnou

Poněkud diskutabilní se jeví astronom Mikuláš Koperník, o kterého se navzájem přetahují Němci s Poláky. Přitom obě strany používají k obhajobě svých tvrzení vcelku objektivní argumenty. Ovšem náš dobrý známý Josef Václav Radecký z Radče, někdejší rakouský polní maršál, už asi znamená lehkou trefu vedle.

Zdánlivě strohá a absolutně přesná architektura a megalomanské pojetí (k památníku vede široké hladké schodiště o 358 schodech) občas svádí ke srovnání s kulturou Třetí říše. I já si dovedu barvitě představit Walhallu jako ideální kulisu pro klip slovinské kapely Laibach, obklopenou uniformě sestřiženými mladíky v pumpkách třímajícími planoucí pochodně.

Paradoxně, dle některých pramenů si samotní nacisté udržovali od Walhally odstup. Jiné zdroje zase zmiňují Hitlerovu fascinaci komplexem. Což dokumentují snadno dohledatelné snímky.

Výhled k Alpám

Současný počet bust se pohybuje okolo sto třiceti, pamětních desek je přes šedesát. Informační podklady se i u tohoto údaje různí, ale je pravděpodobné, že jejich množství bude nadále vzrůstat.

O instalaci bust a desek rozhoduje bavorská vláda, podmínkou je minimálně dvacetileté období od úmrtí dotyčné persony. A samozřejmě příslušnost k německému jazykovému okruhu. V protikladu s vikinskou legendou se sem mohou dostat také ženy.

Reliéf na průčelí představuje motiv Vznik Německého spolku.

Podzemí památníku ukrývá veřejnosti nepřístupnou Síň očekávání určenou pro adepty na přesun o patro výš. Ta však zůstala nedokončena. Před pár lety památník prošel celkovou rekonstrukcí. Z vrcholu schodiště se otevírá krásný výhled, za vhodného počasí lze odtud spatřit i zubaté štíty Alp.

Posvátnost Walhally podtrhuje takřka úplné absence stánků se suvenýry, cetkami a podobným zbožím, menší pohostinské objekty jsou diskrétně zatlačeny zcela do pozadí. A zároveň je památník otevřen i během zimního období (mimo svátky).

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Jak se tam dostat
Motoristé mohou využít dálničního tahu přes Rozvadov a následně po dálnici A93 se dostat do Řezna. Přímější cestu slibuje trasa Folmava – Furth im Wald – Řezno. Z města je pak nutné pokračovat po levém břehu Dunaje do obce Donaustauf, kde vás směrovky dovedou k placenému parkovišti nedaleko památníku. Donaustauf též spojuje s Řeznem přímá autobusová linka.

Starodávný hrad
Kromě Walhally se Donaustauf pyšní troskami hradu, jemuž předcházela keltská pevnost datovaná do 5. století před naším letopočtem. Hradní zříceniny vévodí sousednímu pahorku, který od Walhally odděluje boční údolí. Jádro ruin obsahuje raně románské pozůstatky, včetně pozoruhodných zbytků kaple.

Bohaté dědictví krále Ludvíka I. Bavorského
Příbuzné architektonické rysy s Walhallou nese Hala osvobození u Kelheimu či variace vily z římských Pompejí v Aschaffenburgu. Ludvík I. Bavorský se současně podílel na extrémně nákladném rozšíření ingolstadtského pevnostního systému. A především radikálně proměnil tvář Mnichova, který obohatil o řadu reprezentativních objektů.

Internet
www.schloesser.bayern.de
www.touristinfo-donaustauf.de