Omán, jedna ze zemí Arabského poloostrova, je ropná velmoc tvořená především pouští. V mnohém je podobná a přesto tolik odlišná od svých sousedů. Prakticky veškeré bohatství země se vkládá do obyvatel, služeb a infrastruktury.
Ománci jsou bohatí a šťastní, a nejspíš proto i velmi pohostinní k druhým. Na rozdíl od Saúdské Arábie, kam je problém se vůbec dostat, i nestálého Jemenu s trvající hrozbou občanské války, vás v Ománu přivítají s otevřenou náručí.
Druhé největší město Ománu, Salalah (Salála), se během letních měsíců stává vyhlášenou rekreační oblastí pro rozpálený Arabský poloostrov, neboť sem zasahují monzunové deště a mění Dhofarskou vysočinu v zelenou oázu plnou divokých řek a vodopádů.
Toto období má arabské označení khareef a místní o něm básní se zasněným pohledem. Avšak i po zbytek roku se krajina s proschlou vegetací výrazně liší od zbytku země a je zde co objevovat.
Za ománským kadidlem
Půjčoven aut je v Salalahu mnoho, výběr bohatý a podmínky prakticky totožné. Půjčujeme si to nejlevnější, co mají, Hyundai Accent na 24 hodin za 10 ománských rialů (cca 600 Kč). Auto je pojištěné, s automatem, limit 225 km. Každý další najetý kilometr nás bude stát 50 baiza (cca 3 Kč). Majitel půjčovny nám věnuje i praktickou mapu města a okolí.
Kadidlovníková plantáž
Prvním cílem je wádí Dawkah, proslavené pěstováním kadidlovníků pravých, jejichž míza je již po staletí významným obchodním artiklem Ománu. Stoupáme po luxusní dálnici č. 31 do útrob Dhofarské vysočiny a čekáme údolí zarostlé hustými háji keřovitých stromů.
Trochu nás tedy zaskakuje plotem obehnaná plantáž se stromky vysázenými v pravidelných rozestupech, jako podle pravítka. Dá se ale mezi ně aspoň sejít a detailně si je prohlédnout.
Cesta za prorokem
Na naší mapce je vyznačena spousta míst nesoucích v názvu slovo Ayn, tedy „pramen“. Na všechny nemáme čas, ale aspoň k jednomu se na zkoušku vydáváme. Pramen Ayn Garziz (někde jako Jarziz) na okraji města je perfektní lokalita na rodinný piknik, který východní národy tolik milují. Nebo aspoň krátký odpočinek, při kterém nám dělají společnost barevní ptáci lejskovci a lenošivé vážky.
Pokračujeme horami s úžasnými výhledy do hlubokých údolí, až dorážíme ke zdánlivě zapomenuté Jobově hrobce (An Nabi Ayub). Job se objevuje v Bibli, Koránu i Tóře, vždy jako Satanem zkoušený a trpící muž, který přišel o své postavení, zdraví i rodinu, avšak ve víře v Boha nepolevil a následně za to byl odměněn.
Hrobka proroka Joba
My nacházíme lesklým suknem potažený sarkofág, otisk prorokova chodidla ve skále a na zdi hrobky zajímavý rodokmen začínající Adamem, na kterém jsou jako proroci znázorněni i Job a Ježíš. Zahradou s hrobkou nás provází místní děda a osvětluje nám i záhadu ruin „chybné“ mešity. Pochází z doby před Mohamedem (7. století), kdy náboženským sídlem nebyla Mecca, ale Jeruzalém, a proto mihráb, výklenek určující směr modlitby, ukazuje na sever místo na západ.
Při loučení nás děda ještě posílá k nedalekému prameni, který je podle pověsti léčivý. Zkoušíme, jestli se nějaké hojivé účinky přenesou na naše záda a ramena, tolik namožená nošením těžkých batohů.
Neplánovaný offroad
S přicházejícím soumrakem musíme při jízdě dávat pozor na volně se procházející velbloudy, vypadají jako přízraky. Potřebujeme z hor zase sjet na pobřežní dálnici do Mughsaylu. Mapa ukazuje jedinou cestu, začínáme klesat.
Jenomže asfalt mizí, povrch „měkne“ a my končíme nad prudkým štěrkovým svahem. Kdesi hluboko pod námi rachotí těžké bagry, zakousávají se do skály a staví silnici, která tu měla dávno být! Zkoumáme cestu pěšky, s baterkami a překvapujeme dělníky, ti nám ale potvrzují, že to jde sjet i bez 4x4.
Jeden z nich se vydává s námi a uklidňuje nás jeho nezájem. Sedí vzadu, čte si Facebook a jen občas zvedne hlavu a prohlásí „šuvej“, tedy „dál.“ Auto klouže ze svahu po písku, naráží na balvany, špatně se ovládá. Jsme smíření, že se tu zřítíme a naše cesta skončí. Záchrana přichází ze zadní sedačky. Dělník, který vidí naše zoufalství, sám usedá za volant a z pekla rozestavěné silnice nás bezpečně vyvádí.
Velbloudi se na večer stahují k napajedlům ve vesnicích.
Wádí Darbat se stejnojmennou říčkou
Napumpovaní adrenalinem svištíme nocí, už po rovné a široké dálnici. Je čas najít si místo na přespání. Mapa nabízí vyhlídkové místo za vesnicí Aftalqut, tak tam odbočujeme a ocitáme se na pláni nad vysokými útesy. Děláme si táborák a ohříváme večeři, stavíme stan a provádíme noční fotografické pokusy. Probouzí nás vycházející slunce a lákavé šplouchání moře, a tak si na liduprázdné pláži dopřáváme ranní koupel.
Za gejzíry
Okolí Mughsaylu nabízí překrásnou pláž, ale především dramatické pobřeží zformované přírodními silami z černých skal i bílých vápencových útesů, které omývá tyrkysové moře. V mohutné skalní plošině vznikly působením mořského příboje svislé průduchy, tzv. blowholes, kterými je voda hnána silou vzhůru a vznikají efektní gejzíry.
Mughsayl - zátoka s průzračnou tyrkysovou vodou
Bohužel moře má sílu k vytvoření gejzírů jen v období khareefu, a tak se tryskající vody nedočkáme, ovšem hukot vzduchu hnaného průduchy také stojí za to. Zklamaní rozhodně nejsme i z dalších důvodů. V průzračných zátočinách se nám daří zahlédnout delfíny a pozorovat mořské želvy hledající v mělké vodě něco k snědku.
Další tipy
V okolí Salalahu je kromě popsané trasy mnoho dalšího k vidění, ať jsou to hrobky proroků, početné krasové jeskyně, kterými je Omán proslaven, i další historická místa.
Za návštěvu stojí wádí Darbat s celoročně tekoucí řekou, menším vodopádem na ní i mohutným kamenným vodopádem nedaleko. Nejen geology nadchnou početné sinkholes, jeskyně s propadlými stropy, například Atayr nebo jedna z největších, Teiq.
Ve wádí Hinna, jednom z mála míst mimo Afriku a Austrálii, rostou staleté baobaby. A rozhodně není od věci se zastavit na rozsáhlém hřbitově rybářského městečka Mirbat a vzdát úctu proroku Mohamedovi Alímu. Právě on totiž podle legendy zajistil oblasti Salalahu dva měsíce dešťů v roce, díky nimž je dnes tolik odlišná a populární.
MedailonAnča a Petr Burešovi si našli společného a největšího koníčka v cestování již před lety a vždy je to táhlo nejvíce na východ, ať už šlo o východní Evropu, země Orientu, nebo dálnou Asii. Jinak ale mají za to, že každá země má své kouzlo a byla by škoda ji aspoň na chvíli nenavštívit. V září 2014 se konečně odhodlali uskutečnit svůj sen o výpravě, jejíž hranice neurčují termíny dovolené, ale jen finance a chuť, a vyrazili na 15měsíční lowcostovou cestu přes Asii na Nový Zéland. Na výpravu potom plynule navázalo několik měsíců objevování Země Pána prstenů. A jelikož si všechno pečlivě zaznamenávají, najdete jejich zážitky a fotky z této i předchozích cest na webu, případně aktuálněji na facebookovém profilu https://www.facebook.com/zcesty.pa. |
