Problematický vstup do obory Biela skala odrazoval jak za komunistické éry, tak po ní za „poĺovačiek“ novodobých prominentů. Divukrásná příroda tu zkrátka zůstávala jen pro vyvolené. Obavám z nepříjemností by teď měl být konec.
Na Slovensku se zapáleným lokálním patriotům podařil husarský kousek. Díky věcem nakloněným právníkům vyhráli bitvu paragrafů a její výsledek znamená precedens na Slovensku nebývalý.
Do obor (tady jim říkají zvernice), tedy oploceným kusům lesa, mohou lidé podle zákona o myslivosti vstupovat legálně a nikdo by je neměl vyhánět.
Oplocení totiž není odůvodněno ochranou lesa, ale uzavřením zvěře v honitbě. A za takové situace je zákaz vstupu pro veřejnost nezákonný.
Pěším, ale i cyklistům a lyžařům je tak vstup dovolen a jedné z posledních partií slovenské přírody už netřeba říkat terra inkognita.
Ne že by se sem nikdo dřív nedostal, místo bylo známé v nevelkém okruhu odvážných a umanutých milovníků přírody a malokarpatských fandů, ale vždy to byla návštěva nevítaná s rizikem opletaček. V Biele skale byly zaznamenány i potyčky místních obyvatel s ochrankou, při kterých došlo i na pěsti.
Branky, směrovky a infotabule
Nově zpřístupněný díl pohoří je opravdu pořádný, jde celkem o 3 200 hektarů. Posledním bílým místem na mapě Malých Karpat tak zůstává vojenský prostor Turecký vrch na opačné straně hor.
Dvojvrchol Jelenec-Geldek ze Skalnaté
Co se v nedávno zapovězené oblasti změnilo? Odstraněny jsou zámky a výstražné tabule, naopak přibyly směrovky a informační texty o zajímavých místech.
Na hlavních bránách Lesy SR vybudovaly průchodové branky, ale někde zmizely brány docela a vyrostla už i odpočinková místa se stoly a ohništi. Na jedno z nich narazíte např. v sedle Hubalová.
Poté, co letos v květnu vešel úřední verdikt ve známost, vznikl péčí právnických aktivistů tzv. oborový manuál. Díky němu se příchozí dozví, kdo, kdy a za jakých podmínek může jeho kroky po tomto jedinečném území kontrolovat.
Návštěvníci v některých našich oborách by tak Slovákům mohli závidět. Stačí vzpomenout dvě pohraniční – oboru Soutok a oboru Radějov, obě na jihu Moravy, kde jsou turisté považování div ne za vetřelce a nejen jim, ale i místním obyvatelům kladou lesáci a nájemci zlomyslné překážky.
Zelená hranice
Obora nese jméno podle pralesovitého hřbetu Biela skala.
Aby si Slovenské státní lesy zlepšily renomé, uspořádaly v květnu propagační akci – ukázkový návštěvní den. Připraveny a vyznačeny byly cyklistické okruhy. A že se tu na kole projíždí po dobrých a přitom atraktivních a fyzicky náročných cestách, netřeba zdůrazňovat.
Desítky kilometrů dlouhá ohrada dnes působí notně zanedbaně, patrná jsou neopravovaná místa. Dostat se dovnitř tak můžete nejen malou brankou v bráně nebo žebříky (takových míst je žalostně málo), ale mnohem častěji přes „zelenou hranici“. Spontánní vstupní body, které „povstaly boží prozřetelností“, tu spadlou větví, jinde dokonce celým kmenem, tak umožní pohodlné vkročení do nedávno ještě nepřátelského území.
Od grófů ke komunistickým pohlavárům
Chov zvěře v Malých Karpatech sahá k rodu Pálffyovců, vlastníkům lesů v panství Červený Kameň od konce 16. století. Pod horou Roštún (Vápenná) se dochovala mohutná kamenná hradba, která udržovala zvěř v revíru.
Historie obory Biela skala je podstatně kratší. Zřídili ji v roce 1966 kolem stejnojmenné chaty ÚV KSČ a ÚV KSS. Ta se v 70. letech stala horským sídlem nejvyšších komunistických pohlavárů slovenských i federálních v čele s jejich šedou eminencí Vasilem Biĺakem.
Východní vrchol hory Geldek (695m)
Další dřevorubecká osada, kolem níž vede cyklotrasa oborou. Panský dom, dnes opuštěná hájovna.
„Tajemný hrad v Karpatech“ obklopoval střežený lovecký revír. Kvůli oboře musely ustoupit mimo jiné dvě atraktivní turistické trasy. Po roce 1990 vznikla v areálu chaty uprostřed obory dětská léčebna a ozdravovna.
Známější než stranická chata je rekreační areál Častá-Papiernička, už před branami obory, kde se v 90. letech odehrávala jednání vedoucí k rozdělení Československa. I ten byl před rokem 1989 určen tehdejším komunistickým prominentům. Dnes je to rekreační zařízení, v kterém se za deset eur denně mohou rekreovat poslanci a zaměstnanci slovenského parlamentu, tedy Národnej rady, ale také veřejnost. Akorát za třikrát vyšší cenu.
Unikátní Keltek
Vyvrcholením návštěvy obory je bezpochyby výstup na oba vrcholy Geldeku. Výjimečná poloha dodává hoře až magickou podobu. Tím, že je z hlavního hřebene vychýlená k východu, výrazně vystupuje nad své okolí.
Ať jdeme po malokarpatské magistrále od severu od Vápenné a Vysoké, nebo z jihu od Pezinské Baby a Skalnaté, vždy máme ten podivný kopec stále před sebou. A to přesto, že západní vrchol Jelenec a stejně vysoké východní dvojče Geldek nepatří mezi nejvyšší a v plejádě malokarpatských vrchů se s 695 m n.m. nedostanou do první desítky.
Nezvyklý horský vrchol na Jelenci
Název Geldek je odvozený z německého slova Goldeck (Zlatý kout), sotva má spojitost s Kelty, jak vykládá lidová etymologie a nabízí místní pojmenování pro celou dvojvrcholovou horu – Keltek. Zatímco pravý vrchol obora protínala a na samou špičku se dalo vystoupat podél oplocení, levý, atraktivnější a tajemnější, zůstával takřka zapovězenou horou.
Rozhledy z Jelence překonají všechna očekávání a snesou srovnání s nejlepšími vyhlídkovými body v Malých Karpatech, se Skalnatou nebo Vápennou.
Zvlášť vděčné a okouzlující a pro většinu návštěvníků neznámé jsou výhledy ze západního skalnatého úbočí. Panorama zahrnuje dominující Vysokou, sousední Velký Petrklín a Vápennou a pak směrem k jihu celý sled hřebenů a vrcholů již v nevápencové části pohoří blíž k Bratislavě.
Známé a navštěvované vrchy odtud uvidíte v nezvyklém úhlu. Několikastupňové skalní galerii s travnatým temenem tak sluší označení magické místo. To největší překvapení ovšem čeká na vrcholu. Kdo je tu poprvé, neuvěří, že jde o vrcholek skoro 700metrové hory.
Hřeben Malých Karpat od Vápenné po Havraní skalu ze severní svahů Geldeku a Jelence
Krasová planina s roztroušenými stromy má ráz parku, až do podzimu bývá pečlivě vypasená až na pcháče bělohlavé, červenobílé bodláky typické pro karpatské pastviny. Vrcholová plošina, v Malých Karpatech nebývalá, se jen zlehka sklání a najít v ní nejvyšší bod kopce není jednoduché. Hledání usnadní tabule připomínající tradici silvestrovských výstupů místních turistů. Ty se tu nepravidelně konají od r. 1998 a jsou snad jedinou akci, která byla v oboře tolerována.
Co se dá ještě vidět
Na Jelenec a odtud nevýraznou pěšinou na Geldek lze nejsnáze vystoupat z dalšího půvabného místa, z Holintu. Ze staré dřevorubecké osady zbyl jen horský, rozvolněný sad, vlastně spíš rozlehlá louka. Ve víc než pětisetmetrové výšce se daří jabloním, hrušním i třešním.
Stejný původ coby usedlost dřevorubců, kteří do Malých Karpat přišli v 18. století z německy mluvících zemí, má Panský dom. Opět vás potěší horská louka, v ní chátrá stará hájovna s hrstkou ovocných stromů kolem.
K zajímavostem Bielej skaly patří i množství lesních louček a políček využívaných pro pastvu zvěře. A že jsme v oboře, na každé loučce nesmí chybět myslivecký posed. Teď na podzim je běžně slyšet jelení říje, nijak vzácné není ani setkání se stády laní a zahlédnout lze i parohatého jelena či velkého kance. Nejčastěji ale narazíte na stáda a stádečka muflonů, kteří se v Malých Karpatech od časů grófa Pálffyho dokonale zabydleli.
Jak a kudy po obořeV oboře jsou vyznačeny dva cyklistické okruhy – dvacetikilometrový a třiatřicetikilometrový. Sjízdných cest různé obtížnosti je ale ve spleti dolin a na úbočích kopců mnohem víc. Výchozím bodem pro oba okruhy v oboře je hrad Červený kameň, kam se dá dostat z podhorských obcí Častá nebo Píla. Oba okruhy procházejí společně východní částí obory a stoupají vysoko úbočím Geldeku skoro do 600 m n.m. Po krátkém sjezdu z louky Holint se dostaneme k potoku Pajdla, která se po průchodu Kobylskou dolinou mění v horskou říčku a nese nyní jméno Gidra. U bystřiny se okruhy rozdělují. Kratším se vracíte asfaltku zpět, delší okruh stoupá dál k západu a v sedle Hubalová dosahuje hlavního hřebene a malokarpatské magistrály. Vděčný je výlet neznámou částí Malých Karpat na horském bajku třeba ze Sološnice – kdo vyrazí po adrenalinové hřebenovce od Sklené huty (modrá a posléze červená značka) k západu a jihu, může do obory proniknout v sedle Skalka. Elegantně se tak vyhne nesjízdnému modře značenému úseku a na hřeben se vrátí v sedle Hubalová. Exkurzi oborou si ale může prodloužit využitím vyznačených okruhů. |
Hora Geldek (červený bod) je nepsaným středem Malých Karpat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
