Voniaca a Hradová: objevte nedotčenou krásu Slovenska na Muráňské planině

Přímo za humny slovenského Tisovce objevíte nejkrásnější a přitom nejméně navštěvovaná místa Národního parku Muráňská planina. Zdolávání náročného terénu vás odmění závratnými skalními vyhlídkami, lesní divočinou i rozkvetlými loukami, z nichž ta nejhezčí nese přiléhavý název Voniaca.

Velmi efektivní způsob, jak se snadno, rychle a intenzivně seznámit s typickými krásami Muráňské planiny, nabízí město Tisovec na jižním okraji národního parku.

Navzdory velkolomu na vápenec, který vytváří obrovskou jizvu v krajině a městu nepříliš romantickou kulisu, se to v bezprostředním okolí Tisovce přírodními klenoty doslova hemží. Stačí jen vystoupit z dopravního prostředku a vyrazit nalehko vzhůru do okolních velmi strmých a vysokých kopců na jeden náročný celodenní nebo dva méně náročné půldenní výlety.

Dolinou muráňských medvědů

Divokost a nedotčenost přírody Muráňské planiny je nejmarkantnější ve vápencových roklích, které jsou však z velké části běžným turistům nepřístupné.

Jednu ze dvou výjimek představuje Martinova dolina východně od Tisovce, jejíž ústí se nachází v osadě Paseka u hlavní silnice do Muráně. Parkovat se tu moc nedá, takže je lepší na místo dorazit autobusem, který jezdí v pracovní dny docela často, o víkendech pak v 10:35 z Tisovce.

Anebo jít pět kilometrů pěšky kolem pramene tisovecké kyselky po trase naučné stezky „Za vôňami Voniacej s príchuťou histórie“.

Ještě před vstupem do žlutě značené Martinovy doliny stojí za pozornost zbytky nedokončené železnice Tisovec – Revúca, která se stavěla za druhé světové války z důvodu záboru jižního Slovenska Maďarskem.

Nejzajímavější stavbou je dvoukilometrový tunel pod sedlem Dielik s hezkým kamenným portálem a mohutnou opěrnou zdí. Krásná práce! Tunel, kterým nikdy žádný vlak neprojel, si oblíbili netopýři, dnes je částečně zatopený a chráněný jako zimoviště letounů.

Martinovu dolinu si naopak oblíbili medvědi. Informace z tabule naučné stezky, která lokalitu charakterizuje jako medvědí ráj Muráňské planiny, a opodál stojící výstražná tabule možná kdekoho přibrzdí…. Ostatně rychle se nahoru jít ani nedá. Sotva znatelný, málo vyšlapaný chodníček, ztrácející se mezi vývraty, svědčí o minimální návštěvnosti. Krasová rokle se pod příkrovem hustého pralesa kroutí mezi kapradím porostlými skalisky a ze strmých svahů strašidelně shlížejí temné otvory jeskyní. Pro milovníka nedotčené přírody opravdový ráj!

Rozkvetlá Martinova dolina

Tunel pod Dielikom je chráněné hnízdiště netopýrů.

O přítomnosti šelem v dolině svědčí občasné závany typických pachů jakoby z pavilonu zoologické zahrady. Vnímaví pozorovatelé nepřehlédnou záseky medvědích drápů na stromech či zbytky po zvířecí hostině…

Voniaca plná vonících květů

Malebná lesní loučka s romantickým názvem Voniaca je hlavním cílem prvního půldenního výletu a zároveň odměnou za namáhavý výstup cestou necestou Martinovou dolinou. Rozkládá se na okraji vápencové planiny a není nic dlužna svému názvu.

Ve vhodnou roční dobu (např. právě teď) bývá celá poseta pestrobarevnými květy vzácných rostlin, jejichž vůně vzbuzují v unaveném turistovi mnohem veselejší smyslové vjemy než pachové značky divoké zvěře v pralesním přítmí Martinovy doliny.

Na louce postupně rozkvétají šafrány, koniklece, prvosenky, prstnatce, vstavače, lilie, kopretiny a na podzim ocúny. Nedaleko odtud kdesi na skalách Šarkanice nad Martinovou dolinou roste i lýkovec muráňský – endemit vyskytující se pouze na Muráňské planině a nikde jinde na světě. Louka Voniaca s přilehlou národní přírodní rezervací patří k floristicky nejbohatším lokalitám celého národního parku.

Horská louka Voniaca

Vyhlídka z louky Voniaca

Kouzlo místa umocňuje malá lovecká chatka s posezením a nádherná skalní vyhlídka, z níž se otevírá závratný pohled do hlubin Rimavské a Furmanecké doliny a na protilehlý vrch Hradová, který se může stát cílem druhého půldenního výletu. To však notně předbíháme, jelikož je třeba ještě předtím „zahodit“ veškerou pracně nastoupanou výšku v hodnotě 600 m a spustit se strmě dolů k železniční stanici v Tisovci.

Zelené značky nejdříve kličkují serpentinami v lese, pak se poztrácí na oplocených loukách a pastvinách. Směr je však víceméně jasný, takže minout cíl v podstatě nelze.

Skalní monolit Okrúhlej skaly

Osamocený vápencový útes Hradové (887 m) nad Tisovcem je velkou výzvou. Avšak převýšení téměř 500 m a velmi strmé svahy mohou už na první pohled kdekoho odradit. To by ale byla veliká chyba! Žlutě značená výstupová smyčka je z jedné či druhé strany velmi pohodlně vedená a na pevném chodníku metry rychle a relativně pohodlně přibývají. A nahoře jsou nádherné vyhlídky a zcela nečekaná, adrenalinem okořeněná skalní hřebenovka.

Z hlavního vlakového nádraží v Tisovci se logicky nabízí vyjít na Hradovou od západu, obloukem přes místní čtvrť Hámor, a stoupat severním svahem velkými oblouky přes strže stékajících drobných potůčků.

Tisovecká čtvrť Hámor

Okrúhla skala

Ani ne za hodinu už stojíte na hřebeni a zbývá zdolat poslední výstup kolem historické cedulky přírodní rezervace s československým státním znakem. Vlevo jsou vidět následky větrné kalamity a vpravo impozantní monolit Okrúhlá skala s několika jeskyněmi.

Turistický průvodce z roku 1987 uvádí, že je nahoru možno vylézt pomocí žebříku. Dnes však po něm nejsou vidět žádné stopy a nahoru se tudíž neleze. Identifikovat lze pouze nepatrné zbytky hradu, který se na tomto velmi nepřístupném místě začal stavět v důsledku obav z opakovaných tatarských vpádů v druhé polovině 13. století. Hrad pravděpodobně nebyl pro svou nákladnost, nedostupnost a nakonec i zbytečnost (tatarské vpády se neopakovaly) nikdy dokončený.

Úžasná skalní hřebenovka Hradové

Na vrchol Hradové ukazuje rozcestník od Okrúhlej skaly pouhých 10 minut, ovšem do tohoto času se určitě nevlezete. Jedná se totiž o nejkrásnější stezku Muráňské planiny a proletět ji za 10 minut by byl veliký hřích!

Za cedulkou upozorňující na nebezpečný úsek se záhy objeví skalní stěnka s řetězem, jenž umožňuje vyšvihnout se na úzký vápencový hřebínek. Dál už řetězy chybí a následuje několik desítek metrů dlouhá lezecká pasáž na vzdušných ostrých skalkách. Ty vyčnívají nad okolní lesní porosty a je z nich vidět daleko a hluboko vpravo i vlevo.

Fascinující jsou i pohledy dozadu na vystupující blok Okrúhlé skaly a dopředu na rozervaný vápencový suk nejvyšší kóty Hradové (887 m). Překonávání hřbítku není nebezpečné, ale bez rukou a dlouhých úkroků to mnohdy nejde. Hezčí a fotogeničtější pasáže na turisticky značených trasách Národní park Muráňská planina nikde jinde nenabízí.

Jediný řetěz v Národním parku Muráňská planina

Muráňská planina z Hradové

Ani pohodlný sestup z Hradové do Tisovce neztrácí na přitažlivosti. Již podruhé jsou k vidění nepatrné zbytky tentokrát Tisoveckého hradu, jehož existence je stejně tak jako v případě první zříceniny na Okrúhlé skale zahalena z velké části tajemným závojem skoupých historických údajů. V každém případě se jednalo o strážní pevnost malého významu.

Za zříceninou přichází na řadu dvě skalní vyhlídky, z nichž se konečně otevírá obzor i východním směrem. Jako z letadla je vidět celý Tisovec i vápencový lom v kopci Čremošné, který nevypadá shora zdaleka tak příšerně jako zespodu z tisoveckého náměstí.

Město Tisovec má kromě několika útulných hospůdek i tři významné rodáky, z nichž Vlado Clementis je známý i za hranicemi Slovenska. Život a kariéru komunistického politika, která skončila spolu s kariérou stranického kolegy Rudolfa Slánského neslavně roku 1952 v pankrácké věznici (psům psí smrt), připomíná muzeum v rodném domku a památník před školou.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Nejrychlejší cesta autem vede po dálnici přes Bratislavu do Banské Bystrice, odkud se pokračuje do Brezna. V Brezně odbočit doprava směr Tisovec.
Do Tisovce se dá kupodivu docela jednoduše dopravit také vlakem se dvěma nebo dokonce jenom jedním přestupem (EC 283 Slovenská strela). Jede se rychlíkem do Bratislavy, pak dalším rychlíkem směr Košice přes Zvolen do Jesenského, kde se přestupuje na lokálku do Tisovce.

Mapa
1 : 50 000 VKÚ Harmanec č. 135 – Stolické vrchy, Revúca

Itinerář trasy
1) Paseka – Martinova dolina (žlutá) – Voniaca (žlutá) – Tisovec, žel. st. (žlutá). Celkem 4 h.
2) Tisovec, žel. st. – Okrúhla skala – Hradová – Tisovec, nám. (žlutá). Celkem 3 h.