Většina rekordů z Guinessovy knihy kolem nás jen tak netečně zašumí. Sice vyvolají trochu rozpaků nebo krátce pobaví, ale nic víc. Obvykle se totiž nesnažíme kuriózním počinům těch, co je vykonali, nějak přiblížit. Nezkoušíme, kolik kolíčků na prádlo si dokážeme připnout na krk; nepotřebujeme roztáčet basketbalový míč na zubním kartáčku ani neusilujeme o vypěstování gigantické dýně.
Ale víceméně všichni občas cestujeme. Na dovolenou, na služební cesty. Všichni trochu tušíme, co obnáší létání po světě a pobyt v zahraničí. Kolik radosti nám to přináší i kolik energie, nervů a peněz nás to stojí. Proto také počin Lexie Rose Alfordové vyvolal tak rozsáhlou celospolečenskou debatu. Její úspěch nebyl abstraktní a podivínský, týkal se cestování, a proto se dotkl všech.
Když 4. října roku 2019 dorazila do Mozambiku, uzavřela tím jednu velkou životní kapitolu, stala se držitelkou Guinessova rekordu. Jako nejmladší osoba, která procestovala všech 196 států a nezávislých území světa.
Podařilo se jí to 188 dní před jejími dvaadvacátými narozeninami, čímž překonala původního šampiona Jamese Asquitha. Ten procestoval celý svět před dovršením čtyřiadvaceti let. Alfordová, známá spíš podle svého youtuberského kanálu jako Lexie Limitless, byla v cestování zkrátka úspěšnější a rychlejší než kdokoliv před ní. Stala se tím nejen zdrojem inspirace, ale i značných kontroverzí.
Za velkým snem
Dnes pětadvacetiletá Alfordová, pro níž je cestování absolutním smyslem existence, se narodila v Nevadě. A asi nebudeme moc spekulovat s tvrzením, že se do jejího budoucího života silně propsalo zaměstnání rodičů. Oba totiž provozují cestovní kancelář.
Zavalená katalogy s obrázky exotických dovolenkových destinací už od dětství toužila malá Lexie procestovat celý svět. Peníze stranou si začala dávat ve dvanácti a prakticky veškeré nastřádané úspory z brigád vkládala do svého cestovního rozpočtu. Do dalších let jí hodně pomohlo profesní know-how rodičů. Stala se přebornicí v rezervacích zlevněných letenek a mistryní operativního plánování. A šla si za svým snem – cestovat po světě.
Cestovala skutečně nalehko, jen s batůžkem, pasem a fotoaparátem. V až zenově nízkorozpočtovém režimu. Z výletů do zahraničí psala poměrně čtený blog. Svět by se o ní nejspíš nedozvěděl, ale všechno změnily sociální sítě a platforma YouTube, které z ní udělaly hvězdu.
Nastoupili první sponzoři, příjmy z reklamy přispívající na další letenky, pobídky ze zahraničí a s tím spojená snaha nabízet více divácky atraktivního obsahu. V příběhu mladičké, sympatické a skromné Lexie Alfordové se tehdy něco malinko změnilo. Začala cestovat pro to, aby mohla z výprav do cizích zemí přivážet videa, a za ně mohla dál cestovat do cizích zemí.
Posedlost světovým rekordem
Pro cestovní kancelář Alfordových to byla jistě skvělá reklama. Nicméně vždy to jde udělat ještě lépe. Mladých zcestovalých lidí jsou o prázdninách plné letištní haly, ale vítěz mezi nimi může být jen jeden. Lexie Limitless, která mezi svým šestnáctým a osmnáctým rokem navštívila už dvaasedmdesát zemí, začala usilovat o rekord.
Cílem se jí stalo navštívit všechny země a uznaná nezávislá území světa.
Abyste se k uznání a zapsání takového rekordu u Guinesse mohli klasifikovat, potřebujete důkazy. Chce to formální dokumentaci všech cestovních eskapád – kompletní razítka v pasu, kopie letenek, potvrzení z hotelu a dvě místopřísežná prohlášení od dvou místních obyvatel v každé lokalitě. Dohromady je toho kolem 10 000 kousků papírů, dvě patnáctikilové krabice.
Lexie Alfordová jejich plněním trávila další léta. Stala se z toho forma sběratelské vášně, skoro až posedlosti. Když se blížila k dosažení rekordu, přibývala jí nová razítka v cestovním pasu každé čtyři dny. Devadesát destinací urazila za jediný rok.
Sýrii „zvládla“ z izraelské strany Golanských výšin, Severní Koreu obsáhla organizovaným výletem do unimobuňky usazené v demilitarizované zóně. V pořadí 34. nejrozlehlejší zemi světa, Pákistán, poznala ve formátu přílet – jeden fakultativní výlet do hor s průvodcem – odlet. A výlet do Indonésie se u ní proměnil na uspěchané shánění někoho z místních, kdo by jí na kameru potvrdil, že skutečně byla v Indonésii.
Ke konci roku 2018 je Alfordová schopná zpaměti vyjmenovat země, které jí ještě k dosažení rekordu chybí, ale už si – až na nejvýraznější výjimky – nepamatuje ty, které už navštívila.
Vyprázdněný obsah a hezké fotky
Že kvantita už začala nahrazovat kvalitu, si povšimli sledující kanálů Lexie Limitless na sociálních sítích. Oproti minulosti totiž cestovatelka nabízela jen pramálo užitečné inspirace.
Ne každý batůžkář a výletnice s omezeným rozpočtem si totiž může dovolit vychutnat Venezuelu tak jako Alfordová. Tedy s přeletem národního parku v soukromém letadle a s přespáním v luxusní pralesní „chýši“. A pak hurá na motorovém člunu k vodopádům, ulovit snímky na Instagram a rychle do dalšího státu.
Její dříve tolik pohotové komentáře se stávali povrchnějšími, navštívené státy byly popisovány ne vždy úplně výstižnými zkratkami. V okázalých diktaturách si pochvalovala bezpečnost, v zemích stižených bídou zase bohaté kulturní dědictví. I když je klidně možné, že během svých mikropobytů skutečně mohla reálné problémy snadno přehlédnout, někdejší duchaplnost cestovatelky byla ta tam.
Příspěvky o zemích byly zhusta přepsány z Wikipedie a novinky, které z cest přinášela, byly naprosto banální. Nepředstíraný údiv nad tím, jak vlastně staré jsou pyramidy v Egyptě, rovněž svědčil o tom, že v hodinách dějepisu moc pozor nedávala. Ani její proslov o tom, jak je důležité objevovat neobjevené – u památky, kterou ročně navštíví čtrnáct milionů lidí – moc smysl nedával.
Kritiku neschytávala jen za to, že z exotických destinací přinášela hodně zkreslený obraz. Fotky s chráněnými živočichy na tržištích ji usvědčovali z ignorace týrání zvířat. Vyčítali jí i stěží představitelný objem emisí, který svými cestami letadlem vyprodukovala. Za tři léta cestování jich prý bylo tolik, co zvládne okresní město za rok.
Nařčena byla z toho, že cestovat po světě může jen proto, že jí výlety platí její rodiče. V tomto případě neprávem, protože si svou mediální činností skutečně dokázala na cestování vydělat a hotely se jí samy podbízely ubytováním zdarma, výměnou za reklamu.
Jen víc, jen rychleji
Lexie Rose Alfordová to nicméně zvládla, a když v říjnu 2019 dorazila do Mosambiku, s bouchnutím razítka do pasu uzavřela jednu velkou epizodu. Dvanáct týdnů po této cestě jí do Nevady dorazila plaketa, potvrzující dosažení Guinessova rekordu. Vlastně hned dvou.
Stala se jednak nejmladší osobou, která procestovala všechny státy světa, a rovněž nejmladší ženou, která procestovala všechny státy. A právě konečné dosažení tohoto dvojitého „úspěchu“ poukázalo na to, jaký formát cestovatelky vlastně Lexie Limitless je.
Nechala se slyšet, že by se ráda vrátila do přibližně padesátky zemí, které jí během její etapy nejvíc oslovily. Chtěla by tu nabrat sílu k pokusu o další Guinessův rekord. Tím je znovu procestovat všechny země světa, ale v nejkratším možném čase.
Pro Lexi Alfordovou je zkrátka cestování tím nejvyšším smyslem života, který ji naprosto naplňuje. Jestli je zrovna její osobitý model „cestování pro cestování“ skutečně příkladem hodným následování, na to už si musí každý cestovatel nebo cestovatelka najít odpověď sám.