S rodinou žijeme již několik měsíců na jihu Vietnamu v rušném Ho Či Minově městě, dříve Saigonu. Když se v lednu schylovalo k oslavám nového lunárního roku, hledali jsme místo, kde bychom toto bujaré období plné oslav a kolabující dopravy v klidu přečkali.
Lákal nás Indický oceán, zároveň jsme chtěli splnit dětský sen našemu devítiletému synovi. Tolik si přál spatřit žraloky na vlastní oči! Volba padla na Maledivy. Netoužili jsme po dovolené v luxusním resortu, hledali jsme autentické místo, místní ostrov. Po dlouhých hodinách pročítání cestovatelských recenzí jsme vybrali ostrov Rasdú (Rasdhoo), umístěný na samostatném atolu v severní části Malediv.
Male – přestupní stanice
Dovolená všech nedočkavých turistů, tedy i nás, začala příletem na mezinárodní letiště Male, postaveném na umělém ostrově jménem Hulhumalé. Zavazadla před výstupem z letištní zóny procházejí kontrolami. Do muslimské země je zakázáno vozit například vepřové maso, alkohol, bibli nebo také živé psy. Male, hlavní město Malediv a zároveň samostatný ostrov, dřívější sídlo sultánů a současné centrum obchodů i památek, je z letiště co by kamenem dohodil.
K dopravě z hlavního města do vzdálenějších koutů Malediv slouží hydroplány. Náš ostrov se nacházel zhruba 60 kilometrů na západ od Male, proto jsme jako dopravní prostředek zvolili motorový člun – speedboat. Loď o jedné palubě byla plná do posledního místa, převážela kromě turistů i místní obyvatele. Na držadlech visely mikrotenové sáčky pro náhlý případ mořské nemoci, přes opěradla lavic byly přehozené záchranné vesty. Na stěně visela informační tabule s názvy ostrovů – zastávek na plánované trase – která nám vzdáleně připomněla značení stanic pražského metra.
Náš ostrov Rasdú byl první výstupní stanicí. Připadalo nám, jako by člun letěl těsně nad hladinou s větrem o závod, vlny se tříštily o příď, motory hučely. Cestou jsme míjeli ostrovy s resorty a typickými domečky nad vodou. Že jsou občas vidět delfíni, jsme zjistili až při zpáteční cestě na konci naší dovolené. Oceán byl podle kapitána toho dne klidný, plavba na Rasdú trvala necelých 70 minut, přesně podle „plavebního“ řádu.
Náklaďák mezi palmami
Když jsme vpluli do malebného přístavu, blesklo nám hlavou, zda právě zde v podvečer krmí rybáři zbytky svých úlovků místní černoploutvé žraloky. Po výstupu z rozkymácené lodi nás přivítal majitel hotelu, kde jsme měli strávit nadcházející týden dovolené. Nechal naložit na korbu tříkolky naše zavazadla a poté nás hrdě vedl úzkými uličkami až do cílového místa – útulného rodinného hotýlku u pláže s bílým pískem.
Po cestě nás zaujaly zdi z korálů, rozkvetlé bugenvilee a také nákladní automobil české státní poznávací značky, zaparkovaný v nedalekém palmovém háji. Ulice působily čistě a upraveně, obydlí místních skromně až chudě. Zahrady s banánovníky a kokosovými palmami nám vzdáleně připomínaly vietnamský venkov.
Ostrovní kampaň
Na Rasdú je všechno, co místní i turisté potřebují k životu. Najdete zde školu, dětské hřiště, obecní úřad, banku, nemocnici, lékárnu, mešitu, obchody, kavárny, hotely, policejní stanici a potápěčská centra. Rasdú má i fotbalové hřiště! Obejít ostrov dokola vycházkovým tempem netrvá ani hodinu, přesto místní jezdí na skútrech. Na zemi leží jen udusaný písek, a tak stačí vytrvalý noční déšť a ulice se promění v jedno velké kluziště. Ani bahno však není pro motoristy překážkou. Na psy na ostrově nenarazíte, zato o přítulné kočky s poněkud hrubou srstí není na ostrově nouze.
Místní obyvatelé žijí velmi skromně. Nikdo nikam nespěchá. Pracují především muži, povinnost živit rodinu jim přikazuje muslimská víra. Ženy přes den zůstávají s dětmi doma. Přísné rozdělení rolí neplatí všude, i v obchodech nebo restauracích narazíte na usměvavé Maledivanky.
Shodou náhod v době naší dovolené probíhaly na Maledivách také prezidentské volby. Nebýt reklamních motorek s hlučnými ampliony provolávající volební hesla a malého kiosku u přístavu, který nabízel letáky a nápoj zdarma, neměli bychom o volbách ani tušení. Majitel našeho hotelu měl o výběru svého kandidáta jasno. Zvolí prý toho, kdo se zavázal ke zrušení prohibice.
Na pláž v bikinách?
Lákadlem ostrova je bezpochyby „bikini beach“ s jemným pískem. Ve stínu tropické vegetace mohou turisté relaxovat na volně přístupných lehátkách a kochat se třeba pohledem na červenou ponorku proplouvající podél břehu. Na veřejné pláži můžete nosit jakékoliv plavky, proto název „bikini-beach“. Nahota se nepřipouští.
Místní ženy však v bikinách nespatříte. Na Maledivách, tedy i na Rasdú, se praktikuje umírněná forma islámu. Maledivané jsou vůči zvyklostem v odívání turistů z celého světa velmi tolerantní. V blízkosti pláže objevíte cedule s obrazným návodem, jak se mimo veřejnou pláž oblékat. Drobné prohřešky, jako například odhalená ramena nebo krátké sukně, se tolerují. Maledivanky vznešeně nosí svůj hidžáb, ale není výjimkou spatřit místní exotické ženy s rozpuštěnými vlasy vlajícími při jízdě na motorce.
Šnorchlování se žraloky
Šnorchlovali jsme celé dny v dosahu pláže podél kamenného mola, v bezpečné vzdálenosti od silných mořských proudů. Mořské dno i pláže byly pokryty ostrými korály, boty do vody tak byly zárukou bezpečných vodních radovánek.
Na hraně korálového útesu, strmě padajícího do tmavých hlubin, začínal ten pravý podmořský život s hejny ryb různých barev i velikostí. Maledivy jsou rájem žraloků. K naší radosti se však na Rasdú nevyskytují žádné nebezpečné druhy, jen plachý žralok černocípý a neškodný žralok vouskatý. I tak první setkání s těmito tvory v jejich přirozeném prostředí bylo pro všechny silným zážitkem a kombinací adrenalinu a nadšení. Našemu devítiletému synovi se tak splnil dětský sen. Spatřit žraloky ve vodě bylo mnohdy i dílem náhody, neboť díky svému dokonalému zbarvení nebyli v modrých vodách téměř vidět.
Jednoho dne, kdy k našemu překvapení několik hodin nepřetržitě a hustě pršelo, přilákaly silné mořské proudy do blízkosti ostrova delfíny a manty obrovské. Běžně se za nimi lidé vypravují na otevřený oceán. My jsme měli možnost je spatřit přímo u místního přístavu. Že šlo o raritu i mezi obyvateli ostrova potvrzoval fakt, že se k mantám jako na povel začaly sjíždět turistické lodě a rybářské čluny z okolí. Místní nás povzbuzovali, ať skočíme do vody a plaveme za nimi jako někteří odvážlivci, kteří vyskakovali za nevšedním zážitkem z kotvících lodí. My raději dali přednost bezpečnému pozorování těchto majestátních mořských tvorů z přístavního mola.
Když se hvězdy zrodí v písku
Za jasných nocí jsme mívali hvězdy doslova na dosah. Termínem dovolené jsme se strefili akorát do období, kdy oceán vyplavoval na břeh svítící plankton. Blikající tečky v písku se rozsvěcovaly v místech, kde se vlny dotýkaly pobřeží. Jako by se hvězdy zrcadlily v písku.
Místní však naše nadšení z této výjimečné podívané nesdíleli. Světélka, která nás uváděla v úžas, Maledivané zhasínali zašlapáváním do písku. Jak jsme se později dozvěděli od náhodného kolemjdoucího, může za to pověrčivost. Ostrované totiž věří, že blikající plankton přináší nemoci či dokonce smrt. My jsme těchto pověr nedbali, ale tři dny poté jsme s dcerou skončili u místního pediatra v ostrovní nemocnici. Nešlo však o žádné čáry, ale o obyčejné viry.
Vlastnit na Rasdú motorový člun a plavit se s turisty po azurových vodách v honbě za nejrůznějšími mořskými tvory, to by se nám v budoucím životě líbilo! K turistickým atrakcím Rasdú patřilo šnorchlování s mořskými želvami na otevřeném oceánu. Opustit bezpečí člunu a vrhnout se s ploutvemi na nohou do tmavých vln vyžadovalo odvahu. Pokyny byly jasné, sledovat průvodce, klidně dýchat a očima hledat u mořského dna schované želvy. K našemu zklamání jsme kvůli špatné viditelnosti zahlédli pouze jeden exemplář.
Když mešita zavolá
Na Rasdú bylo stále co objevovat a dny ubíhaly oproti poklidnému stylu života místních velmi rychle. Rádi jsme se procházeli v úzkých uličkách a nakukovali do příbytků i výloh obchodů. Muži posedávali a klábosili v místních kavárnách, mladé Maledivanky se procházely po ostrově vždy dokonale upravené. Maminky se svými ratolestmi dováděly v pozdním odpoledni ve vlnách oceánu, okaté děti bavilo hledat mušle v písku nebo pozorovat kraby schované mezi kameny na pobřeží.
Majitelé obchůdků se suvenýry se s námi občas dali do řeči a přitom nás nenásilně pobízeli ke vstupu. U vchodu se každý zouvá. Smlouvat o ceně zboží není potřeba, prodejci sami od sebe nabízejí slevu z vystaveného zboží. Cedule na dveřích jsou pro cizince oříškem, jelikož Maledivané používají znakové písmo podobné „rozsypanému čaji“.
Obchody bývají otevřené dlouho do noci, přes den však krátce zavírají v době modliteb. Platit se dá v místní měně (maledivská rupie) nebo amerických dolarech.
Občas jsme se při pochůzkách uličkami ostrova zatoulali k místnímu fotbalovému hřišti a sledovali se zájmem probíhající utkání. Ženské družstvo se po tréninku přesouvalo na „bikini-beach“ za strečinkem v podobě oceánského aerobiku. Mužské zápasy přerušovaly zpěvy z nedaleké mešity, svolávající věřící k modlitbě.
Pozor na trnuchy
Odjet z Rasdú a nezaplavat si v laguně nedalekého „sand-banku“, by byl hřích. Procházky po úzkém pruhu písku, pravidelně pohlcovaného oceánem, patřily k vrcholným zážitkům naší dovolené. Písečné ostrůvky se vynořovaly při ranním odlivu, kdy byla písečná pevnina největší. Když postupující příliv začal zaplavovat pevninu, napadlo nás, kam bychom se uchýlili, pokud by na nás náš kapitán zapomněl. Nestalo se a člun nás vyzvedl na minutu přesně, jak bylo dohodnuto.
Na viděnou, Rasdú! Neradi jsme po týdnu opouštěli „náš“ ostrov a vraceli se zpátky do Saigonu, který se mezitím přehoupl do nového lunárního roku kočky. Kdo ví, třeba se jednou vrátíme a uděláme si potápěčský kurz na některém z jižních ostrovů Malediv, ohromující ostrovní republiky.