Pondělí 17. května 2021, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 17. května 2021 Aneta

Čtenáři cestují: Putování bez starostí. Polské hory předčily mé očekávání

  11:58
Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za dobrodružstvím, nebo se seznamují s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Čtenář iDNES.cz Tomáš Vít potřeboval výlet, ale kvůli pandemii koronaviru měl omezený výběr. Vyhrály to hory v Polsku.

Čtenář Tomáš Vít hledal místo, kam se dalo jet na pár dní i v době pandemie bez testů a karantény. | foto: Archiv soutěže

Mé povolání vyžaduje alespoň trochu manuální zručnosti, a tak jsem si kvůli své zraněné ruce musel udělat neplánované volno. Chtělo to nějaký delší výlet, ale mělo to dva háčky.

Za prvé: miluji cestování a rád objevuji nová místa. Stále existuje velký seznam míst, která chci navštívit, ať už v Evropě, nebo ve světě. Ovšem ty chtějí trochu plánování a nejde odjet ze dne na den.

Druhým problémem byla koronavirová situace a omezené možnosti, kam se narychlo vydat. Chtěl jsem vyrazit bez různého zjišťování ohledně testů, karantény a podobně. Po několika rychlých úvahách bylo rozhodnutí velmi snadné. Vypravím se do Polska! A protože preferuji hory, volba byla jasná, vyrazím směr Zakopané.

Vzal jsem tedy své starší auto (už lehce unavené kilometry) a kamaráda. Trochu jsem se bál jet asi 600 kilometrů tímto vozem, ale mám teorii, že když člověk jde do věcí otevřeně, tak to vždy dopadne dobře. S kamarádem Jirkou jsme dorazili na hotel kolem půlnoci. Hned ráno po vydatné snídani jsme se rozloučili, protože jsme si zvolili každý individuální harmonogram. Já se vydal skrze město do hor.

Každé město má svoji atmosféru a ještě se mi nestalo, aby mě nějaké alespoň nějakým způsobem neuchvátilo. Zakopané je krásné a kdo hledá, najde si to své. Když jsem přišel ke stánku, abych si koupil lístek na túru, příjemně mě překvapila lidová cena šest zlotých (35 Kč). 

Horskou cestu jsem započal celkem rychlým tempem, abych toho viděl co nejvíce.  Asi po hodině cesty, cca tisíci vyfocených fotek a dvaceti litrech vypoceného potu, jsem si dal pauzu na svačinu. Usadil jsem se na kámen a chvíli se kochal místem, které už začalo připomínat opravdové hory.

Po chvíli jsem chtěl vytáhnout jídlo, ale zjistil jsem, že jsem ho zapomněl na hotelu a vzal si jen pivo. Nasytil jsem se tedy pohledem na okolní krajinu. A tekutý chléb nezmiňované polské značky je možná ještě lepší varianta než jídlo.

Láhev jsem ovšem pošetřil a šel k jezeru v horách, které bylo mým hlavním cílem dne. Cesta na mapách byla přehledná, a tak jsem si po dvou hodinách mohl místo vychutnat v plné kráse. Hned po příchodu mě napadlo, že je to tu podobné krajině u italského jezera Lago di Sorapiss. Voda nemá sice tak blankytně modrou barvu, ale turistů tu je ještě daleko méně.

Napište svůj cestopis

Když jsem se dostatečně pokochal, vyrazil jsem dál. Nebo spíše výš, protože cesta začala razantně stoupat. Kvůli špatně zvolené obuvi (letní tenisky) jsem ucítil nejen první malý puchýř, ale také sníh pod nohama. Nenechal jsem se rozhodit a pokračoval v cestě. Když se objevily první, celkem prudké ferraty, začal jsem o svém nápadu pochybovat. Jsem však v celkem dobré kondici a zdravý adrenalin je můj kamarád, tak jsem se rozhodl necouvnout.

Po dalších pěti řetězech jsem si všiml, že jsem úplně zapomněl na svou zraněnou ruku. Také cesta začala být zledovatělá. No cesta... Tady už dávno nešlo o klasickou cestu. Nenechal jsem se ještě rozhodit, až do té doby, kdy jsem vystoupal opravdu vysoko a kde už bylo pokračování pouze pro zkušené horolezce.

Usoudil jsem, že to je opravdu nebezpečné a vrátil jsem se pár kilometrů zpět. Byl jsem celý promočený, nad hory se stáhla lehká mračna, z kterých padal jemný, ale konstantní déšť. Tvrdím, že není špatného počasí, jen špatného oblečení. Já bohužel špatné oblečení měl, a tak jsem po hodině měl nejen zpocené triko, mikinu a kalhoty, ale ještě mokrou bundu, tudíž veškeré oblečení nabralo váhu.

Usadil jsem se na kámen a chvíli se kochal místem, které už začalo připomínat...

Když déšť ustal, koukl jsem do mobilu, kudy pokračovat. Na hotel to je asi tři hodiny, baterky mám patnáct procent a za hodinu by se mělo stmívat. Lehce mi zatrnulo. Pokusil jsem se tedy nastudovat zpaměti narychlo trasu a vyrazil. Problém byl, že stále bylo co fotit, tudíž vzniklo dilema. Mít fotky a zůstat někde v horách neznajíc cestu, nebo bezpečně dorazit na hotel bez snímků, které by mě mrzely. Varianta A vyhrála.

Když jsem konečně narazil na cestu, kde bylo zřejmé, že jsem z hor venku, koukl jsem na stav baterky. Mobil už nereagoval. Pokusil jsem tedy přidat do kroku po cestě značené černou barvou, jakou začala mít i obloha. Přes špatné viditelné podmínky jsem tu a tam klopýtl o nějaký kámen, naštěstí během chvíle jsem viděl rozcestník a ten ukazoval na nějaké parkoviště vzdálené asi patnáct minut.

Když jsem vítězně v plné tmě doběhl na plac s cedulí „P“, výhra to nebyla, protože místo zelo prázdnotou. Ale bylo jasné, že zde jsou větší známky civilizace než hodinu zpět, kdy jsem míjel jen strom za stromem. Hlavně: když je někde parkoviště, musí zde být i silnice. A já se tak vydal po asfaltové rovině. Jen jsem doufal, že mám správný směr na hotel. Moje již zmiňovaná laxnost mě postavila do situace nemít: nabitý telefon, čelovku nebo něco tomu podobného, odrazky a ani pořádné oblečení. Ale bylo mi to upřímně jedno. Hlavou mi běhaly čerstvé obrázky scenérie, které předčily jakoukoli nepříznivou situaci.

Trvalo ještě 45 minut, než jsem objevil první lampu. Cedule s názvem města mi to ovšem zkazila, Zakopané to nebylo. Za jiných okolností by mě to nerozhodilo, ale teď už jsem si přál vidět hotelové dveře. Do hotelu jsem nakonec dorazil asi po hodině, měl jsem štěstí na autobus, do kterého jsem s velkou radostí nasedal.

Zakopané leží jen kousek od českých a slovenských hranic a hory i město...

Při setkání na hotelu jsem zjistil, že kamarád Jirka na tom byl podobně. Na pokoj dorazil asi patnáct minut přede mnou. Adrenalinový zážitek jsme vítězně oslavili pivy z místní večerky.

Město v době rouškové

Další den jsme se oba probudili pěkně zmožení. Počasí nám nepřálo, déšť byl příliš vydatný. Hory jsem proto vzdal a jen si v poklidu projel autem okolní vesnice a poté prošel důkladně město. Procházka byla prospěšná na rozhýbání namoženého svalstva, ale zároveň jsem pocítil lehký stesk. Kombinace kapek, uzavřených míst, kam lidé jinak normálně mohou, a roušek, přes které člověk ani nevidí případný úsměv druhých, mně příliš entuziasmu nedodala. 

Zakopané je krásné a má svou atmosféru, která vás vtáhne.

Finální den jsem se přemístil autem do 14 kilometrů vzdálené vesnice. Tento výlet měl podobný náboj jako den první. Ovšem s rozdílem, že počasí vyšlo náramně a k autu jsem se vrátil za světla. 

Slunečným dnem jsem prošel do velké mlhy a následně vystoupal do výšky, kde jsem viděl pravou horskou inverzi. A to jsou momenty, kdy se mi těžko hledají slova. Tyto samotářské chvíle mi jsou velmi vzácné už jen proto, že jsou dočasné a člověk se pak těší na návrat k rodině, přítelkyni a kamarádům. 

Svůj krátký a zatím nejaktuálnější výlet za hranice beru jako velmi zdařilý, předčil mé očekávání. Rozhodně i u sousedů, jako je Polsko, je velmi krásně. Tak příště třeba v Gdaňsku! Cześć.

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Autoři:
  • Nejčtenější

Obří soukolí, které drtilo desetitisíce. Zlatý důl pojídal své kopáče zaživa

Premium Bylo to obří soukolí, které drtilo desetitisíce svých dělníků. Jenže kromě otřesných pracovních podmínek zlatého dolu...

Jízda na hraně. Dal jsem si na kole bez podpory 16 horských sedel v řadě

Nejtěžší horská časovka na světě nebo nejkopcovitější závod pod sluncem – hlásili organizátoři pátého ročníku...

Hory a moře bez turistů? Zajeďte si do Albánie, středomořský stát překvapí

Premium Přirovnání ke šlehačce je opravdu namístě. Mnohdy si ji člověk z nějakých důvodů odříká, ale když zapomene na předsudky...

To nejlepší z hor Česka. Nejkrásnější místa, kde vás pohltí Český les

Opuštěný, zapomenutý, prázdný. Takové přívlastky se vám možná vybaví, když přijde řeč na Český les, nízké pohoří...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Jako u moře. Projížďka kolem Neziderského jezera vás vezme do jiného světa

Dominanta rakouské spolkové země Burgenland je vedle Balatonu jediným velkým stepním jezerem v Evropě. Okolní příroda,...

Zapomenutý Čech třikrát přelstil gestapo. Francouzi mu dali válečný kříž

Premium Za války byl jedním z nejaktivnějších členů československého odboje ve Francii. Převáděl lidi přes hranici, z ilegality...

Nejsme Slované ani Germáni. Češi mají unikátní mix genetických profilů

Premium Čemu vlastně Slované věřili? Byli skutečně beránci? Či si libovali v krvavých rituálech a bojích jako Germáni? Čeho se...

Tisknu se k zemi. A rakety se blíží! Reportérka pod sprchou raket Hamasu

Premium Ležím na trávníku, příjemně teplý večer. Byla by to pohoda, ale je to peklo, místo hvězd totiž počítám na nebi zásahy...

  • Další z rubriky

Po stopách Karla Maye. Půjčte si auto a projeďte si jih Spojených států

Jestli je někde země zaslíbená motoristům, pak je to jižní část USA. Divoký západ, prérie, kde se proháněli indiáni a...

Ostrov, kde cesty žerou gumy. Sardinie je ráj pro fanoušky vyprošťování

Premium Sardinie není tak dramatická jako sousední Korsika, tak líbezná jako nedaleká Provence ani tak velkolepá jako mateřská...

Malebná procházka po Lublani, díky které skvěle poznáte klenot Slovinska

Je krásná, plná zeleně, života a jižanské pohody. Přesto zůstává v porovnání s ostatními evropskými metropolemi turisty...

Čtenáři cestují: Čilí důchodci vyrážejí do Hochschwabských Alp za květinami

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Bohuš Matuš se oženil v Krtkově světě. Vzal si o 30 let mladší Lucii

Bohuš Matuš (47) a Lucie Palkaninová (18) jsou manželé. Vzali se ve středu odpoledne v rodinném parku Krtkův svět v...

Televize NBC odmítá vysílat Zlaté glóby, Cruise kvůli porotě vrací trofeje

Americká televize NBC nebude příští rok vysílat slavnostní předávání Zlatých glóbů. Rozhodla se tak po vlně...

Zatím jsem spíš studentka než modelka, říká šestnáctiletá dcera Kubelkové

Ivu Kubelkovou (44) si všichni pamatují první vicemiss roku 1996 a několikanásobnou vítězku ankety o nejkrásnější...

Twitch se stává Pornhubem pro děti, zaplavily ho streamerky v bikinách

Streamovací služba Twitch má poměrně přísná pravidla pro zobrazování sexuálního obsahu, některé uživatelky v nich však...

Ideální počet sexuálních partnerů existuje, ale opravdu ho chcete znát?

Tři jsou málo a osmnáct je moc. Nevíte, kde mají hranice ostatní a vlastně ani netušíte, jak si udělat obrázek o tom,...