Čím začít? Třeba tím, že Islanďané nepoužívají rodinná příjmení, ale nazývají se křestními jmény, ať už oslovuje žák učitele či pacient svého lékaře. Důvod je jednoduchý, neboť typická příjmení v našem slova smyslu nemají (výjimku tvoří samozřejmě četní přistěhovalci, třeba Dánové).
Většina Islanďanů má své druhé jméno vytvořené z rodičova křestního jména – tedy v českém přepisu Václavova dcera či Vladimírův syn. Takže ani turisté se nesmějí divit, když je Islanďané hned při prvním setkání automaticky oslovují křestním jménem.
Revoluce proti prohibici
Velmi zvláštní záležitostí je vztah Islanďanů k alkoholu. Každý správný ostrovan alkohol miluje a často si s jeho pomocí vyrovnává nedostatek slunce, který způsobuje hlavně v době dlouhé zimy četné deprese. Potomci Vikingů milují hlavně pivo, ale s konzumací alkoholu na ostrově je to poněkud složitější a málokdo tuší, že zde vládla téměř sto let prohibice.
Ke změně došlo až roku 1989, kdy byla prohibice zrušena. Jenže alkohol stále není volně přístupný, neboť se prodává kromě barů a restaurací jen ve speciálních obchodech, kterých není mnoho a navíc mají omezenou otvírací dobu. Jediné, co můžete koupit v běžných obchodech, je nízkoalkoholické pivo, které bychom mohli přirovnat k pomyslné pětce, zhruba dvakrát slabší než naše desítka.
Island je jednou z nejkrásnějších zemí Evropy, Islanďané milují přírodu a pravidelně podnikají výlety či pikniky.
Bez omáčky ani ránu
Islanďané mají velmi zvláštní stravovací návyky. Tak například milují sosy či omáčky, bez kterých si nedovedou představit žádné jídlo. Ať už je to maso, ryba nebo zelenina, všechno potřebují do něčeho namáčet. Dokonce mají specifický sos pro pizzu, hranolky, hotdog či hamburgery. Jeden je sýrový, druhý houbový, další zase třeba s příchutí coca coly.
Ale to zdaleka není všechno. Islanďané se stále nedokážou vzdát tradičních jídel z doby nouze a chudoby – takže se zde jako v jedné z mála zemí světa konzumuje velrybí maso či fermentované maso žraločí, které musí být na několik měsíců zakopáno do země, kvůli čemuž odporně páchne a ještě hrozivěji chutná.
Jinou specialitou jsou pstruzi, kteří se udí na ovčím trusu, či vařená ovčí hlava. Islanďané se navíc nikdy nenechají znechutit drsným severským prostředím, a protože milují grilování, pořádají své oblíbené BBQ i v období, kdy venku prší, mrzne či fouká nepříjemný studený vítr.
Koupání v horkých pramenech a termálních bazénech patří k velkým vášním Islanďanů.
Navzdory drsnému severskému počasí si Islanďané nikdy nenechají ujít posezení na terase či venkovní grilování.
Nebojácné matky
Islanďané, respektive Islanďanky, se nijak přehnaně nestrachují o své potomky a běžně nechávají malé děti v kočárku před obchody či před kavárnami, kam chodí s kamarádkami na kus řeči a sledují je jenom skrz okno. Na první pohled to vypadá trochu macešsky, ale venku je čistý vzduch a také mnohem větší klid než uvnitř.
Tip na dovolenouVybírejte z pestré nabídky zájezdů na Island na dovolena.iDNES.cz. |
Navíc na Islandu téměř neexistuje kriminalita, dokonce ani policisté zde nenosí zbraň. A tak za každého počasí, ať už prší nebo sněží, což se může změnit během jedné hodiny, vidíte na ulicích spoustu na první pohled opuštěných kočárků se spícími dětmi.
Koupání jako národní sport
Obyvatelé Islandu si nikdy neodepřou mnohahodinovou relaxaci v sauně či v některém z termálních bazénů, kterých jsou na ostrově stovky. Zde se scházejí přátelé, domlouvají se tu obchody a navazují partnerské vztahy. Dalo by se říct, že mládež místo do kina chodí do termálních bazénů. Je to prostě národní sport, naprosto nedocenitelná pomůcka v šíleném islandském počasí.
V mnoha bazénech v přírodě se lidé koupou nazí a nazí také čas od času skáčou do ledového moře. Ostatně všichni Islanďané jsou otužilí a zatímco cizinci se tu v létě klepou ve fleecové mikině, místní děti kolem nich pobíhají jenom v tričku s krátkým rukávem.
Většina obyvatel ostrova je otužilá a tak tu čas od času narazíte na severskou verzi "open air bathroom".
Žádná malá auta
Na Islandu se příliš nepoužívají malá auta a hodně lidí naopak jezdí ve velkých offroadech a čtyřkolkách. Důvod je jednoduchý, na pobřeží a ve městech jsou sice kvalitní silnice, ale jakmile zajedete do vnitrozemí, čekají vás náročné cesty lávovým terénem s častým broděním potoků a říček. A protože Islanďané svou zem milují a vyrážejí do přírody – ať už na výlety, ale častěji jen grilovat či navštěvovat již zmíněné přírodní termály – často je to teplá říčka či tajemný bazének v jeskyni, ve kterém je horká voda, proto spousta řidičů dává přednost velkým a silným vozům.
Většina Islanďanů stále věří v existenci nadpřirozených bytostí, ať už to jsou elfové či trolové.
Na Islandu se téměř nepoužívají příjmení a lidé se zde oslovují křestním jménem.
Když skřítci vládnou všem
A na závěr ještě jedna zvláštní charakteristika hrdých ostrovanů. Islanďané by se nikdy nezřekli své víry v elfy a hodné skřítky, v jejichž existenci podle průzkumu islandské univerzity stále věří 62 procent obyvatel. Říká se jim Huldufolk, což lze přeložit jako Skrytí lidé. A právě tato víra stojí za zastavením projektu výstavby nové dálnice, která by podle odpůrců stavby zasáhla do území elfů a skřítků. Proto ministerstvo rozhodlo, že se projekt odloží do té doby, než se elfové z daného místa odstěhují jinam (jak to zjistí, těžko soudit).
Podle pověstí však elfové žijí na celém Islandu a místní jim nechávají před dveřmi jídlo či mléko. Skřítkové jsou většinou dobrosrdeční, ale když se z nějakého důvodu naštvou, mohou se lidem i mstít. A právě proto se dálnice raději stavět nebude.
