Nesmrká na veřejnosti a nenechává spropitné. Co by Japonec neudělal

aktualizováno 
Japonsko se po dlouhá staletí vyvíjelo uzavřeně, bez komunikace s okolním světem. A přestože dnes patří k nejrozvinutějším zemím, způsob života je zde stále natolik odlišný, že se neznalý a nepoučený cizinec velmi rychle dopustí nejrůznějších faux pas. Na co si dát v Zemi vycházejícího slunce pozor?

V Japonsku se velmi lehce dopustíte nejrůznějších faux pas, stačí se vysmrkat na ulici nebo se nenamydlit před koupelí. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Žádné díry v ponožkách

Jedním z nejzajímavějších pravidel je neustálé zouvání. Zatímco Češi se běžně zouvají při návštěvách a ochotně si obouvají nabídnuté bačkory, mnoho Japonců si na návštěvy nosí pantofle vlastní. Ale ani v těch nechodí na návštěvě celou dobu: zatímco při návštěvě toalety se přezouvají do jiných, speciálních pantoflí (v těch se samozřejmě chodí výhradně a pouze na toaletě), k večeři naopak usedají jen v ponožkách či na boso.

Fotogalerie

Pravidlo zouvání ovšem platí také při návštěvě některých restaurací; při návštěvě oblíbených sushi barů a pouličních bister se většinou zouvat nemusíte. V restauraci se boty odevzdají u vchodu a dál se pokračuje pouze v ponožkách. Takže pozor. Nikdy za žádných okolností nemějte díry v ponožkách.

Vždy a všude včas

Pokud se ještě vrátíme k samotným návštěvám, Japonci nikdy nechodí na návštěvu bez předchozího ohlášení. Ani k velmi dobrým přátelům, protože překvapit někoho tímto způsobem je považováno za nezdvořilé.

Naopak při domluvených návštěvách, ale často i při setkání v restauraci, si Japonci dávají drobné dárky, a tak je dobré mít při sobě vždy nějakou hezky zabalenou drobnost jako případný dárek.

A ještě jedna věc. Japonci ze zásady nechodí nikdy pozdě, ať už na pracovní či přátelské schůzky dorazí vždycky včas. Japonci také běžně nedávají najevo své emoce, především hněv, a pokud jsou nějaké citové výlevy tolerovány, tak jen v opilosti.

Být všude včas je pravidlo, které v Japonsku stále platí. Japonci až na výjimky

Být všude včas je pravidlo, které v Japonsku stále platí. Japonci až na výjimky chodí všude načas.

Japonci jsou posedlí věštěním budoucnosti a amulety, které mají nosit štěstí.

Japonci jsou posedlí věštěním budoucnosti a amulety, které mají nosit štěstí. Většinou se nabízejí v chrámech.

Smrkání je zločin

Zvláště na podzim a na jaře spousta Japonců nevychází z domu bez ústní roušky, která je chrání před virovou nákazou či před různými sezonními alergeny. Jedním z důvodů je i to, že v Japonsku není zvykem brát si dva či tři dny volna při viróze, neboť pokud může člověk chodit, tak prostě a jednoduše do práce jde, bez ohledu na to, jak se cítí.

Za velmi nezdvořilé se považuje také smrkání na veřejnosti, zvlášť když s někým mluvíte. Vyndat v takové chvíli kapesník a vysmrkat se je považováno téměř za zločin. Pokud smrkat musíte, jděte na záchod.

Japonské toalety jsou ostatně velmi moderní, často fungují na fotobuňku a jejich součástí je také jakési hlučné "hrkací" zařízení, které decentně přehluší ostatní "neslušné" zvuky.

Při večeři se musíte zout. A to nejen doma, ale i v restauraci. V pouličních

Při večeři se musíte zout. A to nejen doma, ale i v restauraci. V pouličních bistrech však pravidlo zouvání neplatí.

Žádné spropitné

Japonci nikdy nedávají spropitné, ani v restauraci, ani při jízdě taxíkem. Je zde normální, že číšník či obsluha se snaží hostům zajistit co nejlepší servis za danou cenu, takže není třeba dávat nic navíc. Naopak, pokud spropitné necháte, můžete tím Japonce vyvést z míry a zahanbit.

"Stalo se mi, že jsem si kupoval v malém obchodě vodu, která stála 99 jenů, což je zhruba dvacet korun. Zaplatil jsem 100 jeny, prodavačka vrátila jeden jen na tácek, ale já jsem si vzal jen vodu a odcházel. Nejprve za mnou něco volala, nakonec oběhla pult a dostihla mě překvapeného u dveří, kde mi do ruky vložila ten jeden jen, tedy dvacet haléřů a ještě se uklonila. Bylo to trapné pro nás oba," vzpomíná cestovatel Jan Stach.

Japonci nedávají spropitné. Ani v restauraci, ani při použití taxíku či rikši.

Japonci nedávají spropitné. Ani v restauraci, ani při použití taxíku či rikši.

Mydlení před koupáním

Japonci milují veřejné lázně, do kterých chodí odpočívat a relaxovat. I tady vládnou striktní pravidla. Jedním z nich je pečlivé umytí celého těla mýdlem a následné osprchování před tím, než se člověk ponoří do bazénu. Často je ve sprše i stolička, na které se sedí při mydlení. Dokonce i doma se Japonci namydlí a osprchují před tím, než si lehnou do vany.

V bazénu ve veřejných lázních jsou lidé nazí, prostory jsou rozdělené pro muže a pro ženy, ale fungují také privátní lázně pro páry. Do lázní však mají zakázáno chodit lidé s tetováním, neboť "kérky" jsou v konzervativním Japonsku stále symbolem mafie jakuzy a ve společnosti vzbuzují pohoršení.

Mladí Japonci a hlavně Japonky si potrpí na luxusní oblečení, především drahé

Mladí Japonci a hlavně Japonky si potrpí na luxusní oblečení, především drahé boty a kabelky.

Čas na obranu

Japonská společnost měla vždy velmi silnou hierarchii a formální představování lidí zde hrálo a hraje velmi důležitou roli. Proto se věnuje velká pozornost vizitkám. Když Japonec dostane vizitku, vezme si ji oběma rukama a pozorně si přečte jméno i funkci dotyčného, teprve poté si vizitku uloží. Pokud by si ji dal do kapsy bez přečtení, znamenalo by to totéž, jako kdyby dotyčnému řekl, že ho vůbec nezajímá.

A k hierarchii se váže také zvláštní zvyk při sezení skupin v restauracích: mladší a méně významní sedí nejblíže ke vchodu, zatímco nejváženější a nejdůležitější členové společnosti nejdále. Tento zvyk pochází ze starých dob: kdyby byla restaurace přepadena, lidé sedící dále od vchodu mají čas připravit se na obranu.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Hitem byla sekaná se svíčkovou a růžová tatarka. Jak se jedlo v roce 1989

Pohled do Gril Baru ve Slovanském domě (1968)

Škrtněte posledních třicet let a přesuňte se s námi zpátky do roku 1989. Vzpomenete si, jaká byla nabídka tehdejších...

Nejkrásnější jarní vodopády. Neuvěříte, kolik jich v naší zemi máme

Vodopád pod Dlouhými stráněmi v Jeseníkách

Mnoho krásných vodopádů se za příznivých okolností objevuje i v naší domovině. Kromě Krkonoš, kde jsou ty nejznámější a...

Za lány bledulí míří tisíce turistů, ze vsi se na měsíc stalo parkoviště

Když vyjde počasí, vypadá to v rezervaci zhruba takto. Mezi lány bledulí se...

Poslové jara jsou tady, hlásí lidé z Chlébského na Bystřicku. Vesnička na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje se...

Nenápadná výzva Perského zálivu. Nedostupný Bahrajn se otevírá světu

Amwaj Islands. Centrální marína

Za hranice všedních dnů. Tak zní otřepané klišé, které se ale pro výlet do Bahrajnu, malé ostrovní země v Perském...

Tři tisíce kilometrů za 55 tisíc. Jízda po Novém Zélandu se ale vyplatí

Abel Tasman Trek

V Queenstownu, malebném městečku u jezera na jižním novozélandském ostrově, jsme už nějaký čas. Máme v nohou pár treků...

Další z rubriky

Komfort stranou. Třicet světových dobrodružství pro kované cestovatele

Svatý muž v indickém Váránasí

Benátky jsou romantické, pláže v Thajsku exotické a all-inclusive dovolenou na turecké riviéře vám budou sousedé...

VIDEO: Menu za deset tisíc. Evropa má svoji první podmořskou restauraci

První evropská podmořská restaurace s názvem Under se nachází v nejjižnějším...

Na jihu Norska zahájila provoz první evropská podmořská restaurace. Za projektem stojí architektonická firma Snöhetta,...

Za Napoleonem do Alp. Výlet přes průsmyk, kterým generál tahal kanony

Hra světel: turisté míjejí simplonského orla v průsmyku během 33 km dlouhé túry...

Moderní cestu přes Simplonský průsmyk mezi Švýcarskem a Itálií zřídil před víc než 200 lety Napoleon Bonaparte. Stopu...

Najdete na iDNES.cz