Žádné díry v ponožkách
Jedním z nejzajímavějších pravidel je neustálé zouvání. Zatímco Češi se běžně zouvají při návštěvách a ochotně si obouvají nabídnuté bačkory, mnoho Japonců si na návštěvy nosí pantofle vlastní. Ale ani v těch nechodí na návštěvě celou dobu: zatímco při návštěvě toalety se přezouvají do jiných, speciálních pantoflí (v těch se samozřejmě chodí výhradně a pouze na toaletě), k večeři naopak usedají jen v ponožkách či na boso.
Fotogalerie |
Pravidlo zouvání ovšem platí také při návštěvě některých restaurací; při návštěvě oblíbených sushi barů a pouličních bister se většinou zouvat nemusíte. V restauraci se boty odevzdají u vchodu a dál se pokračuje pouze v ponožkách. Takže pozor. Nikdy za žádných okolností nemějte díry v ponožkách.
Vždy a všude včas
Pokud se ještě vrátíme k samotným návštěvám, Japonci nikdy nechodí na návštěvu bez předchozího ohlášení. Ani k velmi dobrým přátelům, protože překvapit někoho tímto způsobem je považováno za nezdvořilé.
Naopak při domluvených návštěvách, ale často i při setkání v restauraci, si Japonci dávají drobné dárky, a tak je dobré mít při sobě vždy nějakou hezky zabalenou drobnost jako případný dárek.
A ještě jedna věc. Japonci ze zásady nechodí nikdy pozdě, ať už na pracovní či přátelské schůzky dorazí vždycky včas. Japonci také běžně nedávají najevo své emoce, především hněv, a pokud jsou nějaké citové výlevy tolerovány, tak jen v opilosti.
Být všude včas je pravidlo, které v Japonsku stále platí. Japonci až na výjimky chodí všude načas.
Japonci jsou posedlí věštěním budoucnosti a amulety, které mají nosit štěstí. Většinou se nabízejí v chrámech.
Smrkání je zločin
Zvláště na podzim a na jaře spousta Japonců nevychází z domu bez ústní roušky, která je chrání před virovou nákazou či před různými sezonními alergeny. Jedním z důvodů je i to, že v Japonsku není zvykem brát si dva či tři dny volna při viróze, neboť pokud může člověk chodit, tak prostě a jednoduše do práce jde, bez ohledu na to, jak se cítí.
Za velmi nezdvořilé se považuje také smrkání na veřejnosti, zvlášť když s někým mluvíte. Vyndat v takové chvíli kapesník a vysmrkat se je považováno téměř za zločin. Pokud smrkat musíte, jděte na záchod.
Japonské toalety jsou ostatně velmi moderní, často fungují na fotobuňku a jejich součástí je také jakési hlučné "hrkací" zařízení, které decentně přehluší ostatní "neslušné" zvuky.
Při večeři se musíte zout. A to nejen doma, ale i v restauraci. V pouličních bistrech však pravidlo zouvání neplatí.
Žádné spropitné
Japonci nikdy nedávají spropitné, ani v restauraci, ani při jízdě taxíkem. Je zde normální, že číšník či obsluha se snaží hostům zajistit co nejlepší servis za danou cenu, takže není třeba dávat nic navíc. Naopak, pokud spropitné necháte, můžete tím Japonce vyvést z míry a zahanbit.
"Stalo se mi, že jsem si kupoval v malém obchodě vodu, která stála 99 jenů, což je zhruba dvacet korun. Zaplatil jsem 100 jeny, prodavačka vrátila jeden jen na tácek, ale já jsem si vzal jen vodu a odcházel. Nejprve za mnou něco volala, nakonec oběhla pult a dostihla mě překvapeného u dveří, kde mi do ruky vložila ten jeden jen, tedy dvacet haléřů a ještě se uklonila. Bylo to trapné pro nás oba," vzpomíná cestovatel Jan Stach.
Japonci nedávají spropitné. Ani v restauraci, ani při použití taxíku či rikši.
Mydlení před koupáním
Japonci milují veřejné lázně, do kterých chodí odpočívat a relaxovat. I tady vládnou striktní pravidla. Jedním z nich je pečlivé umytí celého těla mýdlem a následné osprchování před tím, než se člověk ponoří do bazénu. Často je ve sprše i stolička, na které se sedí při mydlení. Dokonce i doma se Japonci namydlí a osprchují před tím, než si lehnou do vany.
V bazénu ve veřejných lázních jsou lidé nazí, prostory jsou rozdělené pro muže a pro ženy, ale fungují také privátní lázně pro páry. Do lázní však mají zakázáno chodit lidé s tetováním, neboť "kérky" jsou v konzervativním Japonsku stále symbolem mafie jakuzy a ve společnosti vzbuzují pohoršení.
Mladí Japonci a hlavně Japonky si potrpí na luxusní oblečení, především drahé boty a kabelky.
Čas na obranu
Japonská společnost měla vždy velmi silnou hierarchii a formální představování lidí zde hrálo a hraje velmi důležitou roli. Proto se věnuje velká pozornost vizitkám. Když Japonec dostane vizitku, vezme si ji oběma rukama a pozorně si přečte jméno i funkci dotyčného, teprve poté si vizitku uloží. Pokud by si ji dal do kapsy bez přečtení, znamenalo by to totéž, jako kdyby dotyčnému řekl, že ho vůbec nezajímá.
A k hierarchii se váže také zvláštní zvyk při sezení skupin v restauracích: mladší a méně významní sedí nejblíže ke vchodu, zatímco nejváženější a nejdůležitější členové společnosti nejdále. Tento zvyk pochází ze starých dob: kdyby byla restaurace přepadena, lidé sedící dále od vchodu mají čas připravit se na obranu.
