V našem alpském hotelovém pokoji je navzdory nastávající venkovní zimě pěkně teploučko. Docela nezvyklý jev u rakouských ubytovatelů. „Vytápíme ekologicky, na biomasu. Spotřebovává se bioodpad z místních statků,“ říká paní domácí.
Nadja Blumenkampová je majitelkou prvního certifikovaného biohotelu v Leogangu v rakouské lyžařské oblasti Salzburgerland. „Byla to jen otázka času, kdy skončím s rodinou v biohotelu. Biopotraviny a biokosmetiku nakupuji – navzdory občasným úsměškům okolí – už pár let. Ale i pro mě to byl vlastně nečekaný objev.“
Fotogalerie |
Biohotely jsou téma, s nímž se v české kotlině takřka nesetkáte. Přitom na jih od našich hranic se tento způsob trávení volného času stává hitem.
Hlavně v alpských oblastech: Rakušané, hoteliéři v Bavorsku, Jižním Tyrolsku, Švýcarsku i ve Slovinsku začínají chápat, že stále víc turistů si rádo připlatí za přírodní přirozenost.
Dřevěný biopokoj
Rupertus v Leogangu je zvenku docela nenápadný, „rakousky disciplinovaný“ objekt. Na první pohled ničím nepřipomíná filozofii, na níž je postaven. Majitelka Nadja Blumenkampová je tady druhou hoteliérskou generací. Před pěti lety převzala hotel od rodičů. A už tehdy jí bylo jasné, kam bude svoje úsilí ve vedení firmy směřovat.
„Způsobily to děti. Když se nám narodily, uvědomila jsem si, že chci, aby vyrůstaly ve zdravém a přirozeném prostředí.“ Celý objekt prostupuje vůně masivního dřeva a na intenzitě nabírá v momentě, kdy otevřeme dveře našeho biosuite.
Vysokohorská dřevina zirbe, jíž jsou připisovány léčivé účinky, je ve své přírodní podobě prakticky v celém pokoji. „Pro biopokoje neexistují momentálně žádné předpisy. Tak jsme se v rodině zamysleli, jak to udělat, aby byly co nejvíce bio,“ vysvětluje Nadja Blumenkampová.
„A došli jsme k tomu, že je potřeba využít místní masivní dřevo, které zpracují lokální truhláři, použít výhradně přírodní oleje, žádné škodlivé látky, začlenit do pokoje pouze přírodní materiály, jako je bavlna, len, ovčí vlna. Dokonce i na matrace jsou použita certifikovaná přírodní vlákna.“
Také v případě elektrické energie používají stoprocentně ekologický proud. „Máme fotovoltaiku, která pokryje osmdesát procent spotřeby elektrické energie hotelu. Zbytek potřebného proudu bereme z vodní elektrárny v Kaprunu.“
A k tomu znamenitá voda, co teče z kohoutku. Pravá leogangská.
Bylinková biokuchyně
Pak je tu to jídlo. Sejdete z biosuite o pár pater níž, zasednete ke stolu a začnete přemýšlet, proč vám tady tolik chutná. V kuchyni natrefíte na Marka, kuchaře ze Slovenska, před kterým leží několik druhů bylinek.
„Jsou přímo z hotelové zahrady, pěstuje je majitelka,“ ukazuje čerstvé suroviny a dodává: „Čtyři roky jsem pracoval v biohotelu, pak v běžném hotelu, teď jsem se vrátil k biovaření. Rozdíl v základních surovinách oproti normálnímu hotelu je znát.“
Nadja Blumenkampová mě bere na průzkum hotelu. Osahávám si ovoce na baru pro přípravu nápojů. V biokvalitě. Zkoumám biovína a chci si dát domácí biolimonádu.
Pak se zastavím ve sklepě a z deseticentimetrové blízkosti prověřuji potraviny uskladněné na policích a v chladicích boxech, abych odhalila, že je to přece jen taková marketingová hra na zákazníka. Není. Každý sáček, každý obal tady nese označení bio.
„Musíme důvěřovat našim dodavatelům bioproduktů, že mají potřebné certifikace, že podléhají pravidelným kontrolám a produkují skutečně bio. Stejně tak my jsme dvakrát za rok kontrolováni nezávislou kontrolní komisí, které jsou v Rakousku celkem tři. Kontrola probíhá zásadně nečekaně,“ popisuje paní majitelka.
Alpské biokrávy
Nejvíc mě zajímá, odkud jsou ty chuťově perfektní jogurty a mléko s nápisem „Mei Muich“, které každé ráno s nadšením liju na biomüsli a biocornflakes. Nadja Blumenkampová mě směruje.
A tak se vydáváme do pár kilometrů vzdáleného biostatku Zieferhof, který zdálky vůbec nevypadá, že by tady produkovali něco senzačního. Prostě normální rakouský Hof.
Čekám, že mě přivítá podsaditý šedesátník, který k bio dospěl vývojem událostí. Místo toho si třesu rukou s Bernhardem Perweinem, kterému je tak třicet a politiku bioprodukce mi vykládá s naprostou samozřejmostí.
Kolik to stojí?Ceny biohotelů kolísají podle kategorie ubytování a sezony, tak jako u běžných hotelů. Za přenocování s polopenzí ve dvoulůžkovém pokoji dáte za osobu 70 eur, ale i 200 eur (viz www.biohotels.info, www.rupertus.at, www.zieferhof.at). |
Děti lítají mezi biokrávami, jež nepozřou nic horšího než obyčejnou, nestříkanou, chemicky neošetřenou a nehnojenou alpskou trávu. A pak volá Nadja z hotelu Rupertus, jestli by po nás mohl Bernhard poslat mléko, že ho dneska hosté vypili nečekaně víc.
Vezeme biomléko a k tomu biojogurty a biomarmeládu od Bernhardovy maminky a biopálenku od jeho tatínka a ještě dlouho cítíme na jazyku chuť Bernhardova čerstvého biochleba. A Nadja si bere od nás biomléko, schovává nám biojogurty do hotelové lednice a jde si sednout ke stolu.
Snad nejlepším důkazem, že to v tomto hotelu s přirozeností myslí vážně, je fakt, že hoteliérská rodina jí s hotelovými hosty. Hotelové jídlo. V hotelové restauraci. A bydlí s hosty v hotelu. Celoročně. Jsou v biohotelu doma.
Sedm zásad biohotelu1. Téměř všechny suroviny, potraviny a nápoje pocházejí z certifikovaného biologického 2. Hotelová kosmetika je přírodní a certifikovaná. 3. Elektrická energie pochází stoprocentně z ekologických zdrojů. 4. Používaný papír v celém objektu (kuchyně, kancelář, toalety...) je recyklovaný nebo z udržitelného lesního hospodářství. 5. Na jedno přenocování produkuje hotel méně než 12 kg CO2. 6. Jídla jsou připravována ručně a přirozeně, nepoužívá se mikrovlnná trouba. 7. Využíváni jsou maximálně regionální producenti a produkty. |
