Ačkoli ve starém Řecku nevěděli nic o civilizačním stresu, ťukli v případě Azor hřebíček přesně na hlavičku. Největší předností ostrovů, ležících přibližně patnáct set kilometrů od Lisabonu a kolem čtyř tisíc kilometrů od New Yorku, je božský klid. Jeden z nejvzdálenějších regionů Evropy a zároveň nejbližší exotický cestovatelský cíl je masovým turismem stále nedotčený.
Jaro nikdy nekončí
Můžete chodit hodiny po cestách lemovaných tamní erbovní květinou – modrými hortenziemi nebo se procházet po pěšinkách nad mořskými útesy i nad sopečnými krátery a často nepotkáte živáčka. Připadáte si jako v botanické zahradě – jaro tam nikdy nekončí.
Nad hlavou vám létají jestřábi, rackové, kosové a další opeřenci. „Ptačí pozorování“ je na ostrovech velkou atrakcí a jezdí tam za ním zejména z Velké Británie speciální zájezdy.
Ať už věříte domněnkám, že právě u Azor se potopila bájná Atlantida, nebo se spokojíte s faktem, že vulkanické ostrovy byly podle starých janovských map objevené někdy v první polovině čtrnáctého století – navždy si zamilujete nádhernou krajinu lemovanou krajkami vln oceánu, přívětivě zelenou množstvím pastvin i drsně černou sopečnou lávou.
Černý ostrov
Láva je snad nejvíc přítomná a využívaná na Picu, druhém největším ostrově Azor. Je tam i nejvyšší hora souostroví, ba celého Portugalska, sopka Montanha do Pico. Je vysoká přes dva tisíce metrů.
Přezdívka „černý ostrov“ na Pico sedí, byť je díky kvetoucím ibiškům, oleandrům, buganviliím a dalším rostlinám i hodně barevný.
Z černé lávy jsou na Picu postavené celé vesnice i ekologický hotel Aldeia da Fonte, jehož zakladatelka Sonja je původem Češka. Hotel se skládá ze šesti černých jednopatrových domů uprostřed zelené zahrady na útesu nad oceánem a je držitelem značky kvality pro udržitelné podnikání.
„Udržitelný rozvoj“ je totiž pro obyvatele Azor už po staletí nutností. Oceánem omezený kus země, vzduch a voda jsou jejich jediným bohatstvím.
V kráterech sopek se skrývají průzračná jezera.
Víno z černé lávy
V lávě jsou vysázené i proslulé azorské vinice, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Víno, jakoby zázrakem vzešlé z lávové půdy, se dokonce našlo ve sklepích ruského cara Mikuláše.
Bílé i červené odrůdy jako třeba Terras de Lava nebo Curral Atlântis se s úspěchem pěstují ve stále větší míře, nicméně ochutnat je mimo Azory není snadné.
Další azorskou specialitou je pokrm připravovaný „ekologicky“ – termální energií. Cozido das Furnas je maso (vepřové, hovězí, kuřecí, chorizo, jelito) a zelenina (zelí, kapusta, batáty, brambory, mrkev). Vše se pomalu dusí v hrnci utěsněném těstem pět i více hodin na sopečné páře. Je to dobrota, která zdárně konkuruje i další tamní specialitě – různě připraveným rybám.
Základním stavebním materiálem na ostrově Pico jsou černé lávové kameny.
Cozido das Furnas se připravuje v hrnci zakopaném v zemi. „Vaří“ geotermální energie.
Baleia à vista
Po staletí znamenal pro Azořany hlavní obživu oceán. Vedle tuňáků a dalších druhů ryb se tam hlavně vyjíždělo za velrybami. Jejich lov skončil v roce 1984. I dnes z ostrovů Pico, Faial, São Miguel i dalších jezdí turisté „na velryby“, ale „loví“ už jen nejlepší záběry do svých mobilů a foťáků.
Baleia à vista (velryba na obzoru) už nehlásí pozorovatelé z tradičních vigias kouřovými signály. Kapitán člunu dostane pokyn vysílačkou. Když se konečně ozve, všichni uhánějí na gumových člunech vytčeným směrem.
My jsme měli smůlu, obrovská ocasní ploutev vorvaně se před námi nevynořila. Alespoň jsme si vyfotografovali početnou skupinu delfínů, kteří vyskakovali kolem našeho člunu na dosah ruky.
Rande s námořníky
Velryb si můžete dosytosti užít v proslulé námořnické hospodě Peter’s Café Sport v přístavu Horta, hlavním městě ostrova Faial. Do staré námořnické putyky se na pivo a kořalku (dnes i na espresso) chodí už od roku 1918. Pokud se plavíte z Evropy do Ameriky, je tam zastávka téměř povinná.
I na Azorech se vykoupete. V moři nebo v přírodních „termálech“.
Dříve tam chodívali hlavně velrybáři, jejichž lodě kotvily v tamním přístavu. Sbírka malého muzea v prvním patře modrého domečku na ty časy odkazuje. Jsou tam šperky, modlitební knížky vyřezané z velrybích zubů i dýmky z kostí zdobené rytinami.
I když nepatříte do dobrodružného společenství rybářů a jachtařů, stojí za to se v „Petrově kavárně“ zastavit. Duch mořských vlků je tam i přes dobré odvětrávání pořád cítit.
Nezkažená příroda
Horta i další azorské přístavy jako hlavní město ostrova Terceira – Angra do Heroísmo (Zátoka hrdinů) nebo hlavní město souostroví Ponta Delgada na ostrově São Miguel bývaly důležitou zastávkou pro koráby objevitelů nových světadílů.
Jako „spižírna“ sloužily ostrovy obchodním lodím, stejně jako pirátům či později námořníkům ve světových válkách. Místní, Portugalci i početná flanderská komunita, všem – ať už dobrovolně, nebo z donucení – poskytovali zásoby.
Ostatně tradiční gastronomie je další důvod, proč ostrovy navštívit. Jak říkají místní: Azory nenabízejí ruch světoznámých středisek, obrovské hotelové komplexy a mondénní promenády. Jsou pro toho, kdo miluje přírodu. Chce ji dýchat, cítit, vidět, chutnat i hmatat takovou, jaká bývala, než lidé začali všechno kazit.
Je dobré vědět
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
