Zhruba před čtrnácti dny zazvonil Davidovi Šťastnému telefon.
„Zřejmě poradenská firma mě oslovila, že má investora, který by chtěl koupit naše vinařství, a že by se chtěl k tomu sejít. Sdělil jsem mu slušně, že není žádného důvodu ani potřeby se scházet, protože naše rodinné vinařství nikdy nikomu neprodáme,“ popisuje ředitel Château Valtice – Vinné sklepy Valtice.
Připomíná, že jeho otec pracuje ve vinařství téměř šedesát let.
„Je to jeho celoživotní práce, ve které budeme pokračovat. To prostě rodina nemůže nikdy prodat,“ zdůrazňuje. Ani ne před týdnem mu přesto přišla další nabídka, v níž už nešlo o odkup, ale o finanční vstup do společnosti. I tu ve Valticích odmítli.
Nejsou přitom zdaleka jediným vinařstvím, které podobným tlakům čelí. Investoři rozhazují sítě napříč jižní Moravou.
„Můžu potvrdit, že jsou tady skupiny investorů, které se poptávají na možnost vstupu do vinařství,“ sděluje Pavel Buchta, obchodní konzultant Vinařského ráje v Čejkovicích, jenž dodává vinařům technologie. S dotazem se setkal opakovaně.
Podle analytika společnosti Cyrrus Petra Pelce se není čemu divit. „Před covidem byla vinařství těžko dostupná. To se nyní změnilo,“ míní.
Do krize už padají i mnozí vinaři, kteří se dosud drželi dobře. Hlavně ti menší se shodují, že jestli brzy nedojde k rozvolnění opatření proti šíření covidu, budou mít problémy se finančně udržet. Vstup strategického investora by mnohde byl řešením trablů, které s sebou pandemie přinesla.
Mnohá z vinařství jsou ostatně už nyní skoupena různými subjekty, které mají s oborem pramálo společného. Finanční zázemí v podobě silného investora ze zcela jiné branže mají již například Vinařství Neoklas Šardice, Mutěnice, Kolby, Reisten, Dobrá vinice či Nové vinařství a mnoho dalších.
Klíčovou roli hraje poloha
Podle Pelce je ovšem kvůli covidu s otazníkem, jak se bude vinařstvím v nejbližší době dařit.
„Například developerské projekty jsou nyní investičně zajímavější. I současní vlastníci vinařství jsou schopni přejít do těchto atraktivnějších aktiv,“ podotýká.
O konkrétních prodejích se mezi vinařskou komunitou nemluví. A je to logické.
„Pro vinaře je to samozřejmě potupa. A co je důležitější – ve chvíli, kdy vyjde najevo, že je jejich vinařství na prodej, jejich víno okamžitě ztrácí cenu,“ upozorňuje Jan Jordán, brněnský realitní makléř, který se zabývá vinařskými nemovitostmi a kterému současná doba tak trochu „přihrála“ i roli prostředníka mezi vinaři a investory.
„Zrovna obesílám asi šest stovek kontaktů s nabídkou odprodeje části jednoho poměrně známého vinařství,“ informuje s tím, že nejde o jedinou takovou nabídku. Zatím se ovšem spíš licituje, investoři studují audity firem a vyčkává se, jaké budou další měsíce.
Podle Jordána mají o vstup do vinařství zájem právníci, lékaři, podnikatelé ze zemědělství, kteří chtějí rozšířit své portfolio, ale třeba i bývalí emigranti. Sám má mezi zájemci navrátilce ze Švýcarska a Kanady, kteří chtějí investovat životní úspory.
„Všechny tyto skupiny spojuje láska k vínu a jižní Moravě,“ říká Jordán, podle kterého při výběru vinařství, do nějž by bylo možné investovat, hraje důležitou roli i jeho poloha.
„Koupil jsem vinařství v Polešovicích nezní tak, jako když se řekne: koupil jsem vinařství u Mikulova. Atraktivita oblasti vždy převálcuje zbytek, včetně kvality daného podniku,“ podotýká.
Chybí zákazníci i kompenzace
Faktem je, že na vinařství dopadla krize poměrně silně. „Obávám se, že první čtvrtletí tohoto roku bude horší než celý rok minulý,“ hlásí prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray.
Omezení spojená s covidem přečkalo dobře jen pár desítek velkých vinařství zalistovaných v obchodních řetězcích. Citelně však dopadla hlavně na malé a střední vinaře napojené na gastronomii a zejména ty, kteří prodávají veškerou svou produkci „ze dvora“, tedy přímo koncovým zákazníkům. „Ti v tuto chvíli nemají žádné obratové kanály. Výrazně a citlivě jsou takto zasaženy stovky lidí,“ sděluje Nyitray, který to označuje za „velkou tragédii“.
Vinařství totiž podle něj není jen o objemu prodeje, ale i o folkloru a zážitku s vínem spojeným. A právě ten vytvářejí malí vinaři, kteří přišli o výdělek.
Problémy mají vinaři i s možnými kompenzacemi. Z programu Antivirus čerpat nemohou, protože oficiálně jejich podnikání nestojí.
„Do vinohradu se chodit musí, pracovat nám nikdo nezakázal, prodávat také ne. Jen není komu, protože k nám nikdo nepřijde,“ poukazuje Nyitray na to, co malí vinaři denně řeší.
Určitá šance získat od státu peníze podle něj je, a to skrze program Agrocovid potraviny, který ministerstvo zemědělství prodloužilo. Rozhodným obdobím je nyní prosinec až únor, během něhož musel mít vinař pokles v příjmech nejméně 25 procent.
„A pak už můžeme jen doufat, že se co nejdříve otevřou restaurace. A že se budou konat vinařské akce, které jsou pro nás stěžejní,“ podotýká Nyitray s tím, že za normálních okolností patřily Velikonoce otevřeným sklepům a rozjížděla se sezona, která je však nyní v nedohlednu.
