Už se nedivím, i když jsme do Café Fara doškobrtali po rozkopané terase, kde zasetá tráva ještě ani nestihla z hlíny vystrčit svůj zelený nos.
Test kavárenMF DNES hodnotí každý týden jednu jihomoravskou kavárnu. |
Bílé kachláky a velká kytice modrých kosatců, na kterou dopadají paprsky odpoledního slunce, příjemnému chládku vedle kostela prostě sluší. A kavárnu si nechali dokonce posvětit.
"Zatím otvíráme podle toho, jak sem přijdou lidi," omlouvá se mladý muž se šálkem v ruce a mnichem na triku.
Obsluha neumí jen hezky dávat kopretiny do vázy a aranžovat pecky mandloní mezi muškáty. Espresso vaří ze směsi, kterou si nechávají pražit "na klíč", a originální plechovky s kapucínem se odtud dají i odvézt. Nemelou tedy zrnka uniformní směsi zavedených společností, šlapou si vlastní "kávovou" pěšinou. Což není vůbec běžné!
My jsme dostali vkusně naservírovaných několik horkých doušků v malém, nahřátém šálku. Uvnitř byla lehce nahořklá káva s tóny do čokoládova, jejíž hladinu zdobila pevná mikropěna tmavší hnědé barvy.
Cappuccino zkrášlilo mléčným krémem namalované jablko. S chutí ten obrázek nedělá nic, ale vypadá to hezky a dobře to vypovídá o zvládnutém řemesle baristy.
Toaleta voní, cigaretový dým zakázali rovnou a večer zapalují svíčky. To zase k vínu. Klentnice leží přímo mezi vinicemi a byl by hřích místní víno promrhat.
Dotažené a dobře promyšlené je Café Fara. Jen ten rukou psaný účet s logem Plzeňského Prazdroje mi jako závěr romantického sedánku nesedí.
