Co by se stalo, kdyby na soutoku Moravy a Dyje u Břeclavi vznikla chráněná krajinná oblast (CHKO)? Jak by to zasáhlo zemědělce a lesníky? Co by to přineslo cestovnímu ruchu? Kdo by na tom vydělal a kdo naopak ztratil?
Na to všechno má odpovědět socioekonomická studie, kterou nechává vypracovat ministerstvo životního prostředí. Vedle sebe má postavit plusy a minusy, které by status CHKO přinesl obcím, jichž se bezprostředně dotkne.
Ty jsou totiž ze záměru nervózní a podobně jako před deseti lety, kdy právě na odporu samospráv ztroskotal první pokus o vyhlášení CHKO na území moravské Amazonie, se začínají bouřit.
„Nechceme na našem území CHKO a odhlasovali jsme si to i v zastupitelstvu,“ potvrzuje starostka Ladné Renáta Priesterrathová (nez.).
I když je obec na okraji zamýšlené chráněné oblasti, panují tady obavy z různých restrikcí. „I když ochránci přírody vyvracejí veškeré naše připomínky, přetrvávají obavy z různých omezení toho, co se v lese bude smět či ne. Ať už jde o pohyb zde, o sběr hub, plodů nebo dřeva,“ naznačuje starostka.
Podle ní by regulace dopadla nejvíc na Lanžhot či Lednici. Pokud se postaví proti ochráncům přírody, Ladná je podpoří.
Žádný lov ryb, žádný sběr hub, bojí se v Lanžhotě
V Lanžhotě plán skutečně vyvolává velké emoce. Na posledním zasedání zastupitelstva na sklonku loňského roku se téma ochrany přírody na Soutoku bouřlivě probíralo.
„Nejsem přesvědčen, že vyhlášení je správné. Nedozvěděl jsem se jediný klad, který nám to přinese,“ argumentoval například zastupitel Antonín Hostina (nez.), který se problematikou dlouhodobě zabývá.
Podle jeho informací má být území v katastru Lanžhota zařazeno do zóny s nejpřísnější ochranou.
„To znamená žádné chytání ryb, žádný sběr hub, omezený pohyb, vše za souhlasu Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). Stříkání komárů a ostatní postřiky včetně klíněnky opět za něčího souhlasu,“ poznamenal Hostina.
Ochránci přírody však tvrdí, že většina těchto argumentů je nepodložená.
Břeclav vidí příležitost
O zřízení CHKO se začalo znovu mluvit ve chvíli, kdy z Bruselu zazněla kritika, že se Česko o ochranu unikátního území dost nestará. Aby se vyhnulo kritice Evropské unie, snaží se zatím ministerstvo životního prostředí zajistit ochranu Soutoku vyhlašováním maloplošných rezervací.
Loni začal běžet proces vyhlášení národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy o rozloze 460 hektarů, nyní se připravuje národní přírodní rezervace Soutok, která bude chránit přes tři tisíce hektarů. Další rezervace mají následovat.
I ve chvíli, kdy budou vyhlášeny všechny, bude však pod ochranou pouhých 40 procent toho, co by mohla obsáhnout chráněná oblast.
„Je to spíš minimalistický návrh, který by měl umožnit, aby se hospodaření v území změnilo natolik, že tam ony předměty ochrany dokážou přežít,“ říká Stanislav Koukal, šéf jihomoravské pobočky AOPK.
Chráněná krajinná oblast by mohla naopak obsáhnout území od hranic s Hodonínskem až po novomlýnské nádrže. A například Břeclav v tom vidí velkou příležitost.
„Nabídne to například nové možnosti v turistickém ruchu, vytvoření dobré regionální značky, rozmanitost zaměstnanosti,“ komentoval to již dříve místostarosta Jakub Matuška (Mladí a neklidní).
Většina lidí je pro, tvrdí ochranář
Právě z popudu Břeclavi také vzniká zmíněná studie dopadů CHKO na obce. AOPK pro ni právě ve výběrovém řízení hledá zhotovitele a předpokládá se, že zpracována bude do konce letošního roku.
Už začátkem března jejího šéfa čeká cesta za starosty, aby s nimi probral, v jaké podobě by pro ně CHKO byla „stravitelná“. „Hlavně jde o hranice a zónaci případné CHKO. Jde o to najít různá místa, pokud taková jsou, kde by to způsobovalo problémy,“ vysvětluje Koukal.
Vychází se přitom z původního návrhu vytyčení CHKO, jak byl předložen před deseti lety. Do něj by se měly začlenit případné změny v územních plánech, které v obcích za tu dobu proběhly. „Neočekáváme, že by těch míst bylo mnoho, ale je dobré se vyhnout případným komplikacím,“ podotýká Koukal.
Podle něj by pro obce mohlo být výhodnější to, kudy se nově dá vést hranice CHKO.
„Už nemusí vést po silnicích, železnicích či vodních tocích. Dnes už není problém, aby hranice byla zakreslená na rozhraní parcel, tedy například na okraji lesa. Některé plochy, které kvůli tomu byly před deseti lety do CHKO zařazeny, už tam dnes nutně být nemusí,“ upozorňuje Koukal.
Výsledek jeho dohod se starosty bude podkladem pro ministerstvo, které pak může zahájit oficiální jednání s obcemi.
„Zatím se u nich setkávám spíš s pozitivním přístupem k tomuto záměru. Většina lidí by tam CHKO uvítala,“ tvrdí Koukal s tím, že kriticky se lidé dívají hlavně na hospodaření lesníků, které vede k vytváření monokultur.
