Maličkostmi k dokonalosti
Henry Royce opustil školu v pouhých 10 letech a jeho formální vzdělání se skládalo z večerních kurzů angličtiny a matematiky, které navštěvoval během dospívání. Později, jako světově proslulý sir Henry, o sobě stále ironicky říkal, že neumí nic víc než prostou aritmetiku. Měl však talent a intuici, které více než vynahradily absenci akademického vzdělání.
 |
Jak již bylo uvedeno, Decauville byl dobře navrženým automobilem, a Royce se nechal inspirovat některými z jeho klíčových řešení – dvouválcovým motorem, hnacím hřídelem a diferenciálem namísto pohonu prostřednictvím řetězu – a sám je upravil. Zavedl také řadu detailních modifikací a inovací: mechanicky ovládané sací ventily upřednostnil před podtlakovými, použil účinnější chladič a provedl také výměnu ložisek na klikovém hřídeli, ojnicích a v převodovce. Dále pak jednou řadicí pákou nahradil komplikované a poruchové uspořádání dvou pák vozu Decauville. Od samého počátku byl Royce posedlý snižováním celkové hmotnosti vozu, počínaje odstraněním bronzového výstražného zvonu, který údajně vážil 20 kilogramů.
Royce podrobil svému podrobnému a náročnému zkoumání nejen vůz Decauville. V letech 1902 až 1905 opravoval, rozebíral a zkoušel automobily různých značek, které patřily ochotným přátelům a známým s cílem získat další poznatky z první ruky. Podle svých vlastních záznamů urazil během tohoto procesu asi 11 tisíc mil (téměř 18 tisíc km). Mnoho z nich nepochybně ve voze Decauville, který vlastnil nejméně do roku 1906.
Konstruktér Royce si kladl za cíl postavit nejlepší auto na světě. Nejednalo se o žádný marnivý projekt nebo snahu si něco dokázat: usiloval o to, aby jeho technická inovace byla komerčně úspěšná. Bohužel však mezi jeho četné dary nepatřily nenucený šarm, komunikační schopnosti ani výřečnost. V Londýně však žil jeden mladý muž, který těmi vlastnostmi naopak překypoval.
