Vizitka:Tatiana Vilhemová oslaví 13. července 35. narozeniny. Slavná je od sedmnácti, kdy odstartovala kariéru filmem Indiánské léto. Po deseti letech odešla z angažmá v Dejvickém divadle. Své třetí dítě porodí na jaře. Pohlaví nezná, přesný termín tají. Otcem bude poprvé její o sedm let mladší partner, zpěvák Vojta Dyk. |
I když připouští, že v posledních osmi letech (má sedmiletého a čtyřletého syna z předchozího vztahu - pozn. red.) svoji práci často nechala na sporáku na malém plamínku, aby se to jen tak povařovalo. "Ale v hrnci to bublá a já tam hážu všechny nové zkušenosti. Třeba z toho může být dobrý guláš," myslí si Vilhelmová.
Období, kdy je těhotná, si užívá. "Vždycky se mi vlije krev do žil a cítím se krásná. Samozřejmě dnes už tolik ne, porod se blíží, a tak jsem neohrabaná, bez energie – přeju si, ať to je venku. Ale do nějakého šestého měsíce je to návrat k něžnosti, člověk na čas přestane být ranařem. Mě třeba baví i to, že mám plné tvary," prozrazuje.
Na otázku, jestli to bude kluk, nebo holka, odpovídá: "Nevím. Nikdy jsem pohlaví neznala dopředu. Chvíli vedu dialogy s klukem, chvíli s holkou - to mi připadá skvělý."
Tatiana Vilhelmová nepatří rozhodně mezi konformní matky. V lednu byla ve vysokém stupni těhotenství na dovolené na Srí Lance a nemyslí si, že by na tom bylo něco zvláštního. "Tak jsem asi silnej kus," připouští.
A taky lituje dnešní děti, že mají pořád nějaký program a rodiče za zády, takže jsou odtržené od reality a nenaučí se řešit problémy.
"Vždyť my jsme třeba věděli, že když půjdeme domů, že se nám chce čurat, je nám zima nebo máme žízeň, tak už nás mámy ven nepustí: Když tu furt couráš, už nikam nechoď! Proto jsme si museli poradit, a jestliže jsem dnes samostatná, tak bych kořeny hledala právě v tomhle," prohlašuje herečka.
Její starší syn si proto chodí zakopat na dvůr před barák a maminka mu prodlužuje intervaly. "Všude je spousta hřišť, ale ta jsou tak vypolstrovaná, až mi přijdou na hlavu," míní Tatiana Vilhelmová.
"Kluci přece potřebujou lozit po stromech, zabíjet brouky ve vysoké trávě. A my je jako troubové hlídáme na uzavřených hřištích, dáváme jim milion příkazů: Pojď sem, už jsi zpocenej... Kdybych měla dost peněz, tak někde koupím louku, kde sice nepostavím prolézačky, ale zase tam bude pár stromů, nějaké ty džuzny vhodné na stavbu bunkrů... a děti si poradí."
